Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 14.listopad 20:36

Z několika důvodů z nichž asi skoro všechny pramení z jedné jediné příčiny – z ega.

Touha být důležitý, touha něco znamenat, „dupnout“ si a něco říct v rozporu, aby člověk vyčníval – opravil, upozornil, vzdoroval, ukázal svou nadřazenost (důležitost), že je „lepší“ (chytřejší, zkušenější, atd).
Zvyk (předsudek, návyk k negativismu nebo k popírání, odsuzování, škarohlídství,…).
Charakter, temperament (to je převážně totéž, co ten zvyk, předsudek atd… prostě to ego). Nedostatek laskavosti a přátelství a převládání negativních pocitů i charakterových vlastností – automatické odsuzování, očekávání toho horšího (než lepšího), nedostatek víry/důvěry.
Otázak vnímání (všeho: světa, lidí, situací, dějl… prostě názory, úhly pohledů, styl myšlení… může to být i v hlubokém podvědomí, takže si člověk není vědomý proč dělá a myslí, tak jak funguje… snad jen když se tím začne zabývat a hledat sám v sobě, hledat příčiny, kde se v něm berou/vzaly a zakořenily takové rysy osobnosti).
Podléhání vnějším vlivům (které se časo odrazí na vnitřiku – jako kultura a její mravy, stejně jako charakter národa = davu), třeba i dezinformacím, propagaci, manipulaci, dogmatům,… na to je lidská mysl (obzvláště, když je součástí NĚJAKÉHO davu) náchylná.
Lidé raději uvěří dezinformacím, hoaxům fámám, než faktům… protože je to jednodušší a lidi do toho pletou hlavně předsudky a emoce (narozdíl od logiky – přestože si často myslí, že jsou nad věcí a že k „tomu“ dospěli logicky. Omyl! pokud věří dezinformacím a podobně, tak k tomu dospěli právě díky omezenosti jako jsou ty vášně, emoce, předsudky, pudy/iracionál­ní mysl).

V některých případech z racionálních důvodů (to má však v této otázce minoritní zasoupení… tedy rozhodně to není TEN důvod, proč se lidé tak často a rádi proti něčemu ohrazují).

Disraeli

Odpověděl/a – 14.listopad 20:39

Z několika důvodů z nichž asi skoro všechny pramení z jedné jediné příčiny – z ega.

Touha být důležitý, touha něco znamenat, „dupnout“ si a něco říct v rozporu, aby člověk „vyčníval“ – opravil, upozornil, vzdoroval, ukázal svou nadřazenost (důležitost), že je „lepší“ (chytřejší, zkušenější, atd).
Přidání se ke stádu/davu, podlehnutí, jít s proudem. Někdy už prostě jen z principu (vzdoruji, abych vzodroval – protože to v sobě pro ty lidi obnáší, cosi uspokojujícího, co jim NĚCO dává – viz výše).
Zvyk (předsudek, návyk k negativismu nebo k popírání, odsuzování, škarohlídství,…).
Charakter, temperament (to je převážně totéž, co ten zvyk, předsudek atd… prostě to ego). Nedostatek laskavosti a přátelství a převládání negativních pocitů i charakterových vlastností – automatické odsuzování, očekávání toho horšího (než lepšího), nedostatek víry/důvěry.
Otázak vnímání (všeho: světa, lidí, situací, dějl… prostě názory, úhly pohledů, styl myšlení… může to být i v hlubokém podvědomí, takže si člověk není vědomý proč dělá a myslí, tak jak funguje… snad jen když se tím začne zabývat a hledat sám v sobě, hledat příčiny, kde se v něm berou/vzaly a zakořenily takové rysy osobnosti).
Podléhání vnějším vlivům (které se časo odrazí na vnitřiku – jako kultura a její mravy, stejně jako charakter národa = davu), třeba i dezinformacím, propagaci, manipulaci, dogmatům,… na to je lidská mysl (obzvláště, když je součástí NĚJAKÉHO davu) náchylná.
Lidé raději uvěří dezinformacím, hoaxům fámám, než faktům… protože je to jednodušší a lidi do toho pletou hlavně předsudky a emoce (narozdíl od logiky – přestože si často myslí, že jsou nad věcí a že k „tomu“ dospěli logicky. Omyl! pokud věří dezinformacím a podobně, tak k tomu dospěli právě díky omezenosti jako jsou ty vášně, emoce, předsudky, pudy/iracionál­ní mysl).

V některých případech z racionálních důvodů (to má však v této otázce minoritní zasoupení… tedy rozhodně to není TEN důvod, proč se lidé tak často a rádi proti něčemu ohrazují).