Jak se to vezme. Co se stalo, už neexistuje. Já si čas definuju jako řetězec příčin a následků. Takže příčina zmizela, ale následek existuje. O vánocích se pomilovali mí rodiče a já jako následek jsem na tomto světě.

Přece dnes je dnes, zítra bude dnes, popozítří bude zase dnes. Stejně minulý měsíc, minulý rok, minulé století. .

Protože k měření času jsou určeny hodiny, dny atd., mělo by se vždy uvádět, bylo to v roce xxxx dne xx měsíce xx atd. Tak určíme relativní čas a neztratí se kontext.

Je možné si všimnout i, že informace dnes zemřel, narodil se atd. jsou nepřesné. Přotože opravdu zítra to už bude včera.

Jde o nepřesnou orientaci v čase podle jeho měření hodinami , dny, měsíci atd., jak jem uvedla nahoře. .

Je možné si všimnout, že se často používá, spojení v minulé budoucnosti. Návraty do minulosti souvisejí s naší přítomností. Třeba socialismus u nás – někdo jej nazývá „staré dobé časy“, jiný jako „doba komunismu“. Takže v umění se toto období stalo utopií, nebo poučením, které se posouvá z minulosti do budoucnosti. Nebo některé „vynálezy“ se uskutečnily až mnohem mnohem později, takže už v minulosti třeba Vinci viděl budoucnost, zřejmě i Verne. Neměli prostředky a techniku na usktuečnění svých vynálezů či představ.

Takže to, co se stalo dávno, se pojmenovává minulost. Žijeme v přítomnosti, směřujeme do budoucnosti. Je to jednodušší vyjádření pro to, co se stalo, co se může stát atd.

Takže se musíme smířit s tím, že čas není takový, jak se nám jeví, ale jeho pojmenování či měření hodinami vymyslel člověk kvůli tomu, aby se mohl orientovat.. Takže z tohoto pohledu minulost existuje.

Proto člověk pochybuje, tedy myslí, proto je. Ale často se musí smířit s tím, co je. Nejsme všichni fyziky, keří nerozlišují mezi přítomností a budoucností.

Více se dovíte v odkazu,

https://www.nev­sedni-svet.cz/rozbijeme-vasi-predstavu-o-casu-existuji-minulost-pritomnost-a-budoucnost-soucasne-skonci-nekdy-cas/

Ale pojmy minulost, přítomnost i budoucnost stále zůstávají, tajemství času rovněž. Hodiny nám řeknou, jaký je zrovna čas, ale nedokáží nám říct , co je to čas, co to vlastně ve skutečnosti měříme.

Einstein přece objevil vztah mezi prostorem a časem. Co je „teď“? Něco, co se odehrává v celém časoprostoru. ale záleží samozřejmě na pohybu. Podle fyziků, tedy jak prohlásil Einstein „Rozlišení mezi minulostí, přítomností a budoucností je pouhá iluze, i když nesmírně silná.“

Upravil/a: annas

Jasně, vím to už dlooooouho. V minulosti se pochopitelně „nic nestalo“, protože v minulosti „se děje“, tak proto. Je to důsledek relativity současnosti nesoumístných událostí, bližší k tomu pan Einstein, pokud by tě to zajímalo. ;) :)

Jde o způsob pohledu. Tedy jestliže vztahuješ událost k aktuální přítomnosti,pak se věci děly v aktuální minulosti, případně se stanou v aktuální budoucnosti (možná). A protože právě tento pohled je nejrozšířenější, pojem „aktuální“ se neuvádí. Nesmysl to tedy není.

Pokud ovšem nezastáváš teorii, že čas neexistuje. Ta říká, že všechno se děje v jediný okamžik – v přítomnosti. Ovšem jde jen o jiný stav té přitomnosti. To by ovšem umožnilo „cestovat v čase“, protože by nešlo o cestování v čase, ale o přeskakování mezi různými stavy přítomnosti. Je ovšem otázkou, jestli by to bylo možné, neb tak jako tak by docházelo k paradoxům a stav obou přítomností by se měnil, čímž by v důsledku vnikaly nové stavy přítomnosti, což by v zásadě znemožňilo návrat do původního stavu přítomnosti, neb ta byla změněna právě skokem do jiného stavu přítomnosti. S cílovýám stavem přítomnosti by se dělo něco podobného: Přistáním by stav cílové přítomnosti byl změněn, došlo by tedy k přistání v jiném – pozměněném stavu přítomnosti.

Za vše může ten nešťastný úhel pohledu. Vše se mění pod úhlem pohledu.
Spíše lze tvrdit, že neexistuje žádná přítomnost, protože stav přítomnosti se mění každou miliardtinu sekundy. I když z pohledu člověka nikoliv, Otázka je proto jen, kterým okamžikem už nastává minulost(včera, před hodinou, před milisekundou apod.) nebo opačně, kdy končí přítomnost. To je ten úhel pohledu.

No můžu to vést ještě do absolutního extrému, že existuje jen tady, teď a já jsem ten nejdůležitější člověk na světě a po mně potopa. Někdo to tak dělá, to neznamená, že s ním souhlasím,

Dej pokoj, kdo by to řekl, že ! Ale ty myslíš že většina lidí neví co je včera?

Upravil/a: mosoj