Historie úprav
Odpověděl/a – 28.leden 17:39
"Přestože je učení o dědičném hříchu již staré, bylo v římskokatolické církvi vyhlášeno jako dogma až v 19. století
. Římskokatolická církev se odvolává na svatého Augustina a jeho díla proti pelagianismu, druhý (místní) oranžský sněm z r. 529 a na tridentský koncil konaný r. 1546.
Řínskokatolické vysvětlení
Základem římskokatolického učení je:
- chápání Adamova hříchu jako nekonečně veliké urážky Boha;
- po urážce následoval Boží hněv;
- ten byl vyjádřen v odnětí nadpřirozených darů Boží milosti člověku;
- odnětí milosti vedlo k podřízení duchovního principu tělesnému a k tomu, že se člověk ponořil do hřích. " atd.
To odmíotá pravoslaví.
Podstatu hříchu (včetně prarodičovského) podle pravoslavné teologie nelze spatřovat pouze v nadvládě tělesného principu nad duchovním, i když slovem „tělo“ je ve svatém Písmu nazýván neobrozený stav, protikladný stavu znovuzrození v Kristu (Jan 3,6). Mnohé hříšné sklony, a přitom těžké, se vztahují k vlastnostem duchovního charakteru. Pýcha je například podle slov apoštola Jana spolu s chtíčem pramenem hříchu (1 Jan 2,15–16). Hřích je přitom vlastní i zlým duchům, kteří nemají tělo. Tím ovšem není odmítána skutečnost, že řada vášní a hříšných sklonů má svůj původ v tělesné přirozenosti (viz zvláště Řím, kap. 7). "
http://www.orthodoxia.cz/srovn/opt-03-dogma-o-dedicnem-hrichu.htm
Odpověděl/a – 28.leden 17:47
"Přestože je učení o dědičném hříchu již staré, bylo v římskokatolické církvi vyhlášeno jako dogma až v 19. století
. Římskokatolická církev se odvolává na svatého Augustina a jeho díla proti pelagianismu, druhý (místní) oranžský sněm z r. 529 a na tridentský koncil konaný r. 1546.
Řínskokatolické vysvětlení
Základem římskokatolického učení je:
- chápání Adamova hříchu jako nekonečně veliké urážky Boha;
- po urážce následoval Boží hněv;
- ten byl vyjádřen v odnětí nadpřirozených darů Boží milosti člověku;
- odnětí milosti vedlo k podřízení duchovního principu tělesnému a k tomu, že se člověk ponořil do hřích. " atd.
To odmíotá pravoslaví.
Podstatu hříchu (včetně prarodičovského) podle pravoslavné teologie nelze spatřovat pouze v nadvládě tělesného principu nad duchovním, i když slovem „tělo“ je ve svatém Písmu nazýván neobrozený stav, protikladný stavu znovuzrození v Kristu (Jan 3,6). Mnohé hříšné sklony, a přitom těžké, se vztahují k vlastnostem duchovního charakteru. Pýcha je například podle slov apoštola Jana spolu s chtíčem pramenem hříchu (1 Jan 2,15–16). Hřích je přitom vlastní i zlým duchům, kteří nemají tělo. Tím ovšem není odmítána skutečnost, že řada vášní a hříšných sklonů má svůj původ v tělesné přirozenosti (viz zvláště Řím, kap. 7). "
http://www.orthodoxia.cz/srovn/opt-03-dogma-o-dedicnem-hrichu.htm
Myslím, že v křesťanství platí stále. Křest malých dětí – je jim odpuštěný dědičný hřích, u dospělých odpuštění všech hříchl před křtem spáchaných .
O křtu více v odkazu
http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=731