Historie úprav
Odpověděl/a – 5.prosinec 23:03
V létě jsem častokrát chodila z práce domů pěšky. A najednou na chodníku přede mnou vidím stovkovou bankovku. Pár metrů dále nějaký mladý pár koukal na něco ve výloze. Můj prvotní impuls byl, že někomu z nich určitě vypadla, tak jsem je oslovila, mladík mi ji okamžitě vzal z ruky a své slečně hned odůvodnil, proč je to jejich. Bylo mi hned jasný, že kecal, ale říct mu, ať mi ji vrátí by bylo asi blbý… Takže jsem dostala takovou facku za svoji, doslova, dobrotu za žebrotu :) Litovala jsem toho, ale pak jsem si říkala, že se jim to třeba vrátí. Anebo mně se stane něco pěknýho.
Jinak mi přijde běžný, když někde vidím něco, co mi připomene člověka mně blízkého, tak ho ráda obdaruji jen tak s tím, že mu chci udělat radost a říct mu tím, že na něj myslím. Ale mám pocit, že to asi tak mám jako jediná na světě.
Asi jsem odpověděla úplně blbě, ale bylo to to první, co se mi vybavilo :)
Odpověděl/a – 5.prosinec 23:04
V létě jsem častokrát chodila z práce domů pěšky. A najednou na chodníku přede mnou vidím stovkovou bankovku. Pár metrů dále nějaký mladý pár koukal na něco ve výloze. Můj prvotní impuls byl, že někomu z nich určitě vypadla, tak jsem je oslovila, mladík mi ji okamžitě vzal z ruky a své slečně hned odůvodnil, proč je to jejich. Bylo mi hned jasný, že kecal, ale říct mu, ať mi ji vrátí by bylo asi blbý… Takže jsem dostala takovou facku za svoji (doslova) „pro dobrotu na žebrotu“ :) Litovala jsem toho, ale pak jsem si říkala, že se jim to třeba vrátí. Anebo mně se stane něco pěknýho.
Jinak mi přijde běžný, když někde vidím něco, co mi připomene člověka mně blízkého, tak ho ráda obdaruji jen tak s tím, že mu chci udělat radost a říct mu tím, že na něj myslím. Ale mám pocit, že to asi tak mám jako jediná na světě.
Asi jsem odpověděla úplně blbě, ale bylo to to první, co se mi vybavilo :)