Historie úprav
Odpověděl/a – 27.leden 2:09
Celkem dost věcí. Byl jsem stydlín. A nikdy jsem se s nikým nebavil o všem. Ani s rodiči a s otcem už vůbec ne.
Odpověděl/a – 27.leden 2:31
Celkem dost věcí. Byl jsem stydlín. A nikdy jsem se s nikým nebavil
úplně o všem. Ani s rodiči a s otcem už vůbec ne.
Neptal jsem se na ty věci, u kterých jsem si myslel, že bych pak vypadal
hloupě nebo trapně, kdybych se byl zeptal. Naučily mě to ještě
dřívější zkušenosti, kdy se ostatní smějí takové té děcké naivitě
a těm dečkým otázkám (takový ten nevinný smích, který ve skutečnosti
není myšlen zle a nemá špatný úmysl). Ovšem já jsem si ten smích
uvědomoval – jako i to, co ho vyvolává. A mě to nebavilo.
Taktéž jsem nepochopil, proč se rodiče s někým baví před svými dětmi
právě o svých dětech – jako by tam nebyly. Ten můj zase provedl tamto,
ten můj dělá tohle, je takový, tenkrát řekl,.. atd… Jakoby si mysleli,
že tam snad skutečně ty děti nejsou přítomny, neposlouchají a nic si
neuvědomují. Já si třeba stále pamatuji, že mi to vadilo. Možná
některým dětem ne a možná někteří skutečně neposlouchají o čem se
dospělí baví, ale některé určitě ano. Zvlášť když se mluví přímo
o nich.
Neptal jsem se rozhodně na všechno, co mě zajímalo, protože jsem nechtěl
být jen tím naivním nástrojem k jejich pobavení.
Já už od mala moc přemýšlel, představoval si, uvědomoval si a málo
mluvil. Ovšem spíš vina rodičů a okolí. Ale nemůžu říct, že by mi to
vadilo. Vlastně jsem za to spíš rád.