Historie úprav

klob1

Odpověděl/a – 8.říjen 9:50

Jsem nevěřící, i když každý člověk se obrátí v životě k bohu ani o tom neví. I ty, co tvrdí, že nevěří, tak v postatě věří. Když onemocní nebo je na dně, tak se vždy obrátí k Bohu.
Pokusil jsem se o důkaz a ten se stal. Bůh nebo třeba to může být můj děda, který umřel. Ale něco mě vedlo. Nesmíme svého Boha pokoušet. On je takový, jací jsou lidé. Proto si říkáme, že Bůh nemůže být, když se něco děje. Ale on za to, co lidé činí, nemůže, může jen za to, co ovlivní. Kolikrát si řekneme, Bůh zaplať.
No, a s tím, nám se stalo to, umřela babička za 14 dní děda a rok na to táta. Táta, když umřel, tak se přišel rozloučit, bohužel se pak děli věci, začali v tu přesnou hodinu jeho smrti, šustit igel. pytlíky, ale pytlíky nikde. Kamarádka mamky, říkala, že půjde za ním a skutečně za 14dní umřela. Ten den, co jsme se dozvěděli, že táta umře, l hned jsme jeli to říci jeho bratranci, protože ho osobně neznáme, tak maličko hledali, ale když nám otevřel, byl to kousek k brance od dveří a to nikdy jsme se neviděli, tak řekl, nic neříkejte, já to vím, Pepík, byl tu u mě v noci, štrachal a řekl mi, že umřel. Nikdo o tom nevěděl a jeli jsme mu to říci jako prvnímu člověku. Pak, přišla kamarádka mamky, a TV začala asi 1minutu zrně a ona řekla, on je tady a říká, že zase drbou, ostatním sousedům TV šla. Začali jsme hrát s kamarádem na kytary, a začalo blikat světlo, on vždy nadával,aby jsme nedělali rámus, jinde na tom samém připojení světla neblikala. 3li jsme dát Parte jedné známé, co se také dost znali. A ona řekla, že s ní byl rozloučit, že ho viděla nastupovat právě ten den, co umřel do autobusu, ale v autobusu, kde sedávali vůbec nebyl. Pak, když soused,(velice študovaný a člověk by řekl, že by ničemu nevěřil), tak jsme mu říkali, že asi blázníme a on řekl, že se mu něco podobného stalo s jeho babičkou. A že, táta, nám chce velice něco závažného sdělit. A měli bychom spojit s ním. Jenže nic, pak po pohřbu to se zmírnilo, když mamka má narozeniny, tak ji táta přijde navštívit. Já, když hraji, tak cítím, že je za mnou a poslouchá.
Jinak v Letohradu, v jedné ulici za úplňku brečí děti. Domy jsou postavené na dětském hřbitově. U nás je Sirotčí pole, nebo tzv. Panské. Jeden Pán daroval pole sirotkům, jenže jim ho zabavili a od té doby, když to pole sekají, tak začne pršet. Je to pláč těch sirotků.
Ještě u nás praděda prodal babičce koně, ona ho vyhnala do dřevníku, jenže to došlo tak, že se oběsil. Od té doby tam nikdo nebydlel, zchátralo to vše, protože tam v noci světélkují místa a jsou prapodivné zvuky.
Moje babička udělala prokletí a skutečně se to pak dělo i jí jednou prokleli a pak mamka těžce onemocněla, mi se nemohlo dařit, ale jedna paní v HK mě toho zbavila snad.
Jeden čas jsme vyvolávali duchy u sousedky, Jmenovala se Sára, ten duch a řekla, že jí zabili tragicky, prý ji holka uvidí ve snu. A nebude to zlé. Jenže holka měla velký strach, tak jí máma dala prášky na spaní. Ta Sára přesně věděla, co dostanu z písemky již dopředu. A vše co říkala, tak se splnilo. Mohlo to být podvědomí, ale co děje, které skutečně nemůžeme ovlivnit samy?

A teď co ty? Zjistit, jestli se nestalo něco strašného tam, tragického, jak kdo umřel popř. Může tam být tzv. zbloudilá duše, kterou to místo drží. Někdy to místo může mít něco za sebou, nebo může mít skutečně nějaký důvod. Jen najít jaký. Zkus se přímo zeptat té chalupy, nebo stvoření, které tam je, proč to je a co s tím máte společného. A uvidíte, co se třeba dozvíte.

klob1

Odpověděl/a – 8.říjen 20:19

Jsem nevěřící, i když každý člověk se obrátí v životě k bohu ani o tom neví. I ty, co tvrdí, že nevěří, tak v postatě věří. Když onemocní nebo je na dně, tak se vždy obrátí k Bohu.
Pokusil jsem se o důkaz a ten se stal. Bůh nebo třeba to může být můj děda, který umřel. Ale něco mě vedlo. Nesmíme svého Boha pokoušet. On je takový, jací jsou lidé. Proto si říkáme, že Bůh nemůže být, když se něco děje. Ale on za to, co lidé činí, nemůže, může jen za to, co ovlivní. Kolikrát si řekneme, Bůh zaplať.
No, a s tím, nám se stalo to, umřela babička za 14 dní děda a rok na to táta. Táta, když umřel, tak se přišel rozloučit, bohužel se pak děli věci, začali v tu přesnou hodinu jeho smrti, šustit igel. pytlíky, ale pytlíky nikde. Kamarádka mamky, říkala, že půjde za ním a skutečně za 14dní umřela. Ten den, co jsme se dozvěděli, že táta umře, l hned jsme jeli to říci jeho bratranci, protože ho osobně neznáme, tak maličko hledali, ale když nám otevřel, byl to kousek k brance od dveří a to nikdy jsme se neviděli, tak řekl, nic neříkejte, já to vím, Pepík, byl tu u mě v noci, štrachal a řekl mi, že umřel. Nikdo o tom nevěděl a jeli jsme mu to říci jako prvnímu člověku. Pak, přišla kamarádka mamky, a TV začala asi 1minutu zrně a ona řekla, on je tady a říká, že zase drbou, ostatním sousedům TV šla. Začali jsme hrát s kamarádem na kytary, a začalo blikat světlo, on vždy nadával,aby jsme nedělali rámus, jinde na tom samém připojení světla neblikala. 3li jsme dát Parte jedné známé, co se také dost znali. A ona řekla, že s ní byl rozloučit, že ho viděla nastupovat právě ten den, co umřel do autobusu, ale v autobusu, kde sedávali vůbec nebyl. Pak, když soused,(velice študovaný a člověk by řekl, že by ničemu nevěřil), tak jsme mu říkali, že asi blázníme a on řekl, že se mu něco podobného stalo s jeho babičkou. A že, táta, nám chce velice něco závažného sdělit. A měli bychom spojit s ním. Jenže nic, pak po pohřbu to se zmírnilo, když mamka má narozeniny, tak ji táta přijde navštívit. Já, když hraji, tak cítím, že je za mnou a poslouchá.
Jinak v Letohradu, v jedné ulici za úplňku brečí děti. Domy jsou postavené na dětském hřbitově. U nás je Sirotčí pole, nebo tzv. Panské. Jeden Pán daroval pole sirotkům, jenže jim ho zabavili a od té doby, když to pole sekají, tak začne pršet. Je to pláč těch sirotků.
Ještě u nás praděda prodal babičce koně, ona ho vyhnala do dřevníku, jenže to došlo tak, že se oběsil. Od té doby tam nikdo nebydlel, zchátralo to vše, protože tam v noci světélkují místa a jsou prapodivné zvuky.
Moje babička udělala prokletí a skutečně se to pak dělo i jí jednou prokleli a pak mamka těžce onemocněla, mi se nemohlo dařit, ale jedna paní v HK mě toho zbavila snad.
Jeden čas jsme vyvolávali duchy u sousedky, Jmenovala se Sára, ten duch a řekla, že jí zabili tragicky, prý ji holka uvidí ve snu. A nebude to zlé. Jenže holka měla velký strach, tak jí máma dala prášky na spaní. Ta Sára přesně věděla, co dostanu z písemky již dopředu. A vše co říkala, tak se splnilo. Mohlo to být podvědomí, ale co děje, které skutečně nemůžeme ovlivnit samy?

A teď co ty? Zjistit, jestli se nestalo něco strašného tam, tragického, jak kdo umřel popř. Může tam být tzv. zbloudilá duše, kterou to místo drží. Někdy to místo může mít něco za sebou, nebo může mít skutečně nějaký důvod. Jen najít jaký. Zkus se přímo zeptat té chalupy, nebo stvoření, které tam je, proč to je a co s tím máte společného. A uvidíte, co se třeba dozvíte.
Jo, a tátu zabili v nemocnici. A přitomm když tam přišel s kyslíkovou bombičkou, stačilo dát kyslík a nepoštět na něho chladno z venku. Jenže to nikomu bohužel nic neříkalo, že člověk na kyslíku potřebuje kyslík.