Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 31.říjen 15:51

Doporučuji knihu: Goldstein Rebecca – 36 důkazů Boží existence, kde jsou všechny vysvětleny a upozorněno na jejich slabiny.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 31.říjen 15:54

Doporučuji knihu: Goldstein Rebecca – 36 důkazů Boží existence, kde jsou všechny vysvětleny a upozorněno na jejich slabiny.

Například k Ontologickému důkazu toto:

  1. Nic vyššího než Bůh si nelze představit (tento bod je stanoven jako součást definice „Boha“).
  2. Existovat je více než neexistovat.
  3. Pokud si představíme, že Bůh neexistuje, můžeme si představit něco vyššího než Bůh (vyplývá z bodu 2).
  4. Představit si Boha, který neexistuje, znamená, že si Boha nepředstavujeme (vyplývá z bodu 1 a 3).
  5. Neexistence Boha je nepředstavitelná (vyplývá z bodu 4).
  6. Bůh existuje.

Tento důkaz, poprvé zformulovaný sv. Anselmem (1033–1109), arcibiskupem z Canterbury, se žádnému jinému nepodobá, neboť setrvává čistě na pojmové úrovni. Každý si uvědomuje, že pouhá existence pojmu nezahrnuje příklady onoho pojmu; všichni koneckonců víme, co je jednorožec, ale zároveň se všichni shodneme, že jednorožci neexistují. Ontologický důkaz si nicméně osobuje nárok na tvrzení, že Bůh představuje v rámci generalizace výjimku. Samotná koncepce Boha zahrnuje cosi, co pojmu Boha vyhovuje. Většina lidí má sice pocit, že s tímto důkazem není něco v pořádku, ale neumí jednoznačně říci, co to je.
SLABINA: Na onen mylný moment v ontologickém důkazu upozornil Immanuel Kant – je jím nakládání s „existencí“ jako s vlastností, jako by se existence dala definovat stejně jako „být tlustý“ či „mít deset prstů“. Ontologický důkaz je tak trochu založen na hře se slovy, neboť se v něm předpokládá, že „existence“ je jedna z vlastností, což však logicky rozhodně není. Pokud budete nakládat s „existencí“ jako s reálnou součástí definice pojmu Bůh, můžete ji stejně snadno zabudovat do definice kteréhokoli jiného pojmu. Mávnutím verbálního čarovného proutku můžete definovat pravého jednorožce jako „koně, který (a) má na hlavě jeden roh a který (b) existuje“. Jakmile tudíž pomyslíte na pravého jednorožce, pomyslíte na něco, co existuje; praví jednorožci tudíž existují. Takový závěr je zjevně absurdní: na základě tohoto způsobu uvažování bychom mohli dokázat existenci jakéhokoli výplodu představivosti.