Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 25.prosinec 16:04

Když opominu současnou pandemii a krizi s ní spojenou, tak lidstvo posledních pár desetieltí (ve větší nebo menší míře podle míst) prožívá krizi anarchismu.
Kulturní a politická krize (politická, která se promítá v kultuře a společnosti). Chaos, nestabilita, úpadek řádu a morálky, vedení, vzorů, autorit, respektu a podobně.
Svobodně nesvobodná společnost, práva na úkor svobod, zvýhodňování některých jednotlivců nebo skupin, vládnou dezinformace, manipulace a předsudky.
Shrnout by se to dalo jako republikanismus, anarchismus, vlny přehanného liberalismu až libertarianismu. Amerikanismus, odkud to z jisté části proudí (jejich kultura a politika).

Staré časy bych si ovšem neidealizoval, avšak je pravda, že vývojem moderní společnosti bují egoismus. Orientuje se na mamon, vlastní ego a důležitost, podpora negativních vlastností a vášní (nespokojenost se vším, i když má člověk „vše“ – s nadsázkou i bez, protože úroveň bohatství společnosti, možností a prostředků, tu v historii taková nebyla). Pokud není „zdravý“ jedinec, nemůžou být zdravé ani vztahy a společnost (a jedinec je takový, protože politika a její organizace a orientace, mj. i ta kulturní).
Nastupující anarchismus jde často poznat, podle kolísání stability, úpadku řádu, vymizení respektu, benevolentnějšími, ale i chaotičtějšími a složitějšími zákony, ústupky ze strany státu a vlády (vůči „lidu“, skupinám, demonstrantům, protestujícím,..), tolerance vůči dekadenci, pokleslých mravů společnosti, zhýralosti (a dokonce i jejich podpora), žádné reálné vedení, atd.

Disraeli

Odpověděl/a – 25.prosinec 16:08

Když opominu současnou pandemii a krizi s ní spojenou, tak lidstvo posledních pár desetiletí (ve větší nebo menší míře podle míst) prožívá krizi anarchismu.
Kulturní a politická krize (politická, která se promítá v kultuře a společnosti). Chaos, nestabilita, úpadek řádu a morálky, vedení, vzorů, autorit, respektu a podobně.
Svobodně nesvobodná společnost, práva na úkor svobod, zvýhodňování některých jednotlivců nebo skupin, vládnou dezinformace, manipulace a předsudky.
Shrnout by se to dalo jako republikanismus, anarchismus, vlny přehanného liberalismu až libertarianismu. Amerikanismus, odkud to z jisté části proudí (jejich kultura a politika).

Staré časy bych si ovšem neidealizoval, avšak je pravda, že vývojem moderní společnosti bují egoismus. Orientuje se na mamon, ego a vlastní důležitost, podpora negativních vlastností a vášní (nespokojenost se vším, i když má člověk „vše“ – s nadsázkou i bez, protože úroveň bohatství společnosti, možností a prostředků, tu v historii taková nebyla. Ovšem otázka spokojenosti a potřeb je v něčem jiném). Pokud není „zdravý“ jedinec, nemůžou být zdravé ani vztahy a společnost (a jedinec je takový, protože politika, která ho utváří a ovlivňuje – a její organizace a orientace, mj. i ta kulturní).
Nastupující anarchismus jde často poznat, podle kolísání stability, úpadku řádu, vymizení respektu, benevolentnějšími, ale i chaotičtějšími a složitějšími zákony, ústupky ze strany státu a vlády (vůči „lidu“, skupinám, menšinám, demonstrantům, protestujícím,..), tolerance vůči dekadenci, pokleslých mravů společnosti, zhýralosti (a dokonce i jejich podpora), nespravedlnost, žádné reálné vedení, všeobecný společenský/kul­turní úpadek, atd.