Odpověděl/a – 20.srpen 13:25
Jiří Rejtek v Etymologickém svloníku uvádí plvod takto?
"cudný ‘mravně čistý, stydlivý’, cudnost, necudný, necuda.
Ve staročeštině . bylo cudně, cidně ‘divně, podivuhodně, opatrně,
tajně’ a cúdný ‘pěkný, hezký’. Spolu s polským . cudny
‘divukrásný, znamenitý’ lze vyjít z praslovanského *čudo, *čudъ
‘div’, které je všeslovanské . kromě češtiny (srov. slovensky čudný
‘divný’);počáteční c- je snad vlivem polštiny (tzv.
‘mazuření’).
Vývoj významu v češtině by byl: ‘podivuhodný’ → ‘krásný’ → ‘mravně čistý’.
Cúdný by mohlo být i od cúditi ( :cídit). Obě slova by pak zřejmě
splývala (u Jungamma cudný ‘hezký, stydlivý’, coudný
‘čistý’).
–
cídit – starčeské cúditi ‘čistit’ , polsky cudzić ‘čistit
koně, cvičit, bít’. Nejasné.
Výklady mylnou dekompozicí z *ot-juditi či *ot-suditi nemají zdaleka tak přesvědčivý základ jako u :cítit, protože předpokládané *juditi ani *suditi nemá spolehlivé příbuzenstvo. "
Odpověděl/a – 20.srpen 13:26
Jiří Rejzek v Etymologickém slovníku uvádí původ takto:
"cudný ‘mravně čistý, stydlivý’, cudnost, necudný, necuda.
Ve staročeštině . bylo cudně, cidně ‘divně, podivuhodně, opatrně,
tajně’ a cúdný ‘pěkný, hezký’. Spolu s polským . cudny
‘divukrásný, znamenitý’ lze vyjít z praslovanského *čudo, *čudъ
‘div’, které je všeslovanské . kromě češtiny (srov. slovensky čudný
‘divný’);počáteční c- je snad vlivem polštiny (tzv.
‘mazuření’).
Vývoj významu v češtině by byl: ‘podivuhodný’ → ‘krásný’ → ‘mravně čistý’.
Cúdný by mohlo být i od cúditi ( :cídit). Obě slova by pak zřejmě
splývala (u Jungmanna cudný ‘hezký, stydlivý’, coudný
‘čistý’).
–
cídit – starčeské cúditi ‘čistit’ , polsky cudzić ‘čistit
koně, cvičit, bít’. Nejasné.
Výklady mylnou dekompozicí z *ot-juditi či *ot-suditi nemají zdaleka tak přesvědčivý základ jako u :cídit, protože předpokládané *juditi ani *suditi nemá spolehlivé příbuzenstvo. "