Historie úprav
Zeptal/a se – 5.září 9:58
Kdy si myslíte, že je věk na první lásku?
Rodina a vztahy – Ostatní rodina a vztahy
Ahojky. Chodím teď do 8. třídy, je mi teda 13. Už nějakou dobu jsem
zamilovaná do spolužáka, všichni ve třídě to už nějakou dobu ví, i on
sám. Dokonce mi s ním i přes učitelku domluvili sezení v lavici, takže
s ním teď sedím, což jsem sice vždycky chtěla, ale já se před ním
natolik stydím, že to vůbec nejsem já. Povahou jsem taková hodně
šílená, ukecaná…Ale od té doby, co se mi fakt líbí, jsem úplně jiná.
V té lavici sedím, úplně jak socha. Bojím se, že něco řeknu/udělám
špatně. I spolužačky mi říkaly, že si toho všimly.
Co se týče jeho, myslím, že mě má rád (jako spolužačku) ,ale přijde
mi, že od té doby, co ví, že se mi fakt líbí, už se semnou tolik nebaví.
Není na mě škaredý nebo tak, právě se ke mně někdy chová moc hezky,
omluví se při takových maličkostech, jako když se mě třeba omylem
trošičku dotkne. Poděkuje, když mu něco třeba spadne a já mu to podám,
takové maličkosti.
Přijde mi, že se ke mně chová jinak, než k ostatním holkám. Že se
semnou tolik nebaví, ale za to má ke mně to chování milejší.
Holky říkají, že se prý možná přede mnou stydí.
Vlastně moje otázka je taková na více kusů.
Co si o tomhle myslíte?
Kdy si třeba myslíte, že je čas na takovou tu první lásku, nemyslím tím
něco víc, co je pro větší…prostě klasická první láska.
Co bych měla dělat?
Jinak pokud vám tahle otázka přijde divná, tak se omlouvám. Ale jsem ze
všechno zmatená, že nevím, co to všechno znamená, co mám dělat, mám
vůbec něco dělat, nebo to nechat tak, atd…
Vás názor prostě.
(První laskou opravdu myslím jen to, že se mají kluk a holka rádi a tráví
spolu čas, nic víc.)
Děkuji.
Zeptal/a se – 5.září 10:20
Kdy si myslíte, že je věk na první lásku?
Rodina a vztahy – Ostatní rodina a vztahy
Ahojky. Tady Daniela. Chodím teď do 8. třídy, je mi teda 13. Už
nějakou dobu jsem zamilovaná do spolužáka, všichni ve třídě to už
nějakou dobu ví, i on sám. Dokonce mi s ním i přes učitelku domluvili
sezení v lavici, takže s ním teď sedím, což jsem sice vždycky chtěla,
ale já se před ním natolik stydím, že to vůbec nejsem já. Povahou jsem
taková hodně šílená, ukecaná…Ale od té doby, co se mi fakt líbí, jsem
úplně jiná. V té lavici sedím, úplně jak socha. Bojím se, že něco
řeknu/udělám špatně. I spolužačky mi říkaly, že si toho všimly.
Co se týče jeho, myslím, že mě má rád (jako spolužačku) ,ale přijde
mi, že od té doby, co ví, že se mi fakt líbí, už se semnou tolik nebaví.
Není na mě škaredý nebo tak, právě se ke mně někdy chová moc hezky,
omluví se při takových maličkostech, jako když se mě třeba omylem
trošičku dotkne. Poděkuje, když mu něco třeba spadne a já mu to podám,
takové maličkosti.
Přijde mi, že se ke mně chová jinak, než k ostatním holkám. Že se
semnou tolik nebaví, ale za to má ke mně to chování milejší.
Holky říkají, že se prý možná přede mnou stydí.
Vlastně moje otázka je taková na více kusů.
Co si o tomhle myslíte?
Kdy si třeba myslíte, že je čas na takovou tu první lásku, nemyslím tím
něco víc, co je pro větší…prostě klasická první láska.
Co bych měla dělat?
Jinak pokud vám tahle otázka přijde divná, tak se omlouvám. Ale jsem ze
všechno zmatená, že nevím, co to všechno znamená, co mám dělat, mám
vůbec něco dělat, nebo to nechat tak, atd…
Vás názor prostě.
(První laskou opravdu myslím jen to, že se mají kluk a holka rádi a tráví
spolu čas, nic víc.)
Děkuji, Danča.
