Odpověděl/a – 7.červenec 9:37
Už několikrát jsem zde zmiovala Sokratova síta.
"Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí..
..
“Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku,” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak,” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém
příteli, možná bude dobréna chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne,” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel
a….”
“Dobře,” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda
nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém
příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže,” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného
a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou
projít, protože zbývá ješte jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to
co mi chceš o mém příteli říct užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá,” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Myslím si, že horší je ten, když pomluvu převezme někdo jiný, než kdo ji vymyslel.
Pověst se šíří, vinní jsou ti, kteří u toho nebyli, ale uvěří a šíří dál. Měli by reagovat jako Sokrates a „pomlouvače“ umlčet.
Bohužel, ale většina převezeme subjektivní informaci , byť je lživá,
a šíří je dál.
Vždy se najde nějaká příčina iči důvod.
Odpověděl/a – 7.červenec 16:57
Už několikrát jsem zde zmiŇvala Sokratova síta, ale nikdy neuváděla jejich znění. .
"Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí..
..
“Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku,” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak,” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém
příteli, možná bude dobréna chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne,” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel
a….”
“Dobře,” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda
nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže,” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného
a nejsi si jist, jestli je to pravda.
Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě
jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je to, co mi chceš o mém příteli
říct užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá,” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Myslím si, že horší je ten, když pomluvu převezme někdo jiný, než kdo ji vymyslel.
Pověst se šíří, vinní jsou ti, kteří u toho nebyli, ale uvěří a šíří dál. Měli by reagovat jako Sokrates a „pomlouvače“ umlčet.
Bohužel, ale většina převezeme subjektivní informaci , byť je lživá,
a šíří je dál.
Vždy se najde nějaká příčina či důvod.
Odpověděl/a – 9.červenec 9:21
Už několikrát jsem zde zmiŇvala Sokratova síta, ale nikdy neuváděla jejich znění. .
"Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí..
..
“Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku,” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak,” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém
příteli, možná bude dobréna chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne,” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel
a….”
“Dobře,” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda
nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže,” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného
a nejsi si jist, jestli je to pravda.
Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě
jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je to, co mi chceš o mém příteli
říct užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá,” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Myslím si, že horší je ten, kdo pomluvu převezme než ten, kdo ji vymyslel.
Pověst se šíří, vinní jsou ti, kteří u toho nebyli, ale uvěří a šíří nepravdu dál. Měli by reagovat jako Sokrates a „pomlouvače“ umlče
Autor pomluvy se rád přezentuje se svou tzv. subjektivní pravdou, zvláště má-li posluchače. Toho využívají nejen bulvání časopisy, ale často zvědavost, , snaha ublížit, když je někdo třeba lepší atd.
Vždy se najde nějaká příčina či důvod.