Historie úprav
Odpověděl/a – 31.prosinec 3:54
Se skloňováním slova „předsevzetí“ není žádný problém, ve všech pádech a v obou mluvnických číslech se skloňuje podle vzoru „stavení“.
Sloveso „předsevzít“ existuje, jen místo skloňování bude lepší ho raději časovat, slovesa neskloňujeme. I když u slovesa zrovna neměníme čas a měníme jen osobu a číslo nebo slovesný způsob, stále se tomu říká časování – bůhví proč, logiku to nemá.
U tohoto spřežkového slovesa bych viděl velké problémy při vytváření jiných časů než minulého. Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=p%C5%99edsevz%C3%ADt) sice uvádí tvary typu „předsevezmu“, ale jednak o nich mylně tvrdí, že jde o přítomný čas (ačkoliv je to zjevně čas budoucí, protože dokonavý vid přítomný čas nemá), ale k tomu píše, že tvary přítomného času a rozkazovacího způsobu se užívají jen ojediněle a že Slovník spisovné češtiny dokonce uvádí poznámku, že je sloveso nemá. Ty tvary, které jazyková příručka uvádí, jsou tedy hypotetickými tvary budoucího času, ale protože v reálném jazyce v podstatě neexistují, tak to bude každý vnímat jako žertovné hravé novotvary – nebo jako neobratnost a neznalost jazyka.
Problematické by bylo i tvoření nedokonavého či opakovacího slovesa do vidové dvojice. („Příště už si nic takového předsebrát nebudu.“). Ve staročeštině jsou takové tvary doložené a běžné (přěd sě bráti co = zamýšlet, mít v plánu, předsebrát), ale v dnešní češtině už je tohle spojení či slovo opravdu dost mrtvé.
Další problém je syntax, neboli jaké vazby to sloveso může tvořit. Jako spřežka může vypadat, že „sami sebe bereme dopředu“, ale spíš bych ho chápal tak, že „si něco bereme před se(be)“. Sloveso je uváděno jako zvratné, tj. „předsevzít si“ (nikomu jinému než sobě nic předsevzít nemůžeš – pokud bych vymyslel úkol pro tebe, tak by to bylo „předtěvzetí“). Můžeme si před sebe brát nějaký úkol, nějaký plán, ale nebudeme si předsevzít rozhodnutí, protože právě to předsevzetí je rozhodnutím, druhem rozhodnutí. „Předsevzal jsem si, že…“ znamená jinými slovy „rozhodl jsem se, že…“. A pak ještě existují časté vazby „dát si předsevzetí“ nebo „učinit předsevzetí“. Můžete tedy hovořit o předsevzetích, která jste si dali, anebo také o rozhodnutích, která jste udělali nebo přijali, ale asi ne o rozhodnutích, která jste si předsevzali – to už spíš o předsevzetích, o kterých jste se rozhodli.
A mimochodem, pěknou jazykovou úvahu o předsevzetích či
předsevzatcích a předsebraní napsal zrovníka před necelým rokem Karel
Oliva:
https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20190102/281878709502506
Odpověděl/a – 31.prosinec 3:58
Se skloňováním slova „předsevzetí“ není žádný problém, ve všech pádech a v obou mluvnických číslech se skloňuje podle vzoru „stavení“.
Sloveso „předsevzít“ existuje, jen místo skloňování bude lepší ho raději časovat, slovesa neskloňujeme. I když u slovesa zrovna neměníme čas a měníme jen osobu a číslo nebo slovesný způsob, stále se tomu říká časování – bůhví proč, logiku to nemá.
U tohoto spřežkového slovesa bych viděl velké problémy při vytváření jiných časů než minulého. Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=p%C5%99edsevz%C3%ADt) sice uvádí tvary typu „předsevezmu“, ale jednak o nich mylně tvrdí, že jde o přítomný čas (ačkoliv je to zjevně čas budoucí, protože dokonavý vid přítomný čas nemá), ale k tomu píše, že tvary přítomného času a rozkazovacího způsobu se užívají jen ojediněle a že Slovník spisovné češtiny dokonce uvádí poznámku, že je sloveso nemá. Ty tvary, které jazyková příručka uvádí, jsou tedy hypotetickými tvary budoucího času, ale protože v reálném jazyce v podstatě neexistují, tak to bude každý vnímat jako žertovné hravé novotvary – nebo jako neobratnost a neznalost jazyka.
Problematické by bylo i tvoření nedokonavého či opakovacího slovesa do vidové dvojice. („Příště už si nic takového předsebrát nebudu.“). Ve staročeštině jsou takové tvary doložené a běžné (přěd sě bráti co = zamýšlet, mít v plánu, předsebrát), ale v dnešní češtině už je tohle spojení či slovo opravdu dost mrtvé.
Další problém je syntax, neboli jaké vazby to sloveso může tvořit. Jako spřežka může vypadat, že „sami sebe bereme dopředu“, ale spíš bych ho chápal tak, že „si něco bereme před se(be)“. Sloveso je uváděno jako zvratné, tj. „předsevzít si“ (nikomu jinému než sobě nic předsevzít nemůžeš – pokud bych vymyslel úkol pro tebe, tak by to bylo „předtědání“ – braní je komplementární k dávání). Můžeme si před sebe brát nějaký úkol, nějaký plán, ale nebudeme si předsevzít rozhodnutí, protože právě to předsevzetí je rozhodnutím, druhem rozhodnutí. „Předsevzal jsem si, že…“ znamená jinými slovy „rozhodl jsem se, že…“. A pak ještě existují časté vazby „dát si předsevzetí“ nebo „učinit předsevzetí“. Můžete tedy hovořit o předsevzetích, která jste si dali, anebo také o rozhodnutích, která jste udělali nebo přijali, ale asi ne o rozhodnutích, která jste si předsevzali – to už spíš o předsevzetích, o kterých jste se rozhodli.
A mimochodem, pěknou jazykovou úvahu o předsevzetích či
předsevzatcích a předsebraní napsal zrovníka před necelým rokem Karel
Oliva:
https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20190102/281878709502506