Historie úprav
Odpověděl/a – 14.květen 13:48
Reagovala jsem, napsala jsem podrobnou odpověď. Možná ji otázku admin vrátí. Ale tato otázka zní jinak. Psal jste o r. 1992
Ale psala jsem vám několikrát, že je chyba, že nevkládáte odkaz, takže není možno reagovat na informace, které uvádíte.
https://vlast.cz/podkarpatska-rus-se-chtela-v-90-letech-k-ceskoslovensku-znovu-pripojit/
"Záhy po druhé světové válce, 9. června 1945, Československo odstoupilo Sovětskému svazu území tzv. Podkarpatské Rusi (dnes Zakarpatské Ukrajiny). Bylo to na přání Stalina, kterému tehdejší prezident Beneš vyhověl. Na rozdíl od Polska, které přišlo ve prospěch Sovětského svazu o rozsáhlá území na východě včetně Lvova, Československo nedostalo žádnou územní kompenzaci. Kdežto Polsko se dočkalo Slezska (které do té doby patřilo Německu, Prusku a řadu staletí českému státu), Československo nezískalo nic, byť usilovalo o Lužici (oblast na jih od Berlína, která dlouhou dobu patřila českému státu a kde dodnes žijí pod velkým tlakem germanizace Slované – Lužičtí Srbové).
Po rozpadu SSSR se na Podkarpatské Rusi rozhodoval co dál. Objevila se žádost o autonomii a uznání rusínského národa. A právě v tu chvíli se začalo uvažovat o znovupřipojení k Československu. Toto přání se rozplynulo 1. ledna 1993, kdy Československo definitivně zaniklo. Podkarpatská Rus se definitivně stala součástí Ukrajiny a rusínský národ de facto neexistuje, neb více mluvčí rusínského jazyka žije na Slovensku, nežli na Podkarpatské Rusi."
"Kromě kazašských krajanů pomohlo Česko s návratem také svým krajanům z Ukrajiny a Běloruska. Přijít mohli ovšem jenom ti, kteří žili v oblasti zamořené černobylskou havárií. Celkem jich bylo přes dva tisíce. Do Česka by se rádi vypravili i další krajané.
Mezi nimi hlavně volyňští Češi, kteří nevyužili nabídky české vlády a nepřestěhovali se z oblasti postižené černobylskou katastrofou.
Už před několika lety přitom přišla do Prahy oficiální žádost asi pěti set „Volyňáků“ o přesídlení do země svých předků, ovšem ministerstvo vnitra žádnou podobnou akci z počátku 90. let neplánuje.
„V nejbližší době nic takového nechystáme,“ potvrzuje tiskové oddělení vnitra. "
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesti-krajane-se-vrati-z-kazachstanu/r~i:article:275033/
–
K vaší podotázce
"Ani Maďarsko, ani Ukrajina. Podkarpatská Rus se nakonec rozhodla pro Československo!
Už v létě 1918 se sice v USA žijící Rusíni vedení Grigorijem Žatkovičem dohodli s Tomášem Garriguem Masarykem, že Podkarpatská Rus se jako samosprávná část připojí k nově vzniklému Československu. Příslušnou dohodu pak uzavřeli 19. listopadu 1918. Důležitější byl ale vývoj v samotném Podkarpatí, uvádějí autoři Dějin Ukrajiny.
Území budoucí země Podkarpatoruské, což byl po roce 1926 oficiální název oblasti, tvořilo od konce 11. století součást Uher. Tamní obyvatelstvo čelilo tvrdé maďarizaci, a národní hnutí bylo proto poměrně slabé a roztříštěné. Během listopadu a prosince před sto lety vzniklo na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku několik národních rad s různou národní orientací.
Připojení zpečetila mírová smlouva ze Saint-Germain" atd.
Odpověděl/a – 15.květen 10:21
Reagovala jsem, napsala jsem podrobnou odpověď. Možná ji otázku admin vrátí. Ale tato otázka zní jinak. Psal jste o r. 1992
Ale psala jsem vám několikrát, že je chyba, že nevkládáte odkaz, takže není možno reagovat na informace, které uvádíte.
https://vlast.cz/podkarpatska-rus-se-chtela-v-90-letech-k-ceskoslovensku-znovu-pripojit/
"Záhy po druhé světové válce, 9. června 1945, Československo odstoupilo Sovětskému svazu území tzv. Podkarpatské Rusi (dnes Zakarpatské Ukrajiny). Bylo to na přání Stalina, kterému tehdejší prezident Beneš vyhověl. Na rozdíl od Polska, které přišlo ve prospěch Sovětského svazu o rozsáhlá území na východě včetně Lvova, Československo nedostalo žádnou územní kompenzaci. Kdežto Polsko se dočkalo Slezska (které do té doby patřilo Německu, Prusku a řadu staletí českému státu), Československo nezískalo nic, byť usilovalo o Lužici (oblast na jih od Berlína, která dlouhou dobu patřila českému státu a kde dodnes žijí pod velkým tlakem germanizace Slované – Lužičtí Srbové).
Po rozpadu SSSR se na Podkarpatské Rusi rozhodoval co dál. Objevila se žádost o autonomii a uznání rusínského národa. A právě v tu chvíli se začalo uvažovat o znovupřipojení k Československu. Toto přání se rozplynulo 1. ledna 1993, kdy Československo definitivně zaniklo. Podkarpatská Rus se definitivně stala součástí Ukrajiny a rusínský národ de facto neexistuje, neb více mluvčí rusínského jazyka žije na Slovensku, nežli na Podkarpatské Rusi."
"Ani Maďarsko, ani Ukrajina. Podkarpatská Rus se nakonec rozhodla pro Československo!
Už v létě 1918 se sice v USA žijící Rusíni vedení Grigorijem Žatkovičem dohodli s Tomášem Garriguem Masarykem, že Podkarpatská Rus se jako samosprávná část připojí k nově vzniklému Československu. Příslušnou dohodu pak uzavřeli 19. listopadu 1918. Důležitější byl ale vývoj v samotném Podkarpatí, uvádějí autoři Dějin Ukrajiny.
Území budoucí země Podkarpatoruské, což byl po roce 1926 oficiální název oblasti, tvořilo od konce 11. století součást Uher. Tamní obyvatelstvo čelilo tvrdé maďarizaci, a národní hnutí bylo proto poměrně slabé a roztříštěné. Během listopadu a prosince před sto lety vzniklo na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku několik národních rad s různou národní orientací.
Připojení zpečetila mírová smlouva ze Saint-Germain" atd.