Historie úprav

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 5.listopad 21:52

Pohodlná pevná obuv. Podohodlné, volnější olbečení (i když záleží na počásí, ale příjde na to… já běhám i v zime na lehko, člověk se u toho zahřeje a ještě otuží… ještě jsem z toho nikdy nenastydl).
Pří běhání správně dýchat, nezapomínat vydechovat, častá chyba je, že lidi nevědomky vdechují víc než koik toho vydechují (pak může píchat v boku). Dýchat spíše nosem, nebo vdechovt nosem, vydechovat pusou. Ale asi na tom až tolik nazáleží, příjde na to, co ti vyhovuje. Ale přes ústa se ti do těla dostane víc škodlivin, bakterií… a skutečně je pravděpodobnější, že se nachladíš.
Běhat vzpřímeně, tzn. nehrbit se. Hlavně klusem, pomalu (žádný sprint) klást nohu před nohu a soustředit se na to – a na to dýchání.
Není to věda. Stačí začít.

Do začátku si dej třeba jen párset metrů, jeden kilometr a pustupně zvyšuj. Nedávej si hned na začátek 5 km. K tomu se dostaneš. Klidně jen pár metrů, pokud je ti běh nějak etrémně protivný. Důležité je začít, zůstata u toho a postupně se v tom zlepšovat. I maratonci a ultramaratonci někde začínali. A taky si toho do začátku moc nabrali, ani by to nezvládli.

Abys začal běhat, jako aby ses k tomu motivol, tak si to nepředstavuj jako něco zlého, nějakou odpornou povinnost. Pak se k tomu ani nedonutíš. Nemysli na to, jak je to pro tebe zlé. Zkus se jen obléct a automaticky vyjít ven ze dveří a běhat začni jen tak. Uvidíš, že tě to nakonec bude bavit, obzvlášť potom, co se začneš zlepšovat, což může být brzy (klidně do týdne… a nemusíš běhat každý den. Stačí párkrát do týdne nebo jen jednou). Když už člověk ví, jak běhat, správně dýchat, jak už ho nepíchá v boku a jak už ho nebolí nohy, tak už si jen užívá to tempo při běhání, jak míjí okolní svět a udivuje se na d tím, kolik je toho vlastně schopen uběhnout bez zastavení.

Nesprintuj, ale klusej a nezastavuje se často. Jakmile se jednou zastavíš, tak už se ti ani nebude chtít znova běhat (a navíc to z nějakého důvodu půjde hůř). Většina lidí, i když běhá např. 5 km i víc, tak je běhají v kuse. Ale taky začínali na pár metrech až 1 km. Je lepší uběhnout v kuse pár desítek/stovek metrů, než 1 km s pěti, šesti pauzami – a ještě s tím, že část té vzdálenosti normálně jdeš.
Zkus běhat tam a zpátky bez zastavení. A proto si do začátku nestav nějaké vysoké cíle. Uběhni vážně jen pár metrů – a pořítej taky, že je budeš muset uběhnout i nazpátek.

Řekni si, proč to chceš dělat: zhubnout, být fit, mít štíhlou a sportovní postavu – a další podobné benefity, zdraví, celková spokojenost i sebevědomí poroste.
Jestli chceš zhubnout, tka zkus i začít cvičit. Nemusíš do posilovny (navíc jsou teď stejně zavřené). Můžeš cvičit doma (nebo veknu -, na workout hřišti,…) s vlastní vahou nebo si pořídit dvě jednoručky a je to. Já taky posiluji už roky a ve fitku jsem nebyl už ani neapamatuji. Mám lavici, 2 osové činky, jednoručky, a pár závaží , taky cvičím s vahou vlasního těla. A to mi stačí.

Na nadváze nic není. A nedělej si staerosti s tím, co si o tobě budou druzí myslet nebo jak se na tebe budou dívat. Děláš to přece kvůli tomu, abys zhubl. Do fitka taky chodí někteří, kteří váží skutečně stovky kg (a nikdo se jim tam nesměje ani se na ně nedívá s despektem). Navíc, jak se říká, smát se obéznímu člověku v posilovně, je jako smát se nemocnému v nemocnici. Totéž platí pro běhání. Kdo s sebou chce něco dělat – a udělá – si zaslouží respekt a uznání.

Pokud budeš chtít občas zasprintovat, tak si představ, že po tobě někdo jde, že máš za sebou medvěda, atd.. :D

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 5.listopad 21:54

Pohodlná pevná obuv. Podohodlné, volnější olbečení (i když záleží na počásí, ale příjde na to… já běhám i v zime na lehko, člověk se u toho zahřeje a ještě otuží… ještě jsem z toho nikdy nenastydl).
Pří běhání správně dýchat, nezapomínat vydechovat, častá chyba je, že lidi nevědomky vdechují víc než koik toho vydechují (pak může píchat v boku). Dýchat spíše nosem, nebo vdechovt nosem, vydechovat pusou. Ale asi na tom až tolik nazáleží, příjde na to, co ti vyhovuje. Ale přes ústa se ti do těla dostane víc škodlivin, bakterií… a skutečně je pravděpodobnější, že se nachladíš.
Běhat vzpřímeně, tzn. nehrbit se. Hlavně klusem, pomalu (žádný sprint) klást nohu před nohu a soustředit se na to – a na to dýchání.
Není to věda. Stačí začít.

Do začátku si dej třeba jen párset metrů, jeden kilometr a pustupně zvyšuj. Nedávej si hned na začátek 5 km. K tomu se dostaneš. Klidně jen pár metrů, pokud je ti běh nějak etrémně protivný. Důležité je začít, zůstata u toho a postupně se v tom zlepšovat. I maratonci a ultramaratonci někde začínali. A taky si toho do začátku moc nabrali, ani by to nezvládli.

Abys začal běhat, jako aby ses k tomu motivol, tak si to nepředstavuj jako něco zlého, nějakou odpornou povinnost. Pak se k tomu ani nedonutíš. Nemysli na to, jak je to pro tebe zlé. Zkus se jen obléct a automaticky vyjít ven ze dveří a běhat začni jen tak. Uvidíš, že tě to nakonec bude bavit, obzvlášť potom, co se začneš zlepšovat, což může být brzy (klidně do týdne… a nemusíš běhat každý den. Stačí párkrát do týdne nebo jen jednou). Když už člověk ví, jak běhat, správně dýchat, jak už ho nepíchá v boku a jak už ho nebolí nohy, tak už si jen užívá to tempo při běhání, jak míjí okolní svět a udivuje se na d tím, kolik je toho vlastně schopen uběhnout bez zastavení.

Nesprintuj, ale klusej a nezastavuje se často. Jakmile se jednou zastavíš, tak už se ti ani nebude chtít znova běhat (a navíc to z nějakého důvodu půjde hůř). Většina lidí, i když běhá např. 5 km i víc, tak je běhají v kuse. Ale taky začínali na pár metrech až 1 km. Je lepší uběhnout v kuse pár desítek/stovek metrů, než 1 km s pěti, šesti pauzami – a ještě s tím, že část té vzdálenosti normálně jdeš.
Zkus běhat tam a zpátky bez zastavení. A proto si do začátku nestav nějaké vysoké cíle. Uběhni vážně jen pár metrů – a pořítej taky, že je budeš muset uběhnout i nazpátek.

Řekni si, proč to chceš dělat: zhubnout, být fit, mít štíhlou a sportovní postavu – a další podobné benefity, zdraví, celková spokojenost i sebevědomí poroste.
Jestli chceš zhubnout, tka zkus i začít cvičit. Nemusíš do posilovny (navíc jsou teď stejně zavřené). Můžeš cvičit doma (nebo veknu -, na workout hřišti,…) s vlastní vahou nebo si pořídit dvě jednoručky a je to. Já taky posiluji už roky a ve fitku jsem nebyl už ani neapamatuji. Mám lavici, 2 osové činky, jednoručky, a pár závaží , taky cvičím s vahou vlasního těla. A to mi stačí.

Na nadváze nic není. A nedělej si staerosti s tím, co si o tobě budou druzí myslet nebo jak se na tebe budou dívat. Děláš to přece kvůli tomu, abys zhubl. Do fitka taky chodí někteří, kteří váží skutečně stovky kg (a nikdo se jim tam nesměje ani se na ně nedívá s despektem). Navíc, jak se říká, smát se obéznímu člověku v posilovně, je jako smát se nemocnému v nemocnici. Totéž platí pro běhání. Kdo s sebou chce něco dělat – a udělá – si zaslouží respekt a uznání.
Já většinou běhám až pozdě večer, když už je nebo začíná být tma. Taky kvůli lidem, ne, že bych se staral o to, co si myslí, ale večer je „volnější rajon“ a nikdo tě nezdraví (to při běhání moc nemusím a nerad odpovídám). Ale bacha, kdybys taky chtěl takhle běhat, že jezákaz vycházení po 9. večer.

Pokud budeš chtít občas zasprintovat, tak si představ, že po tobě někdo jde, že máš za sebou medvěda, atd.. :D