Odpověděl/a – 10.prosinec 16:29
Z dvaceti dvou muslimských zemí není ani jedna demokratická; Turecko cestu k demokracii a svobodě opouští. Islám a demokracie nefunguje, soudí politologové. Co napsal expert, hlavně na adresu Arabů?
Vývoj na Blízkém a Středním východě leckoho nepříjemně překvapil. Mnoho lidí totiž očekávalo, že po pádu diktátorského režimu Saddáma Husajna, částečné porážce Talibánu a zejména po událostech Arabského jara nastoupí tyto země cestu k demokracii. Opak se však stal pravdou a tyto země jsou ještě méně svobodné a demokratické než byly dříve. " atd.
Ze všech zemí světa je možno 63 % označit za demokratické. Ze dvaceti dvou členů Arabské ligy však není demokratický ani jeden, i když Jordánsko a Maroko jsou v určitém smyslu liberálně autoritářskými státy. Další velká muslimská země, Turecko, svoji cestu k demokracii a svobodě zřejmě opouští.
Znovu se tak objevuje otázka, zda je možná koexistence islámu, demokracie a respektu k lidským právům. Mnoho politologů toto soužití označuje za nemožné. I laici vyjadřují názory, že islámským zemím může vládnout pouze diktátor, jinak se propadnou do chaosu"
https://hlidacipes.org/islam-a-demokracie/
Demokracie je prostředkem k vytvoření nejhumánnější, nejbohatší a nejsvobodnější společnosti ve světové historii. Pouze život v demokracii zajišťuje sebeuspokojení člověka. Všechna slova o specifičnosti pojetí lidských práv v některých zemích jako je např. Čína, jsou jen zástěrkou pro jejich potlačování a pro neochotu být vystaven svobodné demokratické politické soutěži.
Odpověděl/a – 10.prosinec 16:52
Z dvaceti dvou muslimských zemí není ani jedna demokratická; Turecko cestu k demokracii a svobodě opouští. Islám a demokracie nefunguje, soudí politologové. Co napsal expert, hlavně na adresu Arabů?
Vývoj na Blízkém a Středním východě leckoho nepříjemně překvapil. Mnoho lidí totiž očekávalo, že po pádu diktátorského režimu Saddáma Husajna, částečné porážce Talibánu a zejména po událostech Arabského jara nastoupí tyto země cestu k demokracii. Opak se však stal pravdou a tyto země jsou ještě méně svobodné a demokratické než byly dříve. " atd.
Ze všech zemí světa je možno 63 % označit za demokratické. Ze dvaceti dvou členů Arabské ligy však není demokratický ani jeden, i když Jordánsko a Maroko jsou v určitém smyslu liberálně autoritářskými státy. Další velká muslimská země, Turecko, svoji cestu k demokracii a svobodě zřejmě opouští.
Znovu se tak objevuje otázka, zda je možná koexistence islámu, demokracie a respektu k lidským právům. Mnoho politologů toto soužití označuje za nemožné. I laici vyjadřují názory, že islámským zemím může vládnout pouze diktátor, jinak se propadnou do chaosu"