Historie úprav
Odpověděl/a – 18.duben 19:31
"Čert jako dědic původních božstev
Kromě křesťanského vlivu se v postavě čerta silně projevují předkřesťanské slovanské představy.
S čerty či běsy jsou ztotožňováni staří bohové jako Perun a Veles,
ale také duchové míst: například čert vystupující v legendě Život
svatého Eufrosina ze Pskova je jasným lešijem – lesním duchem. Objevuje
se také víra v tom že duchové míst jsou druhořadí andělé kteří při
svém pádu skončili na zem a usídlili se v domech, lesích, vodách a
močálech. Běsi dále vystupují v Pověsti dávných let , která popisuje
zvláštní bytosti v Polocku k roku 1092, pravděpodobně návi –
revenanty či obdobu Divoké honby:
„ Nocí býval slyšet hřmot, nářek po ulici, běsi jako lidé
uhánějíce; … když někdo vyšel z domu, aby se podíval, ihned poraněn
býval od běsu neviditelně ranou (holí) a díky tomu umřel, proto se nikdo
neosmělil a nevycházel z domu. Potom se běsi začali zjevovati ve dne na
koních, ale nebylo jich samých viděti, ale koní jich bylo vidět jen kopyta;
a takto ranívali tidi Polocké i jeho okolí. A protože si lidé
vyprávěli, že to mrtví umrlci (návi) zabíjejí obyvatele Polocku. “
Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv zmiňovaný Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla. Velesovými atributy pravděpodobně byly rohy, srst a spojení s lesem, které se později přeneslo na čerta, ale také na různé lesní démony jako ruský lešij a Jols, snad i na českého divého muže a hejkala. S čertem a ďáblem také Velese spojují české literární památky z přelomu středověku a novověku, příkladem může být věta z díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“."
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cert
--
"Ldé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.
Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit – a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné."
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/10822/kde-se-vzali-certi.html
Jinakl je známé, že čerti jsou padlí andělé, kteříé se vzbouřili proti bohu a sváděli lidi ke špatnému chování.
Odpověděl/a – 18.duben 19:33
"Čert jako dědic původních božstev
Kromě křesťanského vlivu se v postavě čerta silně projevují předkřesťanské slovanské představy.
S čerty či běsy jsou ztotožňováni staří bohové jako Perun a Veles, ale také duchové míst: například čert vystupující v legendě Život svatého Eufrosina ze Pskova je jasným lešijem – lesním duchem. Objevuje se také víra v tom že duchové míst jsou druhořadí andělé kteří při svém pádu skončili na zem a usídlili se v domech, lesích, vodách a močálech. Běsi dále vystupují v Pověsti dávných let , která popisuje zvláštní bytosti v Polocku k roku 1092, pravděpodobně návi – revenanty či obdobu Divoké honby atd.
Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv zmiňovaný Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla. Velesovými atributy pravděpodobně byly rohy, srst a spojení s lesem, které se později přeneslo na čerta, ale také na různé lesní démony jako ruský lešij a Jols, snad i na českého divého muže a hejkala. S čertem a ďáblem také Velese spojují české literární památky z přelomu středověku a novověku, příkladem může být věta z díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“."
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cert
--
"Ldé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.
Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit – a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné."
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/10822/kde-se-vzali-certi.html
Jinakl je známé, že čerti jsou padlí andělé, kteříé se vzbouřili proti bohu a sváděli lidi ke špatnému chování.
Odpověděl/a – 19.duben 9:05
"Čert jako dědic původních božstev
Kromě křesťanského vlivu se v postavě čerta silně projevují předkřesťanské slovanské představy.
S čerty či běsy jsou ztotožňováni staří bohové jako Perun a Veles, ale také duchové míst: například čert vystupující v legendě Život svatého Eufrosina ze Pskova je jasným lešijem – lesním duchem. Objevuje se také víra v tom že duchové míst jsou druhořadí andělé kteří při svém pádu skončili na zem a usídlili se v domech, lesích, vodách a močálech. Běsi dále vystupují v Pověsti dávných let , která popisuje zvláštní bytosti v Polocku k roku 1092, pravděpodobně návi – revenanty či obdobu Divoké honby atd.
Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv zmiňovaný Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla. Velesovými atributy pravděpodobně byly rohy, srst a spojení s lesem, které se později přeneslo na čerta, ale také na různé lesní démony jako ruský lešij a Jols, snad i na českého divého muže a hejkala. S čertem a ďáblem také Velese spojují české literární památky z přelomu středověku a novověku, příkladem může být věta z díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“."
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cert
--
"Lidé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.
Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit – a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné."
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/10822/kde-se-vzali-certi.html
Jinak je známé, že čerti jsou i padlí andělé, kteří se vzbouřili proti bohu a sváděli lidi ke špatnému chování.