Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 18.duben 19:31

"Čert jako dědic původních božstev

Kromě křesťanského vlivu se v postavě čerta silně projevují předkřesťanské slovanské představy.

S čerty či běsy jsou ztotožňováni staří bohové jako Perun a Veles, ale také duchové míst: například čert vystupující v legendě Život svatého Eufrosina ze Pskova je jasným lešijem – lesním duchem. Objevuje se také víra v tom že duchové míst jsou druhořadí andělé kteří při svém pádu skončili na zem a usídlili se v domech, lesích, vodách a močálech. Běsi dále vystupují v Pověsti dávných let , která popisuje zvláštní bytosti v Polocku k roku 1092, pravděpodobně návi – revenanty či obdobu Divoké honby:
„ Nocí býval slyšet hřmot, nářek po ulici, běsi jako lidé uhánějíce; … když někdo vyšel z domu, aby se podíval, ihned poraněn býval od běsu neviditelně ranou (holí) a díky tomu umřel, proto se nikdo neosmělil a nevycházel z domu. Potom se běsi začali zjevovati ve dne na koních, ale nebylo jich samých viděti, ale koní jich bylo vidět jen kopyta; a takto ranívali tidi Polocké i jeho okolí. A protože si lidé vyprávěli, že to mrtví umrlci (návi) zabíjejí obyvatele Polocku. “

Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv zmiňovaný Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla. Velesovými atributy pravděpodobně byly rohy, srst a spojení s lesem, které se později přeneslo na čerta, ale také na různé lesní démony jako ruský lešij a Jols, snad i na českého divého muže a hejkala. S čertem a ďáblem také Velese spojují české literární památky z přelomu středověku a novověku, příkladem může být věta z díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“."

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/%C4%8Cert

--

"Ldé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.

Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit – a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné."

https://www.a­bicko.cz/clanek/prec­ti-si-zabava/10822/kde-se-vzali-certi.html

Jinakl je známé, že čerti jsou padlí andělé, kteříé se vzbouřili proti bohu a sváděli lidi ke špatnému chování.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 18.duben 19:33

"Čert jako dědic původních božstev

Kromě křesťanského vlivu se v postavě čerta silně projevují předkřesťanské slovanské představy.

S čerty či běsy jsou ztotožňováni staří bohové jako Perun a Veles, ale také duchové míst: například čert vystupující v legendě Život svatého Eufrosina ze Pskova je jasným lešijem – lesním duchem. Objevuje se také víra v tom že duchové míst jsou druhořadí andělé kteří při svém pádu skončili na zem a usídlili se v domech, lesích, vodách a močálech. Běsi dále vystupují v Pověsti dávných let , která popisuje zvláštní bytosti v Polocku k roku 1092, pravděpodobně návi – revenanty či obdobu Divoké honby atd.

Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv zmiňovaný Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla. Velesovými atributy pravděpodobně byly rohy, srst a spojení s lesem, které se později přeneslo na čerta, ale také na různé lesní démony jako ruský lešij a Jols, snad i na českého divého muže a hejkala. S čertem a ďáblem také Velese spojují české literární památky z přelomu středověku a novověku, příkladem může být věta z díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“."

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/%C4%8Cert

--

"Ldé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.

Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit – a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné."

https://www.a­bicko.cz/clanek/prec­ti-si-zabava/10822/kde-se-vzali-certi.html

Jinakl je známé, že čerti jsou padlí andělé, kteříé se vzbouřili proti bohu a sváděli lidi ke špatnému chování.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 19.duben 9:05

"Čert jako dědic původních božstev

Kromě křesťanského vlivu se v postavě čerta silně projevují předkřesťanské slovanské představy.

S čerty či běsy jsou ztotožňováni staří bohové jako Perun a Veles, ale také duchové míst: například čert vystupující v legendě Život svatého Eufrosina ze Pskova je jasným lešijem – lesním duchem. Objevuje se také víra v tom že duchové míst jsou druhořadí andělé kteří při svém pádu skončili na zem a usídlili se v domech, lesích, vodách a močálech. Běsi dále vystupují v Pověsti dávných let , která popisuje zvláštní bytosti v Polocku k roku 1092, pravděpodobně návi – revenanty či obdobu Divoké honby atd.

Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv zmiňovaný Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla. Velesovými atributy pravděpodobně byly rohy, srst a spojení s lesem, které se později přeneslo na čerta, ale také na různé lesní démony jako ruský lešij a Jols, snad i na českého divého muže a hejkala. S čertem a ďáblem také Velese spojují české literární památky z přelomu středověku a novověku, příkladem může být věta z díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“."

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/%C4%8Cert

--

"Lidé si totiž už od počátku všímali, že existuje jakási nepřátelská síla, protiklad dobra. Prostě jakési zlo, které je přítomné v okolním světě i v nich samotných. Cítili, že je mu třeba se postavit a bojovat s ním.

Jenže jak bojovat s něčím, co není vidět? Naši předkové se proto pokoušeli si toto zlo nějak představit – a tak vznikla podoba čerta. Dostal od lidí věnem všechno, co se jim moc nelíbilo: je shrbený, kulhá, je nemytý, páchne, na hlavě má rohy jako kozel (ten také pěkně smrdí), je chlupatý a má zvířecí ocas. Postupem doby se trochu zcivilizoval, to jak lidé přišli na to, že zlo může být na první pohled někdy docela pěkné."

https://www.a­bicko.cz/clanek/prec­ti-si-zabava/10822/kde-se-vzali-certi.html

Jinak je známé, že čerti jsou i padlí andělé, kteří se vzbouřili proti bohu a sváděli lidi ke špatnému chování.