Historie úprav
Odpověděl/a – 22.únor 10:14
To, co vy považujete za zbytečné určitě tak neberou jazykovědci. Je třeba se na to dívat histsoricky.
Vývoj je složitý, jak jsem zjistila v Machkově Etymologickém slovníku.
Proto jsem hledala a našla v odkazu.
http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/322944
"Podíváme-li se do Slovníku spisovné češtiny, zjistíme, že spojky a a nebo mají odlišné funkce. Spojka a vyjadřuje prosté slučování jako např. ve větě otec za války prodával mléko a rozvážel noviny, kde se prostě konstatují dvě skutečnosti. Naproti tomu spojka nebo spíše označuje různé alternativy, které v konečném důsledku mohou být vzájemně neslučitelné, např. přijedu ve středu, nebo ve čtvrtek. V tomto případě nastane jen jedna z uvedených možností. Pokud bychom místo anebo použili spojky a a nebo, vlastně bychom stavěli vedle sebe významově neslučitelné spojky. Zaměnit lze jen spojky nebo a anebo (psáno dohromady). Obě se totiž používají ve větách uvádějících alternativy. Mohu tedy říci přijedu ve středu nebo ve čtvrtek a také přijedu ve středu anebo ve čtvrtek. Nikoli přijedu ve středu a nebo ve čtvrtek. Spojka a je odlišná, tu v těchto případech použít nelze.
Proč se tedy vůbec objevují tendence rozkládat spojku „anebo“ na „a“ a „nebo“ je patrně dáno prostým faktem, že se v současné češtině používají všechny tři spojky, tedy a, nebo i anebo, a proto je stavba spojky anebo stále do určité míry zřetelná. Co je oslabené, je povědomí o různých funkcích zmíněných spojek, proto se občas vyskytnou i dotazy uvedeného typu.
Původ spojky anebo se vykládá ze tří různých vět. První věta je uvozena spojkou a, druhá obsahuje záporku ne a třetí částici bo, jejíž význam si ukážeme na příkladu: pošlu ti to, a ne-li [=„pokud ne“], bo přijdu sám. Částice bo má tedy význam podobný dnešním příslovcím tedy, jistě nebo určitě. Tento stav se dá předpokládat už ve 12. století. Až teprve v průběhu dalšího vývoje se významy jednotlivých spojovacích výrazů ustálily na dnešní stav – bo se už v současné češtině samostatně neužívá a vyskytuje se právě jen jako součást spojovacích výrazů atd. "
Odpověděl/a – 22.únor 10:28
To, co vy považujete za zbytečné, určitě tak neberou jazykovědci. Je třeba se na to dívat histsoricky. Dnes se jejich užití zjednodušilo.
Vývoj je složitý, jak jsem zjistila v Machkově Etymologickém slovníku.
Jen to, že spojka nebo vznikla přesmykem z bo ne = ba ne. Bo se užívá v na Ostravsku = neboť, jinde pak bo = nebo.
Stejně spojka a měla několik významů – slučovací, vylučovací, odporovací, ale i ve funkci předpony u slov vyjadřujících zápor..
Takže spojkla anebo se používala nejdříve ve vztahu vylučovacím, nebo jako zpřesňující., ale i slučovacím.. Užití bylo rozlišeno i tím, zda jde o důvod, rovnost, podmínku atd.
Proto jsem hledala a našla v odkazu.
http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/322944
"Podíváme-li se do Slovníku spisovné češtiny, zjistíme, že spojky a a nebo mají odlišné funkce. Spojka a vyjadřuje prosté slučování jako např. ve větě otec za války prodával mléko a rozvážel noviny, kde se prostě konstatují dvě skutečnosti. Naproti tomu spojka nebo spíše označuje různé alternativy, které v konečném důsledku mohou být vzájemně neslučitelné, např. přijedu ve středu, nebo ve čtvrtek. V tomto případě nastane jen jedna z uvedených možností. Pokud bychom místo anebo použili spojky a a nebo, vlastně bychom stavěli vedle sebe významově neslučitelné spojky. Zaměnit lze jen spojky nebo a anebo (psáno dohromady). Obě se totiž používají ve větách uvádějících alternativy. Mohu tedy říci přijedu ve středu nebo ve čtvrtek a také přijedu ve středu anebo ve čtvrtek. Nikoli přijedu ve středu a nebo ve čtvrtek. Spojka a je odlišná, tu v těchto případech použít nelze.
Proč se tedy vůbec objevují tendence rozkládat spojku „anebo“ na „a“ a „nebo“ je patrně dáno prostým faktem, že se v současné češtině používají všechny tři spojky, tedy a, nebo i anebo, a proto je stavba spojky anebo stále do určité míry zřetelná. Co je oslabené, je povědomí o různých funkcích zmíněných spojek, proto se občas vyskytnou i dotazy uvedeného typu.
Původ spojky anebo se vykládá ze tří různých vět. První věta je uvozena spojkou a, druhá obsahuje záporku ne a třetí částici bo, jejíž význam si ukážeme na příkladu: pošlu ti to, a ne-li [=„pokud ne“], bo přijdu sám. Částice bo má tedy význam podobný dnešním příslovcím tedy, jistě nebo určitě. Tento stav se dá předpokládat už ve 12. století. Až teprve v průběhu dalšího vývoje se významy jednotlivých spojovacích výrazů ustálily na dnešní stav – bo se už v současné češtině samostatně neužívá a vyskytuje se právě jen jako součást spojovacích výrazů atd. "
Odpověděl/a – 22.únor 10:37
To, co vy považujete za zbytečné, určitě tak neberou jazykovědci. Je třeba se na to dívat histsoricky. Dnes se jejich užití zjednodušilo.
Vývoj je složitý, jak jsem zjistila v Machkově Etymologickém slovníku.
Jen to, že spojka nebo vznikla přesmykem z bo ne = ba ne. Bo se užívá v na Ostravsku = neboť, jinde pak bo = nebo.
Stejně spojka a měla několik významů – slučovací, vylučovací, odporovací, ale i ve funkci předpony u slov vyjadřujících zápor..
Takže spojkla anebo se používala nejdříve ve vztahu vylučovacím, nebo jako zpřesňující., ale i slučovacím.. Užití bylo rozlišeno i tím, zda jde o důvod, rovnost, podmínku atd.
Proto jsem hledala a našla v odkazu.
http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/322944
"Podíváme-li se do Slovníku spisovné češtiny, zjistíme, že spojky a a nebo mají odlišné funkce. Spojka a vyjadřuje prosté slučování jako např. ve větě otec za války prodával mléko a rozvážel noviny, kde se prostě konstatují dvě skutečnosti. Naproti tomu spojka nebo spíše označuje různé alternativy, které v konečném důsledku mohou být vzájemně neslučitelné, např. přijedu ve středu, nebo ve čtvrtek. V tomto případě nastane jen jedna z uvedených možností. Pokud bychom místo anebo použili spojky a a nebo, vlastně bychom stavěli vedle sebe významově neslučitelné spojky. Zaměnit lze jen spojky nebo a anebo (psáno dohromady). Obě se totiž používají ve větách uvádějících alternativy. Mohu tedy říci přijedu ve středu nebo ve čtvrtek a také přijedu ve středu anebo ve čtvrtek. Nikoli přijedu ve středu a nebo ve čtvrtek. Spojka a je odlišná, tu v těchto případech použít nelze.
Proč se tedy vůbec objevují tendence rozkládat spojku „anebo“ na „a“ a „nebo“ je patrně dáno prostým faktem, že se v současné češtině používají všechny tři spojky, tedy a, nebo i anebo, a proto je stavba spojky anebo stále do určité míry zřetelná. Co je oslabené, je povědomí o různých funkcích zmíněných spojek, proto se občas vyskytnou i dotazy uvedeného typu.
Původ spojky anebo se vykládá ze tří různých vět. První věta je uvozena spojkou a, druhá obsahuje záporku ne a třetí částici bo, jejíž význam si ukážeme na příkladu: pošlu ti to, a ne-li [=„pokud ne“], bo přijdu sám. Částice bo má tedy význam podobný dnešním příslovcím tedy, jistě nebo určitě. Tento stav se dá předpokládat už ve 12. století. Až teprve v průběhu dalšího vývoje se významy jednotlivých spojovacích výrazů ustálily na dnešní stav – bo se už v současné češtině samostatně neužívá a vyskytuje se právě jen jako součást spojovacích výrazů atd. "
Ad magor v kleci,
nemáte pravdu, nejde o vliv angličtiny, ale o hisstorii. Tna to, že někdo říká by jsem znamená, že mluví obecnou češtinou.
Odpověděl/a – 22.únor 12:24
To, co vy považujete za zbytečné, určitě tak neberou jazykovědci. Je třeba se na to dívat historicky. Dnes se jejich užití zjednodušilo.
Vývoj je složitý, jak jsem zjistila v Machkově Etymologickém slovníku.
Jen to, že spojka nebo vznikla přesmykem z bo ne = ba ne. Bo se užívá v na Ostravsku = neboť, jinde pak bo = nebo.
Stejně spojka a měla několik významů – slučovací, vylučovací, odporovací, ale i ve funkci předpony u slov vyjadřujících zápor..
Takže spojka anebo se používala nejdříve ve vztahu vylučovacím, nebo jako zpřesňující., ale i slučovacím.. Užití bylo rozlišeno i tím, zda jde o důvod, rovnost, podmínku atd.
Proto jsem hledala a našla v odkazu.
http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/322944
"Podíváme-li se do Slovníku spisovné češtiny, zjistíme, že spojky a a nebo mají odlišné funkce.
Spojka a vyjadřuje prosté slučování jako např. ve větě otec za války prodával mléko a rozvážel noviny, kde se prostě konstatují dvě skutečnosti.
Naproti tomu spojka nebo spíše označuje různé alternativy, které v konečném důsledku mohou být vzájemně neslučitelné, např. přijedu ve středu, nebo ve čtvrtek.
V tomto případě nastane jen jedna z uvedených možností. Pokud bychom místo anebo použili spojky a a nebo, vlastně bychom stavěli vedle sebe významově neslučitelné spojky. Zaměnit lze jen spojky nebo a anebo (psáno dohromady)
Obě se totiž používají ve větách uvádějících alternativy. Mohu tedy říci přijedu ve středu nebo ve čtvrtek a také přijedu ve středu anebo ve čtvrtek. Nikoli přijedu ve středu a nebo ve čtvrtek. Spojka a je odlišná, tu v těchto případech použít nelze.
Původ spojky anebo se vykládá ze tří různých vět. První věta je uvozena spojkou a, druhá obsahuje záporku ne a třetí částici bo, jejíž význam si ukážeme na příkladu: pošlu ti to, a ne-li [=„pokud ne“], bo přijdu sám. Částice bo má tedy význam podobný dnešním příslovcím tedy, jistě nebo určitě. Tento stav se dá předpokládat už ve 12. století. Až teprve v průběhu dalšího vývoje se významy jednotlivých spojovacích výrazů ustálily na dnešní stav – bo se už v současné češtině samostatně neužívá a vyskytuje se právě jen jako součást spojovacích výrazů.
Zopakujme si tedy dnešní stav a významy spojek „a“, „nebo“ a „anebo“. Spojku a lze užít v případech, kdy spojujeme dvě rovnocenné skutečnosti. Ani jedna z nich nevylučuje druhou, jsou pouze uvedeny v určitém sledu za sebou.
V případech, kde uvádíme různé alternativy řešení, které nemohou nastat zároveň, tedy dojde vždy jen na jednu z nich, můžeme použít spojky nebo a anebo. Obě spojky jsou rovnocenné, nemusíme tedy váhat, která z nich je vhodnější."
Ad magor v kleci,
nemáte pravdu, nejde o vliv angličtiny, ale o historii. To, že někdo říká by jsem, znamená, že mluví obecnou češtinou.
Jinak jazykové vysvwtleníi je v odkazu.
Odpověděl/a – 22.únor 16:21
To, co vy považujete za zbytečné, určitě tak neberou jazykovědci. Je třeba se na to dívat historicky. Dnes se jejich užití zjednodušilo.
Vývoj je složitý, jak jsem zjistila v Machkově Etymologickém slovníku.
Jen to, že spojka nebo vznikla přesmykem z bo ne = ba ne. Bo se užívá v na Ostravsku = neboť, jinde pak bo = nebo.
Stejně spojka a měla několik významů – slučovací, vylučovací, odporovací, ale i ve funkci předpony u slov vyjadřujících zápor.
Takže spojka anebo se používala nejdříve ve vztahu vylučovacím, nebo jako zpřesňující, ale i slučovacím. Užití bylo rozlišeno i tím, zda jde o důvod, rovnost, podmínku atd.
Proto jsem hledala a našla v odkazu.
http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/322944
"Podíváme-li se do Slovníku spisovné češtiny, zjistíme, že spojky a a nebo mají odlišné funkce.
Spojka a vyjadřuje prosté slučování jako např. ve větě otec za války prodával mléko a rozvážel noviny, kde se prostě konstatují dvě skutečnosti.
Naproti tomu spojka nebo spíše označuje různé alternativy, které v konečném důsledku mohou být vzájemně neslučitelné, např. přijedu ve středu, nebo ve čtvrtek.
V tomto případě nastane jen jedna z uvedených možností. Pokud bychom místo anebo použili spojky a a nebo, vlastně bychom stavěli vedle sebe významově neslučitelné spojky. Zaměnit lze jen spojky nebo a anebo (psáno dohromady)
Obě se totiž používají ve větách uvádějících alternativy. Mohu tedy říci přijedu ve středu nebo ve čtvrtek a také přijedu ve středu anebo ve čtvrtek. Nikoli přijedu ve středu a nebo ve čtvrtek. Spojka a je odlišná, tu v těchto případech použít nelze.
Původ spojky anebo se vykládá ze tří různých vět. První věta je uvozena spojkou a, druhá obsahuje záporku ne a třetí částici bo, jejíž význam si ukážeme na příkladu: pošlu ti to, a ne-li [=„pokud ne“], bo přijdu sám. Částice bo má tedy význam podobný dnešním příslovcím tedy, jistě nebo určitě. Tento stav se dá předpokládat už ve 12. století. Až teprve v průběhu dalšího vývoje se významy jednotlivých spojovacích výrazů ustálily na dnešní stav – bo se už v současné češtině samostatně neužívá a vyskytuje se právě jen jako součást spojovacích výrazů.
Zopakujme si tedy dnešní stav a významy spojek „a“, „nebo“ a „anebo“. Spojku a lze užít v případech, kdy spojujeme dvě rovnocenné skutečnosti. Ani jedna z nich nevylučuje druhou, jsou pouze uvedeny v určitém sledu za sebou.
V případech, kde uvádíme různé alternativy řešení, které nemohou nastat zároveň, tedy dojde vždy jen na jednu z nich, můžeme použít spojky nebo a anebo. Obě spojky jsou rovnocenné, nemusíme tedy váhat, která z nich je vhodnější."
Ad magor v kleci,
nemáte pravdu, nejde o vliv angličtiny, ale o historii. To, že někdo říká by jsem, znamená, že mluví obecnou češtinou.
Jinak jazykové vysvětlení je v odkazu.