Historie úprav
Odpověděl/a – 10.březen 19:05
Nevím o tom, že by se u většiny projevovaly takové „symptomy“.
Pokud se tam takoví lidé dostanou, tak už takoví byli.
A moc není dobrá ani špatná. Záleží na zacházení a účelu. Moc ani
nekazí. Pokud někdo špatný byl, tak se to jen líp projeví, a tou mocí
doslova umocní… Protože má moc, tak toho logicky může víc a je to taky
dobře vidět.
Je to jako s penězi, které taky představují moc. Peníze charakter nekazí.
Pouze mu umožňují dobře se projevit.
Ovládnout dav může kdokoli, kdo s davem umí zacházet. Dobrým vůdcem
může být i špatný člověk. Ale stejně tak skvělý vůdce, který může
mít taky skvělý charakter. V davu je největší moc.
Vystoupat po mocenské hierarchii můžou velmi dobře i sociopati a podobní,
protože to jsou vlastnosti, které jim to můžou usnadnit. Lhát, manipulovat
atd jim problém nedělá a navíc v tom vynikají. I pomocí intrik se
můžou dostat tam, kam chtějí. Rozhodně se z nich nestanou sociopati kvůli
moci. (z nikoho).
Jde taky o to, zda je člověk chtivý, egoistický megaloman nebo
ctižádostivý. A zda je ctižádostivý jen pro sebe nebo pro tu věc. Jako
například i ve firmě, ctižádostiví egoističtí vedoucí firmu zničí
pro své rozmary. Ctižádostiví pokorní vůdci, kteří jsou v souladu se
zájmy společnosti ji pozvednou. Firma nebo jiná společnost, to je jedno. Tak
je to i v politice.
Za mě je republika mnohem víc mravně (i jinak) zkažená a má k tomu
větší sklon. Rovněž i k diktatuře, které je typickou ukázkou
zkažených vůdců-ředitelů, se špatnými kvalitami. Republika ať už
demokratická nebo nedemokratická je chaotická, bez (morálního a jiného)
vzoru a vedení, bez usměrňování politiků, kdy se pozic a moci můžou
chápat různí lidé, velmi nevhodní, zkažení.
Zákony samý o sobě morálku ani dobré vedení společnosti nezajišťují.
To je otázka vůdcovství, autority, vzoru a zástupce společnosti
(zástupce/reprezentant by měl být totéž, co vůdce, ale rozhodně tomu
tak vždy není).
Nejenže takoví lidé na to měli náběh i předtím, jak píšeš, oni
už předtím prostě takoví byli (akorát nebyli na očích a nebyli
známí).
Není to jen otázka výchovy, i když je velmi důležitá, Ale celé
společnosti, okolí, systému, vzoru/vůdce, mravů a kultury.
Odpověděl/a – 10.březen 19:37
Nevím o tom, že by se u většiny projevovaly takové „symptomy“.
Jako může jich být hodně, ale jestli většina…
Pokud se tam takoví lidé dostanou, tak už takoví rozhodně byli.
A moc není dobrá ani špatná. Záleží na zacházení a účelu. Moc ani
nekazí. Pokud někdo špatný byl, tak se to jen líp projeví, a tou mocí
doslova umocní… Protože má moc, tak toho logicky může víc a je to taky
dobře vidět.
Je to jako s penězi, které taky představují moc. Peníze charakter nekazí.
Pouze mu umožňují dobře se projevit.
Ovládnout dav může kdokoli, kdo s davem umí zacházet. Dobrým vůdcem
může být i špatný člověk. Ale stejně tak skvělý vůdce, který může
mít taky skvělý charakter. V davu je největší moc.
Rovněž vystoupat po mocenské hierarchii můžou velmi dobře i sociopati a
podobní, protože to jsou vlastnosti, které jim to můžou usnadnit. Lhát,
manipulovat atd jim problém nedělá a navíc v tom vynikají. I pomocí
intrik se můžou dostat tam, kam chtějí. Rozhodně se z nich nestanou
sociopati kvůli moci. (z nikoho). Takoví lidé navíc po moci taky touží.
To by samo o sobě nebylo špatné (protože ani moc není sama o sobě
špatná) – – ale oni jsou, takže i tu moc budou zneužívat. (Rozhodně
neplatí, že by ta moc nějak zneužívala nebo kazila je).
Jde taky o to, zda je člověk chtivý, egoistický megaloman nebo
ctižádostivý. A zda je ctižádostivý jen pro sebe nebo pro tu věc. Jako
například i ve firmě, ctižádostiví egoističtí vedoucí firmu zničí
pro své rozmary. Ctižádostiví pokorní vůdci, kteří jsou v souladu se
zájmy společnosti ji pozvednou. Firma nebo jiná společnost, to je jedno. Tak
je to i v politice.
Za mě je republika mnohem víc mravně (i jinak) zkažená a má k tomu
větší sklon. Rovněž i k diktatuře, které je typickou ukázkou
zkažených vůdců-ředitelů, se špatnými kvalitami. Republika ať už
demokratická nebo nedemokratická je chaotická, bez (morálního a jiného)
vzoru a vedení, bez usměrňování politiků, kdy se pozic a moci můžou
chápat různí lidé, velmi nevhodní, zkažení.
Zákony samý o sobě morálku ani dobré vedení společnosti nezajišťují.
To je otázka vůdcovství, autority, vzoru a zástupce společnosti
(zástupce/reprezentant by měl být totéž, co vůdce, ale rozhodně tomu
tak vždy není). Celého systémového uspořádání. A nestabilní a
anarchické republiky nemají pro dobré mravy vhodné předpoklady ani
podmínky.
Společnost může být dobrá, může být zákonná. Ale zákony se musí
udržovat a taky to není jen o nich. Zákony morálku nepředstavují ani
nezajišťují. To dělá vedení a „ředitelství“ není správné
vedení.
Nejenže takoví lidé na to měli náběh i předtím, jak píšeš, oni
už předtím prostě takoví byli (akorát nebyli na očích a nebyli
známí).
Není to jen otázka výchovy, i když je velmi důležitá, Ale celé
společnosti, okolí, systému, vzoru/vůdce, mravů a kultury.
„Největší demokracie“ na světě je plná sociopatů, egoistů a
podobných nacistů. Myslím USA. Je to v celém (hlavně politickém) systému
a kultuře.
Slavný řecký filozof řekl: Člověk ctižádostivý se liší od
ziskuchtívého tím, že ctižádostivý je ochoten kvůli cti a slávě
podstoupit námahu, kde to je třeba, i vystavit se nebezpečí a vyhýbat se
NEPOCTIVÉMU zisku.
Rovněž řekl: Není nic na světě méně spravedlivé, než když si dobrý
i špatný činí stejné nároky.
… Někteří si moc prostě nezaslouží a mají ji. Ale získaná věc je
nezkazí. Oni už jsou zkažení a to co vlastní a na co mají vliv kazí taky.
Jak už jsme psal, tak moc není dobrá ani špatná. Může být tvořivá,
spravedlivá, ocheanitelská, pomáhající a jiná. A taky může být
ničivá, vraždící, zneužívající. Důležité je, kdo je u moci… Podle
toho se moc odvíjí.
Možná znáte ten citát, že „Moc kazí a absolutní moc kazí
absolutně“. Nic není dal od pravdy. A kdo to řekl nechápal, co je to moc
ani její podstatu. Moc je prostě moc a záleží jen, jak se užívá.
Když je vládce lepší, jsou zákony a morálka zachovávány přesněji,
když je horší, jsou zachovávány hůře. A to platí i o kvalitě
zákonů a morálky, nejen o jejich zachování.
„Bohatství a chudobu nemají lidé v domě, ale v duši.“ V tomto
případě můžeme dům připodobnit k moci. Není zvnějšku, ale ze vnitř.
A moc nezkazí ten vnitřek, jen ho umocňuje. „Vnitřek“ (duše) je dán
výchovou, okolím, školou a celou společnosti s jejími mravy a
vůdci/vzory. Mravy ani charakter nejsou stále, můžou se měnit, ale moc
nedeformuje. To člověk umožní změnu svého charakteru a taky okolím
(společností) – přivyknutím a tím, že to připustí (to že ho to
ovlivní, změní).
Už tak to mám dlouhé, ale ještě si dovolím citovat Hobbese: „Osobnost se
musí vědomě pěstovat a uvádět v řád, má-li odolat vlivům, které ji
chtějí rozbít. Osobnost je tedy, spíš než-li něco stálého a
ohraničeného, stálé úsilí o pevnou jednotu.“
Jinak řečeno, charakter a celá osobnost taky není nic stálého a
neměnného. Nic, co by se nedalo ovlivnit. Ale moc nezkazí. To je mylná
domněnka.