Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 11.říjen 9:03

1. duše – (v představě náboženské) nehmotná část člověka jako samostatná, od těla naprosto odlišná bytost.
2. (v představě nenáboženské) duševní, netělesná stránka člověka (duch, mysl, myšlenky, nitro a
3. hlavní, nejdůležitější činitel; podstata, základ něčeho

1. duch – (jen sg.) myslící, cítící a jednající mohutnost člověka; duše (op. tělo)
2. Círk. třetí božská osoba ve věrouce církví křesťanských
3. mohutnost duševní, nadání, důvtip, inteligence
4. osoba duchem nadaná, osobnost.
5. vnitřní ráz, povaha, podstata

Podle PSJC – významů je víc, třeba duchové – pomyslná netělesná bytost, svatodušní svátky – sv. Duch atd.
-
Etymologie – J. Rejzek

Psl. *duša úzce souvisí s *duchъ ( :duch) – buď je od něj odvozeno (psl. *duch-ja), či pokud je již ie. (*dhous-i͡ā) – obě jsou od stejného slovesa

duch – původní význam ‘dech, závan’ je doložen ve vsl. a části jsl. (srov.  :vzduch) – převzato v obrození z ruštiny)

. Psl. *duchъ lze srovnat s lit. daũsos (pl.) ‘vzduch’, gót.dius‘živo­čich’(něm.Tier ‘zvíře’)a snad i ř. theós ‘bůh’, vše z ie. *dhouso, *dheuso-) od *dheu- ‘vanout, dýchat’
–
Oba výrazy vyjadřují něco nehmotné. Duše j něco jako „vánek“, které se po smrtí oddělí od těla a dostane se do nebe nebo do pekla. Nadd duší drží ochrany Bůh otec, syn a Duch svatý.

Duch – něco, co umožňuje člověku přemýšlet , je to vlastně rozum, něco nehmotného, vyšší nervová činnost. Původně – umožňuje nám dýchat, „ovane“ nás a můžeme myslet.

Duch je něco, pomocí něho projevume svými názory, rozumem, zatímco duše je pojem náboženský.

„Jako nás naše duše, která je vzduch, drží pohromadě svou silou, tak obklopuje celý Vesmír dech a vzduch.“ Anaximenés,
–
Špatně se vysvětluje, jde o abstraktní pojmy. Mám pocit, že jsem už jednou vysvětlovala, možná z jiného pohledu, ale nemůžu najít.

annas

Odpověděl/a – 11.říjen 9:12

1. duše – (v představě náboženské) nehmotná část člověka jako samostatná, od těla naprosto odlišná bytost.
2. (v představě nenáboženské) duševní, netělesná stránka člověka vnitřní psych. svět člověka, jeho schopnosti vnímat, poznávat, myslit, cítit a chtít, psychika (v protikladu k tělu): mít citlivou duši – jde vlastně o synonymum pro ducha
3. hlavní, nejdůležitější činitel; podstata, základ něčeho

1. duch – (jen sg.) myslící, cítící a jednající mohutnost člověka; duše (op. tělo)
2. Círk. třetí božská osoba ve věrouce církví křesťanských
3. mohutnost duševní, nadání, důvtip, inteligence
4. osoba duchem nadaná, osobnost.
5. vnitřní ráz, povaha, podstata

Podle PSJC – významů je víc, třeba duchové – pomyslná netělesná bytost, svatodušní svátky – sv. Duch atd.
-
Etymologie – J. Rejzek

Psl. *duša úzce souvisí s *duchъ ( :duch) – buď je od něj odvozeno (psl. *duch-ja), či pokud je již ie. (*dhous-i͡ā) – obě jsou od stejného slovesa

duch – původní význam ‘dech, závan’ je doložen ve vsl. a části jsl. (srov.  :vzduch) – převzato v obrození z ruštiny)

. Psl. *duchъ lze srovnat s lit. daũsos (pl.) ‘vzduch’, gót.dius‘živo­čich’(něm.Tier ‘zvíře’)a snad i ř. theós ‘bůh’, vše z ie. *dhouso, *dheuso-) od *dheu- ‘vanout, dýchat’
–
Jako synonyma se lisí oba slova kontextem, občas se zaměňují..

Oba výrazy vyjadřují tedy něco nehmotnéhé x tělesnému.
Duše je něco jako „vánek“, po smrti se oddělí od těla a odletí do nebe nebo do pekla. Nad duší drží ochrany Bůh otec, syn a Duch svatý.

Duch – něco, co umožňuje člověku přemýšlet , je to vlastně rozum, něco , co funguje v našem těle, jako vyšší nervová činnost, vytvářeí myšlenky, tedy naše „duchovno“..

Duch je něco, pomocí něhož se projevujeme svými názory, rozumem, zatímco duše je pojem náboženský.

„Jako nás naše duše, která je vzduch, drží pohromadě svou silou, tak obklopuje celý Vesmír dech a vzduch.“ Anaximenés,
–
Špatně se vysvětluje, jde o abstraktní pojmy. Mám pocit, že jsem už jednou vysvětlovala, možná z jiného pohledu, ale nemůžu najít.