Historie úprav
Odpověděl/a – 10.červenec 9:15
Díky za otázku. Připomněla jsem si historickou mluvnici. Moje odpověď podle učebnice historické mluvnice bude širší. Oprášila jsem své vědomosti a využila částečně svých poznámek.
Něco z historie
1. Názvy mláďat se tvořily příponou –ec, např. chlapec, žabec. Pokud bylo základové slovo jednoslabičné ,mládě = . ščeně . základ rozšířen o –, protože šce bylo pouze jednoslabičné.. Kot – kotenec – později kotě. Had-hadénec – hádě.
Ale určitě se neudržovala důsledně, záleží na oblasti, zda se všechny změny přejaly.
Např,. Beran – beranec, později berance. Později došlo ke změně . beránek. Holub– holoubenec – holoubě. Dnes výraz holubce – závitky ze zelí plněné mase.
2. Pro tvoření pojmenování mláďat byla častější přípona – ě. , dvojče, dobytče, lvíče atd.
Významově odpovídala přípona zakončení –ec.
U slov zakončených na -cě nejde o příponu -čě, ale -ě. Základ totiž končil na -k nebo -c a toto k, c se před ě změnilo v c./č (trpaslík –trpaslíče) nebo slovo končilo přímo na -č: kač – káčě..,
V případě koncovky -ě nešlo vlastně o zdrobněliny. Označovala prostě kategorii mláďat, od nichž se zdrobněliny 1. a 2. stupně teprve tvořily. Např. . robě, robátko, robátečko , mládě, mláďátko
3. Skloňování skloňován bylo kmenové,, šlo o tzv. r-kmeny – mati,
matere; s- kmeny – slovo – slovese. r-.kmeny – kuře – kuřete, n
kmeny – plamy – plamene. Po zrušení kmenového skloňování a
zavedenoí rodového, zůstaly dvojtvary – např. na kameni x na kamenu.
Nejdéle se udržely tvaey kuře – kuřete – kuřata.
4. Teoreticky by tvar zněl od jednoslabičného základu Brn- Brrňata, Prah- Pražata (hlásková zněna h v ž) Dnes spíš např. Pražátka jako kuřátka,.
Brno jako Brňátka
Ale myslíte, že se tvary používají? Možná v hovorovém jazyce.
Z toho, co jsem uvedla, tvar -čata není možné pouřít, pokud základ nekončí na uvedené souhlásky – viz bod 2
Odpověděl/a – 10.červenec 13:32
Díky za otázku. Připomněla jsem si historickou mluvnici. Moje odpověď podle učebnice historické mluvnice bude širší. Oprášila jsem své vědomosti a využila částečně svých poznámek.
Něco z historie
1. Názvy mláďat se tvořily příponou –ec, např. chlapec, žabec. Pokud bylo základové slovo jednoslabičné pro ,mládě = např.. ščeně ščěněc, základ rozšířen o en –, protože šce bylo pouze jednoslabičné.. Kot – kotenec – později kotě. Had – -hadénec – hádě.
Ale určitě se přípony neudržoval důsledně, záleží na oblasti, zda se všechny změny přejaly.
Např,. Beran – beranec, později berance. Dále došlo ke změně . beránek. Holub– holoubenec – holoubě. Dnes výraz holubce – závitky ze zelí plněné mase.
2. Pro tvoření pojmenování mláďat byla častější přípona – ě. , dvojče, dobytče, lvíče atd.
Významově odpovídala přípona zakončení –ec.
U slov zakončených na -cě nejde o příponu -čě, ale -ě. Základ totiž končil na -k nebo -c a toto k, c se před ě změnilo v č (trpaslík –trpaslíče) nebo slovo končilo přímo na -č: kač – káčě..,
V případě koncovky -ě nešlo vlastně o zdrobněliny. Označovala prostě kategorii mláďat, od nichž se zdrobněliny 1. a 2. stupně teprve tvořily. Např. . robě, robátko, robátečko , mládě, mláďátko
3. Skloňování bylo kmenové,, šlo o tzv. r-kmeny – mati, matere; s-
kmeny – slovo – sloves; r-.kmeny – kuře – kuřete; n- kmeny –
plamy – plamene. Po zrušení kmenového skloňování a zavedení rodového,
zůstaly dvojtvary – např. na kameni x na kamenu.
Nejdéle se udržely tvary kuře – kuřete – kuřata.
4. Teoreticky by tvar zněl od jednoslabičného základu Brn- Brňata, jako kuřata; Prah- Pražata (hlásková zněna h v ž) Dnes spíš např. Pražátka, Vrňátka jako kuřátka,.
Ale myslíte, že se tvary používají? Možná v hovorovém jazyce. nejde v pravém slova smyslu o potomka konkrétního jedince, ale jako obyvatele města. Přece kotě je pojmenované podle rodičů (kotě/kocour), nikoliv podle místa.
Z toho, co jsem uvedla, tvar -čata není možné pouřít, pokud základ nekončí na uvedené souhlásky – viz bod 2
