Historie úprav
Zeptal/a se – 2.září 1:33
Dá se tohle vykládat jako Boží trest?
Kultura a společnost – Náboženství
Hezký den,
už několik dnů přemýšlím nad jednou věcí. Jde o to, že moje kamarádka studuje katolickou teologickou fakultu a stalo se jí tam něco, co by nikdy nečekala. Prostě se neskutečně hluboce zamilovala do jednoho pedagoga a on do ní. Problém je v tom, že to jaksi není „světský“ učitel. Nešli do toho po hlavě, nespali spolu, vše se omezilo jen na hluboký cit a porozumění, objetí nebo polibek. Ale i to si vyčítali, v jednu chvíli dokonce chtěla odejít z fakulty. Řekli si, že se už nebudou stýkat, ale nakonec to nevydrželi. Ten jejich cit zůstal platonický, bez sexu. Jsou si navíc velkou oporou. Kamarádka ale musela z pracovních důvodů na dlouho odcestovat, nestihla některé zkoušky. Pak onemocněla a nestihla další. Nestačí jí kredity na postup do dalšího ročníku a ona neví, jestli má žádat o výjimku, na což má právo. Myslí si, že je to trest a že o ni Bůh nebo Ježíš nestojí, že ji zavrhli. Má dojem, že je zklamala. Já nad tím uvažuji z racionálního pohledu. Bůh je přece vševědoucí, tak musel vědět, že pokud jí do cesty pošle takovou překážku, jakou je osoba toho učitele, kam to povede. Kdybychom to tedy vzali z tohohle pohledu, tak to není fér a je to podpásovka, pak se na ni zlobit a klást jí do cesty další překážky, aby ze školy musela odejít. Trápila se ve škole, teď se bude trápit, že musí odejít a ještě má dojem, že o ni Bůh nestojí. Taky může kvůli studiu na teologické fakultě přijít o víru, což je docela paradox. Ráda bych jí pomohla a nějak jí to vysvětlila, ale nevím jak. Máte na to někdo nějaké vysvětlení? A jen prosím, i když je někdo ateista, dá se názor vyjádřit i slušně (dokonce i v případě, že víru považuje za hloupost) anebo se vůbec nevyjadřovat, děkuji.
Zeptal/a se – 2.září 18:08
Dá se tohle vykládat jako Boží trest?
Kultura a společnost – Náboženství
Hezký den,
už několik dnů přemýšlím nad jednou věcí. Jde o to, že moje kamarádka studuje katolickou teologickou fakultu a stalo se jí tam něco, co by nikdy nečekala. Prostě se neskutečně hluboce zamilovala do jednoho pedagoga a on do ní. Problém je v tom, že to jaksi není „světský“ učitel. Nešli do toho po hlavě, nespali spolu, vše se omezilo jen na hluboký cit a porozumění, objetí nebo polibek. Ale i to si vyčítali, v jednu chvíli dokonce chtěla odejít z fakulty. Řekli si, že se už nebudou stýkat, ale nakonec to nevydrželi. Ten jejich cit zůstal platonický, bez sexu. Jsou si navíc velkou oporou. Kamarádka ale musela z pracovních důvodů na dlouho odcestovat, nestihla některé zkoušky. Pak onemocněla a nestihla další. Nestačí jí kredity na postup do dalšího ročníku a ona neví, jestli má žádat o výjimku, na což má právo. Myslí si, že je to trest a že o ni Bůh nebo Ježíš nestojí, že ji zavrhli. Má dojem, že je zklamala. Já nad tím uvažuji z racionálního pohledu. Bůh je přece vševědoucí, tak musel vědět, že pokud jí do cesty pošle takovou překážku, jakou je osoba toho učitele, kam to povede. Kdybychom to tedy vzali z tohohle pohledu, tak to není fér a je to podpásovka, pak se na ni zlobit a klást jí do cesty další překážky, aby ze školy musela odejít. Trápila se ve škole, teď se bude trápit, že musí odejít a ještě má dojem, že o ni Bůh nestojí. Taky může kvůli studiu na teologické fakultě přijít o víru, což je docela paradox. Ráda bych jí pomohla a nějak jí to vysvětlila, ale nevím jak. Máte na to někdo nějaké vysvětlení? A jen prosím, i když je někdo ateista, dá se názor vyjádřit i slušně (dokonce i v případě, že víru považuje za hloupost) anebo se vůbec nevyjadřovat, děkuji.
EDIT:
Moc děkuji všem, kdo se vyjádřili. Jistě, každý může mít jiný názor,
záleží na úhlu pohledu a jak sleduji odpovědi a diskuzi, tak i na tom,
nakolik je člověk věřící nebo ateista. Já sama za sebe bych po pročtení
všech odpovědí kamarádce doporučila na fakultě zůstat a vztah si
užívat, protože je platonický/čistý, nejvyšší milostná aktivita, jaká
se tam vyskytuje, je líbání. Nemyslím, že by jeden nebo druhý překročili
tuto hranici, kamarádku znám od dětství a jejího učitele zase z jejího
vyprávěni a kromě toho jsem si na internetu našla jeho přednášky
i knihy, které napsal. Když jsou spolu, jsou šťastní, když se vzdálí
jeden druhému, trpí. Stýská se jim prostě. Podle všeho si myslím, že
Neřešila bych to teď. Pokud by měl někdo odejít ze školy, pak jedině
kamarádka. Jeho odchod by nic nevyřešil. Jednou dal slib, ze kterého by se
musel vyvázat a který ho zavazuje k celoživotnímu celibátu. A vaše
názory mi ukázaly ještě jednu možnost: Bůh neposlal kamarádce tento vztah
ani osobu pedagoga nutně jako překážku nebo zkoušku… Možná je to
všechno o něčem jiném a za tento pohled děkuji zejména Arciuberovi.
A ještě jednou všem moc děkuji.