Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 2.duben 6:08

Jmenuje se to vydržení. Je to jedno z nejstarších práv. Každý kdo udržuje nemovitost, firmu, či jiný majetek – takový o který ostatní ztratili zájem, nebo se k němu včas a správně nehlásí, má nárok požádat o proces vydržení. Je možné žít po celou dobu v nemovitosti i bez vydržení, ale to vede k legálním zádrhelům. Je tedy fakt, že dotyčný musel skutečně s vlastním úsilím vydržení provést. Nárok na vydržený majetek se datuje cca. 4700 let před naším letopočtem. Já to spravuji, dávám peníze na věc, která by jinak nebyla = je to moje. Například takto se řeší správa majetku po úmrtí majitele, který nemá dědice. (Například družka má jasnou přednost před děděním státu.) V Británii naprosto podporují vyvlastňování/vy­držení statků, protože v 50. letech minulého století přišla obrovská vlna urbanizace a venkov začal neskutečně chátrat – takže zkrátili na venkově vydržovací dobu nemovitostí z 10 let na 4. U nás totéž – zkrátili vydržovací/vy­vlastňovací doby a stanovili jasnější procesy mimořádného a řádného vydržení tak, aby se zacílilo na firmy a nemovitosti s dlouhými spory, které bez okamžité legalizace budou dále chátrat. Viz Národní fond sběru památek hledačů pokladů. Existují přesněji dva procesy – vyvlastnění a vydržení. Vyvlastnění je násilné – tedy proti vůli současného majitele, respektive ultimátním způsobem ať už souhlasí, nebo ne. Typicky stát chce někde stavět a má nárok vyvlastňovat. Nebo mají rody mezi zeměmi spor po válkách a některý z rodů spor prohraje … (Nemovitosti na cizím území musí být vyvlastněny, jinak nemůže být předáno pod správu občana jiné země.) Jinak jak přesně Babiš nemovitosti a společnosti vydržel, na to už je Google. Musím říci, že nikdo nemá přesvědčivý důkaz, zda Babiš nějak zařídil, aby se o vydržované firmy a statky lidé nehlásili, ale jako příslušník STB se silným vlivem měl očividné páky …

quentos

Odpověděl/a – 2.duben 9:02

Jmenuje se to vydržení. Je to jedno z nejstarších práv. Každý kdo udržuje nemovitost, firmu či jiný majetek – takový, o který ostatní ztratili zájem nebo se k němu včas a správně nehlásí, má nárok požádat o proces vydržení. Je možné žít po celou dobu v nemovitosti i bez vydržení, ale to vede k legálním zádrhelům. Je tedy fakt, že dotyčný musel skutečně s vlastním úsilím vydržení provést. Nárok na vydržený majetek se datuje cca. 4700 let před naším letopočtem. Já to spravuji, dávám peníze na věc, která by jinak nebyla = je to moje. Například takto se řeší správa majetku po úmrtí majitele, který nemá dědice. (Například družka má jasnou přednost před děděním státu.) V Británii naprosto podporují vyvlastňování/vy­držení statků, protože v 50. letech minulého století přišla obrovská vlna urbanizace a venkov začal neskutečně chátrat – takže zkrátili na venkově vydržovací dobu nemovitostí z 10 let na 4. U nás totéž – zkrátili vydržovací/vy­vlastňovací doby a stanovili jasnější procesy mimořádného a řádného vydržení tak, aby se zacílilo na firmy a nemovitosti s dlouhými spory, které bez okamžité legalizace budou dále chátrat. Viz Národní fond sběru památek hledačů pokladů. Existují přesněji dva procesy – vyvlastnění a vydržení. Vyvlastnění je násilné – tedy proti vůli současného majitele, respektive ultimátním způsobem, ať už souhlasí nebo ne. Typicky stát chce někde stavět a má nárok vyvlastňovat. Nebo mají rody mezi zeměmi spor po válkách a některý z rodů spor prohraje… (Nemovitosti na cizím území musí být vyvlastněny, jinak nemůže být předáno pod správu občana jiné země.) Jinak jak přesně Babiš nemovitosti a společnosti vydržel, na to už je Google. Musím říci, že nikdo nemá přesvědčivý důkaz, zda Babiš nějak zařídil, aby se o vydržované firmy a statky lidé nehlásili, ale jako příslušník STB se silným vlivem měl očividné páky…