Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 21.září 12:16

Myslím si, že to souvisí s kmenovým skloňovaním. Podstatná jména zakončená na -a byla rodu ženského, ale i přirozeného rodu mužského

U některých se tvar na -a udržel, když vzniklo skloňovánío rodové.

Jinou možnost uvádí zdroj,. který je z roklu 1919

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=510

annas

Odpověděl/a – 21.září 12:20

Myslím si, že to souvisí s kmenovým skloňováním. Podstatná jména zakončená na -a byla rodu ženského, ale i přirozeného rodu mužského

U některých se tvar na -a udržel, když vzniklo skloňování rodové. Takže původní kmenový tvar se zřejmě užíval jako nadsázka či nadávka.
--

„A protože to byly nadávky, nabylo spojení podstatného jména mužského (ten protiva) s přídavným jménem ženského rodu významu potupného, jak jej cítíme z výrazů »kluku všivá«, »kluku klukovská«, »lotře bídná«, »chlape hloupá«, »lenochu líná« atd. Mohl se ovšem týž vývoj díti i bez tohoto příhanného zabarvení; jako se říkalo »milá družbo«, »milá sluho«, i když se oslovovala osoba mužská, začalo se pak říkati podle toho i »milá brachu«, což říkáme podnes“
http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=510

annas

Odpověděl/a – 21.září 12:22

Myslím si, že to souvisí s kmenovým skloňováním. Podstatná jména zakončená na -a byla rodu ženského, ale i přirozeného rodu mužského

U některých se tvar na -a udržel, když vzniklo skloňování rodové – předseda,. starosta.

Takže původní kmenový tvar včetně přídavného jména r se zřejmě užíval jako nadsázka či nadávka i po rozlišení rodu.
--

„A protože to byly nadávky, nabylo spojení podstatného jména mužského (ten protiva) s přídavným jménem ženského rodu významu potupného, jak jej cítíme z výrazů »kluku všivá«, »kluku klukovská«, »lotře bídná«, »chlape hloupá«, »lenochu líná« atd. Mohl se ovšem týž vývoj díti i bez tohoto příhanného zabarvení; jako se říkalo »milá družbo«, »milá sluho«, i když se oslovovala osoba mužská, začalo se pak říkati podle toho i »milá brachu«, což říkáme podnes“
http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=510

annas

Odpověděl/a – 21.září 12:43

Myslím si, že to souvisí s kmenovým skloňováním – o kmeny, u-kmeny, a-kmen atd. . Např. jména zakončená na -a byla rodu ženského, ale i přirozeného rodu mužského. K tomu patřily i tvary přídavných jmen.

U některých se tvar na -a udržel, když vzniklo skloňování rodové – předseda, starosta.

Takže původní kmenový tvar příd. jména od a- kmenů se zřejmě užíval jako nadsázka či nadávka i po rozlišení rodu, když zůstaly tvary např. protiva, šereda, a rozšířil se k o-kmenům. kluk, hoch.

„A protože to byly nadávky, nabylo spojení podstatného jména mužského (ten protiva) s přídavným jménem ženského rodu významu potupného, jak jej cítíme z výrazů »kluku všivá«, »kluku klukovská«, »lotře bídná«, »chlape hloupá«, »lenochu líná« atd. Mohl se ovšem týž vývoj díti i bez tohoto přehnaného zabarvení; jako se říkalo »milá družbo«, »milá sluho«, i když se oslovovala osoba mužská, začalo se pak říkati podle toho i »milá brachu«, což říkáme podnes“
http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=510