Jak se orientovat v divných názvech jídel v restauracích, vadí vám to nebo né?

Odpoveď byla označena jako užitečná

To je peklo. Klasický nešvar průměrných českých restaurací, který ne a ne odstranit – obvykle to vylepší ještě nějakou sprosťárničkou nebo rádoby vtipností. Vždycky je to blbé a host je zmatený. Za sebe – nebrat! nebo si nechat od nastoupeného personálu jídelák „přeložit“. Je ale pravidlem, že kde mají takhle vymustrované menu, jídlo obvykle stejně nestojí za nic.
Jestli se ale „nedá nic dělat“ a široko daleko žádná jiná „jídlárna“, doporučuji ti vykašlat se na lístek a servírce rovnou říct po svém co by sis vlastně dal. Jestli řízek s bramborovou kaší musí kuchaři přeložit jako vysolárkovaná prsa paní nadlesní na huňaté peřince, modli se za to, co ti přistane na talíři. V restauračních zařízeních s tímto „extrasuper“ stylem pro „vtipnou“ gastronomii jsou totiž ohromní sradisti i co se přípravy pokrmů týká – takže: zlom vaz!

Snaží se být originální za každou cenu a většinou se jim to nedaří…třeba hrášek někde uvedli jako vodníkovo semeno.

Vadí mi to, ale pokud jsou někde vedle uvedeny suroviny, jsem ochotná a schopná to ještě jakžtakž akceptovat. A s tím tvým rychlosalátem v takových restauracích bych byla také obezřetná!

Kotleta paní hraběnky – nejsem lidojed a ještě k tomu kousat nějakou starou hraběnku. kdyby to byla kotlety slečny kontesy, tam by se to žvýkat ještě nechalo. I tak 16 let starý maso nic moc (ale lepší než třeba 60 let starého kusu).
Bramborák po myslivecku – no nevím – to bude samý brok, kule a nebo či co tam přisypou.
Výpečky pana domácího se slaninou – to je pěkný – čert ví, koho zas domácí vypekl. Zpravidla nějakého hubeného, chudého nájemníka či řemeslníka. Ti bohatí mají na právníky aby se nedali vypéci.
Adamovo tajemství – to zní lákavě, ale copak mohl mít v Ráji Adam nějaké tajemství? A to samé – zeleninová obloha – to vypadá na nějaké tornáho které se přehnalo přes zeleninové pole a ten květák s kedlubnou vyneslo do nebe.
Horácká směs – to zní taky divně. Na Horácku byla často bída, trochu si tam přilepšili když rostly houby a borůvky. takže když nevím co tam namíchali – nebrat.
Takže jak to tak vidím – koupím v marketu kus rozpečené houstičky, přihodím kus nějakého sýra či masa a restauraci obejdu zdaleka.

Nevím, ale s divnými názvy jídel jsem se ještě nesetkala, ale určitě by mi nějak nevadily. Mám ráda překvapení.

Rád vím, co si objednávám, nerad se nechávám překvapit, pokud jde o jídlo.
Jo, vadí mi to.

Ve slušné hospodě je pod názvem jídla napsáno i složení.Příklad z našeho JL
„Steaky paní domácí“ – vepřové plátky,slanina,ci­bule,pórek nebo „Táborské medailonky“ – vepřové plátky, turista,50 gr. eidam a Niva ,tvarůžek,pálivá paprika. No a pak je zhruba jasné,o co se jedná.Ale kde tohle nemají,je jasné,že to nemyslí se zákazníkem poctivě a je lépe se jim vyhnout.