Historie úprav
Odpověděl/a – 16.prosinec 9:18
Přečtětr si článek.
1. Jde o zanměstnavatele, takže se dá říct, že jde o autoritu,
Pokyny a příkazy zaměstnavatele jsou pro zaměstnance „svaté“
https://www.epravo.cz/top/clanky/pokyny-a-prikazy-zamestnavatele-jsou-pro-zamestnance-svate-104271.html
Domnívám e, že poslušnost vůči autoritě je daná postavením ve skupině. Jde o příkazy, jejichž plnění se kontroluje, ten, kde příkazy nespllinil, bývá často sankcionován. Plnění povinností je výslovně dané, srozumitelné atd.
Jenže ani v tomto případě mnozí neposlechnou, neuvědomují si důležitost situace.
2. Poslušnost obecně není vždy příjemná, protožře je často omezením svobody, protože dotyčný se domnívá, že by byl třeba jeho postup lepší. Někdy poslechne, může si zplsobit stres, pokud neuposlechne má jiní problémy. Známá slova – kde začíná svoboda jednoho, končí svoboda druhého .. . Jenže absolutní nezávislost neexistuje.
Proto je při předávání příkazů volit vhodnou formu, poslechnout druhého, zda není lepší jiné řešení – přece mají oba stejný cíl – něco splnit.
Vidím to tak, že závažnější je neposlušnost v vůči autoritě je daná např. pracovním řádem, nařízeními atd., takže rozumí se, že podřízený nese zodpovědnost za důsledky svých činů, které jinak mohou poškodit celý podnik, tedy autoritu vedení. .
I když záleží na okolnostech, nedá se vždy říct jednoznačn.ě
Odpověděl/a – 16.prosinec 9:39
Přečtětre si článek.
1. Jde o zaměstnavatele, takže se dá říct, že jde o autoritu,
"Pokyny a příkazy zaměstnavatele jsou pro zaměstnance „svaté“
https://www.epravo.cz/top/clanky/pokyny-a-prikazy-zamestnavatele-jsou-pro-zamestnance-svate-104271.html
Domnívám se, že poslušnost vůči autoritě je daná postavením ve skupině., tedy ve firmě. Jde o příkazy, jejichž plnění se kontroluje, ten, kde příkazy nesplnil, bývá často sankcionován. Plnění povinností je výslovně dané, srozumitelné atd.
Jenže ani v tomto případě mnozí neposlechnou, neuvědomují si důležitost situace.
2. Poslušnost obecně není vždy příjemná, protože je často omezením svobody, např. dotyčný se domnívá, že by byl třeba jeho postup lepší. Někdy poslechne, může si způsobit stres, pokud neuposlechne, má jiné problémy.
Známá slova – kde začíná svoboda jednoho, končí svoboda druhého či naopak . . Jenže absolutní nezávislost neexistuje.
Proto je při předávání příkazů volit vhodnou formu, poslechnout druhého, zda není lepší jiné řešení – přece mají oba stejný cíl – něco splnit.
Vidím to tak, že závažnější je neposlušnost v vůči autoritě, protože je daná např. pracovním řádem, nařízeními atd., takže rozumí se, že podřízený nese zodpovědnost za důsledky svých činů, které jinak mohou poškodit celý podnik, tedy nejen jeho samého, ale i „autoritu“ vedení. .
I když záleží na okolnostech, nedá se vždy řodpovědět jednoznačně .
