Historie úprav
Odpověděl/a – 23.leden 9:24
Pomaání spolu s požehnáním patří mezi křesťanské „svlátosti“.
Jde o svátost křtu, přijímání, biřmování, manželství a posledního pomazání.
První pomazání souvisí s křtem a další pa s biřmováním. Poslední pomazání – kněz poskytuje nemocnému,, aby si očistil a spasil duši a v klidu odešel.
Používá se olej, který světí biskup. Píši o katolické církvi.
Pamatuji si to z dětství, když kněz kráčel se „svátostí“ v doprovodu ministranta. Nikoho si nevšímal, ani neodpovídal na podzrav.. Ti, kdo ho potkali zůstali stát. a mírně se uklonili.
Odpověděl/a – 23.leden 9:35
Pomaání spolu s požehnáním patří mezi křesťanské „svlátosti“.
Jde o svátost křtu, přijímání, biřmování, manželství a posledního pomazání.
První pomazání souvisí s křtem a další pa s biřmováním. Poslední pomazání – kněz poskytuje nemocnému,, aby si očistil a spasil duši a v klidu odešel.
Používá se olej, který světí biskup. Píši o katolické církvi.
Pamatuji si to z dětství, když kněz kráčel se „svátostí“ v doprovodu ministranta. Nikoho si nevšímal, ani neodpovídal na podzrav.. Ti, kdo ho potkali zůstali stát. a mírně se uklonili
Pomazání se používalo pro kněze i krále, výraz požehnání, posvěcení, vyšší moc. Odtud zřejmě vychází sousloví „hlava pomazaná“ i pro nejvyšší představitele státu a ícrkve. Často s nadsázkou.
Odpověděl/a – 23.leden 11:26
Pomazání spolu s požehnáním patří mezi křesťanské „svátosti“.
Jde o svátost křtu, přijímání, biřmování, manželství a posledního pomazání.
První pomazání souvisí s křtem a další pak s biřmováním. Poslední pomazání – kněz poskytuje nemocnému, aby si očistil a spasil svou duši a v klidu odešel.
Používá se olej, který světí biskup. Píši o katolické církvi.
Pamatuji si to z dětství, když kněz kráčel se „svátostí“ v doprovodu ministranta. Nikoho si nevšímal, ani neodpovídal na pozdrav. zvonil. Ti, kdo ho potkali zůstali stát. a mírně se uklonili.
Později už chodil k tzv." zaopatření" udělení posledního pomazání , nenápadně, v civilu. Protože udělování této svátosti, stejně jako návštěva bohoslužeb, nebyly v době socialismu žádoucí.
Pomazání se používalo pro kněze i krále, výraz požehnání, posvěcení, vyšší moc. Odtud zřejmě vychází sousloví „hlava pomazaná“ i pro nejvyšší představitele státu a církve. Často s nadsázkou.
Odpověděl/a – 23.leden 17:04
Pomazání spolu s požehnáním patří mezi křesťanské „svátosti“.
Jde o svátost křtu, přijímání, biřmování, manželství a posledního pomazání.
První pomazání souvisí s křtem a další pak s biřmováním. Poslední pomazání – kněz poskytuje nemocnému, aby si očistil a spasil svou duši a v klidu odešel.
Používá se olej, který světí biskup. Píši o katolické církvi.
Pamatuji si to z dětství, když kněz kráčel se „svátostí“ v doprovodu ministranta. Nikoho si nevšímal, ani neodpovídal na pozdrav, ministrant zvonil ručními zvonky. . Ti, kdo ho potkali zůstali stát. a mírně se uklonili.
Později už chodil k tzv." zaopatření", udělení posledního pomazání , sám, nenápadně, v civilu. Protože udělování této svátosti, stejně jako návštěva bohoslužeb, nebyly v době socialismu žádoucí. Stejně biřmování bylo omezené.
Pomazání se používalo pro kněze i krále, výraz požehnání, posvěcení, vyšší moc. Odtud zřejmě vychází sousloví „hlava pomazaná“ i pro nejvyšší představitele státu a církve. Často s nadsázkou.
Odpověděl/a – 24.leden 9:06
Doplním Keplerovu odpověď, protože nevysvětlil, kdy se uskuteční první pomazání.
Pomazání spolu s požehnáním patří mezi křesťanské „svátosti“.
Jde o svátost křtu, přijímání, biřmování, manželství a posledního pomazání.
První pomazání souvisí s křtem a další pak s biřmováním. Poslední pomazání – kněz poskytuje nemocnému, aby si očistil a spasil svou duši a v klidu odešel.
Používá se olej, který světí biskup. Píši o katolické církvi.
Pamatuji si to z dětství, když kněz kráčel se „svátostí“ v doprovodu ministranta. Nikoho si nevšímal, ani neodpovídal na pozdrav, ministrant zvonil ručními zvonky. . Ti, kdo ho potkali zůstali stát. a mírně se uklonili.
Později už chodil k tzv." zaopatření", udělení posledního pomazání , sám, nenápadně, v civilu. Protože udělování této svátosti, stejně jako návštěva bohoslužeb, nebyly v době socialismu žádoucí. Stejně biřmování bylo omezené.
Pomazání se používalo pro kněze i krále, výraz požehnání, posvěcení, vyšší moc. Odtud zřejmě vychází sousloví „hlava pomazaná“ i pro nejvyšší představitele státu a církve. Často s nadsázkou.