Historie úprav
Odpověděl/a – 3.únor 9:05
Uvedu podrobněji. Zajímalo mě toto rčení, protože jsem nikdy
neslyšela.
Samozřejmě z pohledu jazyka.
Vcházím z toho, že v hanáčtině je sloveso glvat – změna k v g
je častá.
Tedy, že je t hanácké sloveso odvozené od slovesa klvat, tedy glvat.
Hledala jsem v Rejzkově (1) i Machkově (2) Etymologickém slovníku a
v knize Naše příjmení od D. Moldanové.
1". klovat, klovnout, vyklovat, uklovat, proklovat (se), oklovat. Stč.
klvati, 1.os.přít. kl’uju. Všesl. – p. kluć, r. klevát’, s./ch.
kljȕvati. Psl. *klьvati nemá příliš jasné ie. příbuzenstvo. Možné je
spojení
s lit. kliū̺ti ‘uváznout, zachytit
(se)’asie.*klēu-‘zaháknout ap.’"
2. Staré klvat, klvati má pokračování v hanáckém glvat, valašsky
glvanec, U nás se význam zúžil na ptačí kkování, tedy vybírání
semínek, zrn zobákem atd. I když plvodní význam byl vylupovat,
vylušťovat, vybírat místy přetrvává.
semena atd."
3. Ještě něco z dalších slovníků
"Příjmení Klvač je jedno z těch nejasných. Dobrava Moldanová se
domnívá,
že příjmení patrně souvisí se staročeským slovesem klvat, tj.
„klovat“,
a že by se snad mohlo jednat o pojmenování člověka poďobaného od
neštovic.
Ve Staročeském slovníku najdete apelativum klvač jako označení pro
někoho,
kdo měl ostrý, nápadně zašpičatělý nos (tady by snad mohla být
souvislost s oním klováním, nos mohl připomínat ptačí zobák).
Jan Gebauer uvádí ve Slovníku staročeském apelativum klvač s významem
„svárlivec“.
Vedle toho máte i příjmení Klvaňa, které Antonín Kotík vykládá
z apelativa klvaňa,
což je nářeční označení pro sekeru.
Domníváme se, že tento výklad by se dal použít i na příjmení "
https://www.rozhlas.cz/cesky/puvodprijmeni/_zprava/klvac--1760555
Čumět jako hrom do glvaně. Sekyrka je kovová, takže kov přitahuje blesky a hrom, jak se věřilo. Zda ovové předměty blesky přitahují, se odborníci rozcházejí., asle přesto doporučují kovové předměty odložit.
Takže člověk se může leknout, když vidí blesky a slyší hrom. Kbyby „řval“ jako hrom, tak by křičel.
Možná je to tak.
Odpověděl/a – 3.únor 9:06
Uvedu podrobněji. Zajímalo mě toto rčení, protože jsem nikdy
neslyšela.
Samozřejmě z pohledu jazyka.
Vcházím z toho, že v hanáčtině je sloveso glvat – změna k v g
je častá.
Tedy, že je t hanácké sloveso odvozené od slovesa klvat, tedy glvat.
Hledala jsem v Rejzkově (1) i Machkově (2) Etymologickém slovníku a
v knize Naše příjmení od D. Moldanové.
1". klovat, klovnout, vyklovat, uklovat, proklovat (se), oklovat. Stč.
klvati, 1.os.přít. kl’uju. Všesl. – p. kluć, r. klevát’, s./ch.
kljȕvati. Psl. *klьvati nemá příliš jasné ie. příbuzenstvo. Možné je
spojení
s lit. kliū̺ti ‘uváznout, zachytit
(se)’asie.*klēu-‘zaháknout ap.’"
2. Staré klvat, klvati má pokračování v hanáckém glvat, valašsky
glvanec, U nás se význam zúžil na ptačí kkování, tedy vybírání
semínek, zrn zobákem atd. I když plvodní význam byl vylupovat,
vylušťovat, vybírat místy přetrvává.
semena atd."
3. Ještě něco z dalších slovníků
"Příjmení Klvač je jedno z těch nejasných. Dobrava Moldanová se
domnívá,
že příjmení patrně souvisí se staročeským slovesem klvat, tj.
„klovat“,
a že by se snad mohlo jednat o pojmenování člověka poďobaného od
neštovic.
Ve Staročeském slovníku najdete apelativum klvač jako označení pro
někoho, kdo měl ostrý, nápadně zašpičatělý nos (tady by snad mohla
být
souvislost s oním klováním, nos mohl připomínat ptačí zobák).
Jan Gebauer uvádí ve Slovníku staročeském apelativum klvač s významem
„svárlivec“.
Vedle toho máte i příjmení Klvaňa, které Antonín Kotík vykládá
z apelativa klvaňa,což je nářeční označení pro sekeru.
Domníváme se, že tento výklad by se dal použít i na příjmení "
https://www.rozhlas.cz/cesky/puvodprijmeni/_zprava/klvac--1760555
Čumět jako hrom do glvaně. Sekyrka je kovová, takže kov přitahuje blesky a hrom, jak se věřilo. V tom, zda kovové předměty blesky opravdu přitahují, se odborníci rozcházejí., ale přesto doporučují kovové předměty odložit.
Takže člověk se může leknout, když vidí blesky a slyší hrom. Kbyby „řval“ jako hrom, tak by křičel.
Možná je to tak.
Odpověděl/a – 3.únor 10:48
Uvedu podrobněji. Zajímalo mě toto rčení, protože jsem nikdy
neslyšela.
Samozřejmě z pohledu jazyka.
Vycházím z toho, že v hanáčtině je sloveso glvat – změna k v g
je častá.
Tedy, že je hanácké sloveso odvozené od slovesa klvat, tedy glvat.
Hledala jsem v Rejzkově (1) i Machkově (2) Etymologickém slovníku a
v knize Naše příjmení od D. Moldanové.
- " klovat, klovnout, vyklovat, uklovat, proklovat (se), oklovat. Stč.
klvati, 1.os.přít. kl’uju. Všesl. – p. kluć, r. klevát’, s./ch.
kljȕvati. Psl. *klьvati nemá příliš jasné ie. příbuzenstvo. Možné je
spojení
s lit. kliū̺ti ‘uváznout, zachytit (se)’asie.*klēu-‘zaháknout ap.’"
- Staré klvat, klvati má pokračování v hanáckém glvat, valašsky glvanec, U nás se význam zúžil na ptačí klování, tedy vybírání semínek, zrn zobákem atd. I když původní význam byl vylupovat, vylušťovat, vybírat semena místy přetrvává. atd.
- Ještě něco z dalších slovníků
"Příjmení Klvač je jedno z těch nejasných. Dobrava Moldanová se domnívá, že příjmení patrně souvisí se staročeským slovesem klvat, tj. „klovat“, a že by se snad mohlo jednat o pojmenování člověka poďobaného od neštovic.
Ve Staročeském slovníku najdete apelativum klvač jako označení pro
někoho, kdo měl ostrý, nápadně zašpičatělý nos (tady by snad mohla
být
souvislost s oním klováním, nos mohl připomínat ptačí zobák).
Jan Gebauer uvádí ve Slovníku staročeském apelativum klvač s významem
„svárlivec“.
Vedle toho máte i příjmení Klvaňa, které Antonín Kotík vykládá
z apelativa klvaňa, což je nářeční označení pro sekeru.
Domníváme se, že tento výklad by se dal použít i na příjmení "
https://www.rozhlas.cz/cesky/puvodprijmeni/_zprava/klvac--1760555
Čumět jako hrom do glvaně. Sekyrka je kovová, takže kov přitahuje blesky a hrom, jak se věřilo. V tom, zda kovové předměty blesky opravdu přitahují, se odborníci rozcházejí, ale přesto doporučují kovové předměty odložit.
Takže člověk se může leknout, když vidí blesky a slyší hrom. Kbyby „řval“ jako hrom," tak by křičel.
Možná je to tak.