Historie úprav

xxx3

Odpověděl/a – 18.únor 22:39

Proboha, já se úplně děsím toho, jak se tohle naprosto nesmyslné téma začíná běžně probírat v mediálním mainstreamu. Pokud si toho někdo nevšiml, tak jsem s EU už dlouho ekonomicky provázáni, a to mnohem víc, než Británie. Naprostá většina našeho exportu (a úspěch naší průmyslové země je na exportu extrémně závislý) míří do některého ze států EU. Představa, že se zavedení cla (jak velkého by bylo na schopnostech českých vyjednavačů) nijak nepromítne do konkurenceschop­nosti českých výrobců (často subdodavatelů), je naprosto mimo. Dotace a čistý příjem od EU zmiňovat nemusím, nicméně právě možnost být součástí jednotného trhu s půlmiliardovým obyvatelstvem je patrně to nejzásadnější pro naši exportní ekonomiku. Už jsem to sem psal před nějakým časem, „úspěšné“ referendum o Brexitu přineslo pro Británii obrovské množství problémů, jak to zařídit, aby se vlk nažral (být mimo EU) a koza zůstala celá (využívat výhody jednotného trhu). Protože to celkem sleduju, tak vím, že z počátečních radikálních představ o tom, jak všechno půjde jako po másle, jak bude EU pomalu prstíčkem hrabat, aby mohla Británii vyjít vstříc, už dávno sešlo. Británie v současnosti sice neochotně, ale přece přistupuje na většinu podmínek, které si kladou vyjednavači za EU. Ještě je vhodné připomenout, že ve srovnání s ČR je Británie mnohem těžší váha. Představy těch klaunů okolo Tomia, jak by to bylo všechno snadné vyjednat, snad vyplývají pouze z toho, že patrně sami ani nevěří tomu, že by se podobný scénář mohl v reálu naplnit. (svým způsobem musím říct, že by mě celkem zajímalo, jak by vypadalo jednání mezi profesionálními diplomaty a směšnými figurkami typu Koten nebo Rozner) Je to zřejmě jakýsi permanentní marketing, který má udržovat pro Okamuru jakousi image rebela, který to za všechny ukřivděné pěkně od plic nandá establišmentu.

xxx3

Odpověděl/a – 18.únor 22:42

Proboha, já se úplně děsím toho, jak se tohle naprosto nesmyslné téma začíná běžně probírat v mediálním mainstreamu. Pokud si toho někdo nevšiml, tak jsme s EU už dlouho ekonomicky provázáni, a to mnohem víc, než Británie. Naprostá většina našeho exportu (a úspěch naší průmyslové země je na exportu extrémně závislý) míří do některého ze států EU. Představa, že se zavedení cla (jak velkého by bylo na schopnostech českých vyjednavačů) nijak nepromítne do konkurenceschop­nosti českých výrobců (často subdodavatelů), je naprosto mimo. Dotace a čistý příjem od EU zmiňovat nemusím, nicméně právě možnost být součástí jednotného trhu s půlmiliardovým obyvatelstvem je patrně to nejzásadnější pro naši exportní ekonomiku. Už jsem to sem psal před nějakým časem, „úspěšné“ referendum o Brexitu přineslo pro Británii obrovské množství problémů, jak to zařídit, aby se vlk nažral (být mimo EU) a koza zůstala celá (využívat výhody jednotného trhu). Protože to celkem sleduju, tak vím, že z počátečních radikálních představ o tom, jak všechno půjde jako po másle, jak bude EU pomalu prstíčkem hrabat, aby mohla Británii vyjít vstříc, už dávno sešlo. Británie v současnosti sice neochotně, ale přece přistupuje na většinu podmínek, které si kladou vyjednavači za EU. Ještě je vhodné připomenout, že ve srovnání s ČR je Británie mnohem těžší váha. Představy těch klaunů okolo Tomia, jak by to bylo všechno snadné vyjednat, snad vyplývají pouze z toho, že patrně sami ani nevěří tomu, že by se podobný scénář mohl v reálu naplnit. (svým způsobem musím říct, že by mě celkem zajímalo, jak by vypadalo jednání mezi profesionálními diplomaty a směšnými figurkami typu Koten nebo Rozner) Je to zřejmě jakýsi permanentní marketing, který má udržovat pro Okamuru jakousi image rebela, který to za všechny ukřivděné pěkně od plic nandá establišmentu.