Historie úprav
Odpověděl/a – 23.únor 9:05
Přece dnes je dnes, zítra bude dnes, pozípozítří bude zase dnes. Stejně minulý měsíc, minulý rok, minulé toletí. .
Protože k měření času jsou určeny hodiny, dny atd., mělo by se vždy uvádět, bylo to v roce xxxx. Tak určíme realativní čas a neztratí se kontext.
Je možné si všimnout i, že informace dnes zemřel, narodil se atd. jsou nepřesné. Přotože opravdu zítra to už bude včera.
Jde o nepřesnou orientaci v čase podle jeho měření hodinami , dny, měsíci atd., jak jem uvedla nahoře. .
Je možné si všimnout, že se často používá, spojení v minulé budoucnosti. Návraty do minulosti souvisejí s naší přítomností. Třeba socialismus u nás – někdo jej nazývá „staré dobé časy“, jiný jako „doba komunismu“. Takže v umění se toto období stalo utopií, nebo poučení, které se posouvá z minulosti do budoucnosti. Nebo některé vynálezy se uskutečnily až mnohem mnohem později.
Takže to, co se stalo dávno, se pojmenovává minulost,. Žijeme v přítomnosti, směřujeme do budoucnosti. Je to jednodušší vyjádření pro to, co se stalo, co se může stát atd.
Takže se musíme smířit s tím, že čas není takový, jak se nám jeví, ale jeho pojmenování či měření hodinami vymyslel člověkl podle toho, aby se mohl orientovat.. Takže z tohoto pohledu minulost existuje.
Proto člověkl pohybuje, tedy myslí, proto je. Ale často se musí smířit s tím, co je.
Odpověděl/a – 23.únor 11:30
Přece dnes je dnes, zítra bude dnes, popozítří bude zase dnes. Stejně minulý měsíc, minulý rok, minulé století. .
Protože k měření času jsou určeny hodiny, dny atd., mělo by se vždy uvádět, bylo to v roce xxxx dne xx měsíce xx atd. Tak určíme relativní čas a neztratí se kontext.
Je možné si všimnout i, že informace dnes zemřel, narodil se atd. jsou nepřesné. Přotože opravdu zítra to už bude včera.
Jde o nepřesnou orientaci v čase podle jeho měření hodinami , dny, měsíci atd., jak jem uvedla nahoře. .
Je možné si všimnout, že se často používá, spojení v minulé budoucnosti. Návraty do minulosti souvisejí s naší přítomností. Třeba socialismus u nás – někdo jej nazývá „staré dobé časy“, jiný jako „doba komunismu“. Takže v umění se toto období stalo utopií, nebo poučením, které se posouvá z minulosti do budoucnosti. Nebo některé vynálezy se uskutečnily až mnohem mnohem později, tzakže už v minuloti třeba Vionci viděl budoucnost, zřejmě i Verne.
Takže to, co se stalo dávno, se pojmenovává minulost. Žijeme v přítomnosti, směřujeme do budoucnosti. Je to jednodušší vyjádření pro to, co se stalo, co se může stát atd.
Takže se musíme smířit s tím, že čas není takový, jak se nám jeví, ale jeho pojmenování či měření hodinami vymyslel člověk lkvůli tomu, aby aby se mohl orientovat.. Takže z tohoto pohledu minulost existuje.
Proto člověk pohybuje, tedy myslí, proto je. Ale často se musí smířit s tím, co je.
Odpověděl/a – 23.únor 11:48
Přece dnes je dnes, zítra bude dnes, popozítří bude zase dnes. Stejně minulý měsíc, minulý rok, minulé století. .
Protože k měření času jsou určeny hodiny, dny atd., mělo by se vždy uvádět, bylo to v roce xxxx dne xx měsíce xx atd. Tak určíme relativní čas a neztratí se kontext.
Je možné si všimnout i, že informace dnes zemřel, narodil se atd. jsou nepřesné. Přotože opravdu zítra to už bude včera.
Jde o nepřesnou orientaci v čase podle jeho měření hodinami , dny, měsíci atd., jak jem uvedla nahoře. .
Je možné si všimnout, že se často používá, spojení v minulé budoucnosti. Návraty do minulosti souvisejí s naší přítomností. Třeba socialismus u nás – někdo jej nazývá „staré dobé časy“, jiný jako „doba komunismu“. Takže v umění se toto období stalo utopií, nebo poučením, které se posouvá z minulosti do budoucnosti. Nebo některé vynálezy se uskutečnily až mnohem mnohem později, tzakže už v minuloti třeba Vionci viděl budoucnost, zřejmě i Verne.
Takže to, co se stalo dávno, se pojmenovává minulost. Žijeme v přítomnosti, směřujeme do budoucnosti. Je to jednodušší vyjádření pro to, co se stalo, co se může stát atd.
Takže se musíme smířit s tím, že čas není takový, jak se nám jeví, ale jeho pojmenování či měření hodinami vymyslel člověk lkvůli tomu, aby aby se mohl orientovat.. Takže z tohoto pohledu minulost existuje.
Proto člověk pochybuje, tedy myslí, proto je. Ale často se musí smířit s tím, co je. Nejsme všichni fyziky, která nerozlišuje mezi přítomností a budoucností.
Více se dovíte v odkazu,
Ale pojmy minulost, přítomnost i budoucnost stále zůstávají, tajemství času rovněž. Hodiny nám řeknou, jaký je zrovna čas, ale nedokáží nám říc, , co je to čas, co to vlastně ve skutečnosti měříme.
Einstein přece objevil vztah mezi prostorem a časem. Co je „teď“? Něco, co se odehrává v celém časoprostoru. ale záleží samozřejmě na pohybu, Podle fyziků, tedy jak prohlásil Einstein „Rozlišení mezi minulostí, přítomností a budoucností je pouhá iluze, i když nesmírně silná.“
Odpověděl/a – 23.únor 16:43
Přece dnes je dnes, zítra bude dnes, popozítří bude zase dnes. Stejně minulý měsíc, minulý rok, minulé století. .
Protože k měření času jsou určeny hodiny, dny atd., mělo by se vždy uvádět, bylo to v roce xxxx dne xx měsíce xx atd. Tak určíme relativní čas a neztratí se kontext.
Je možné si všimnout i, že informace dnes zemřel, narodil se atd. jsou nepřesné. Přotože opravdu zítra to už bude včera.
Jde o nepřesnou orientaci v čase podle jeho měření hodinami , dny, měsíci atd., jak jem uvedla nahoře. .
Je možné si všimnout, že se často používá, spojení v minulé budoucnosti. Návraty do minulosti souvisejí s naší přítomností. Třeba socialismus u nás – někdo jej nazývá „staré dobé časy“, jiný jako „doba komunismu“. Takže v umění se toto období stalo utopií, nebo poučením, které se posouvá z minulosti do budoucnosti. Nebo některé „vynálezy“ se uskutečnily až mnohem mnohem později, takže už v minulosti třeba Vinci viděl budoucnost, zřejmě i Verne. Neměli prostředky a techniku na usktuečnění svých vynálezů či představ.
Takže to, co se stalo dávno, se pojmenovává minulost. Žijeme v přítomnosti, směřujeme do budoucnosti. Je to jednodušší vyjádření pro to, co se stalo, co se může stát atd.
Takže se musíme smířit s tím, že čas není takový, jak se nám jeví, ale jeho pojmenování či měření hodinami vymyslel člověk kvůli tomu, aby se mohl orientovat.. Takže z tohoto pohledu minulost existuje.
Proto člověk pochybuje, tedy myslí, proto je. Ale často se musí smířit s tím, co je. Nejsme všichni fyziky, keří nerozlišují mezi přítomností a budoucností.
Více se dovíte v odkazu,
Ale pojmy minulost, přítomnost i budoucnost stále zůstávají, tajemství času rovněž. Hodiny nám řeknou, jaký je zrovna čas, ale nedokáží nám říct , co je to čas, co to vlastně ve skutečnosti měříme.
Einstein přece objevil vztah mezi prostorem a časem. Co je „teď“? Něco, co se odehrává v celém časoprostoru. ale záleží samozřejmě na pohybu. Podle fyziků, tedy jak prohlásil Einstein „Rozlišení mezi minulostí, přítomností a budoucností je pouhá iluze, i když nesmírně silná.“