Postavení slov ve větě závisí na slovním i větném přízvuku.

Větný přizvuk – důraz na určité slovo ve větě, které chce mluvčí zdůraznit. Např. věta začíná od východiska – k jádru – klidná oznamovací věta – větný přízvuk na konci.
Nebo naopak – od jádra k východisku – větný přízvuk na začátku sdělení – u jiného druhu věty podle postoje mluvčího

Tvůj dotaz se týká slovního ořízvuku. V češtině je přízvuk na první slabice, dále záleží přízvuk na tom, o jakou jde předložku, či o víceslabičná slo­va.

Uvedu příklonky a předklonky – slova, která nemají vlastní přízvuk, proto se připojují k předcházejícímu přízvučnému slovu (příklonky), nebo tvoří jednotku se přízvučným slovem následujícím (předklonky).
Proto je důležitá formulace věty, tedy kontext.

Zájmeno se je příklonka, takže stojí ve větě za prvním přízvučným slovem

Jednoduché věty – mění se stylizaci – takže i postavení příklonky se..

Nikdo se nedověděl pravdu. x Nedověděl se pravdu x Pravdu se nedověděl.

Dělalo se to snadno. x Všechno se dělalo snadno. x Snadno se dělalo všechno, případně Snadno se všechno dělalo – zde záleží na tom, co chci zdůraznit.

Někdy zmíněná pravdila neplatí, chce-li autor některé slovo zdůraznit.

Přirozené je obojí.
Zkus svůj příklad použít v různých souvislostech.
Přijdeš na řadu případů, kdy bude přirozenější
použít „se“ před slovesem
a na řadu dalších příkladů,
kdy se „se“ použije za slovesem.