Historie úprav
Odpověděl/a – 2.říjen 3:38
Odpověď jste mi zmařila tou poslední větou – přes „kafe“ se to totiž obvykle hraje. Ne nutně skutečné kafe, myslím prostě přes společné aktivity, konverzace atd. – a s tím postupné lámání ledů a sbližování se. Neuvádíte, proč to v tomhle případě nejde, tak nemůžu poradit, jak to obejít.
Ale pokud z nějakého důvodu prostě nemůžete jít na kafe (nebo tenis, nebo do kina, nebo na společenskou událost, nebo…), pak asi nic jiného, než to na něj „vybalit“, nezbývá. Ale rozhodně bych zvážil, co řeknete. Zmínku o dlouhodobé zamilovanosti a „jenom bych Tě ráda poznala“ bych raději vynechal… Představte si, že za Vámi přijde někdo, o kom jste romanticky nikdy neuvažovala (třeba ten bývalý spolužák, jehož jménem si ani nejste jistá a který toho moc nenamluví) a začne Vám říkat, že je do Vás roky zamilovaný a že chce, aby přeskočila jiskra – asi byste nebyla nadšená, že? Kromě toho „Jsem do Tebe x let zamilovaná, ale z Tvojí strany nic nečekám“ si docela odporuje. Zní to nečestně, jako byste se za své city styděla nebo si nevěřila. To je špatně.
Úspěch nikdo nezaručí, každý člověk je jiný. Někdo skutečně prahne po nedostupných, to pak ale nemůžete v podstatě nic dělat, než doufat, že si Vás všimne sám. Takových je ale naštěstí menšina. Takže doporučení: Promluvit si krátce a nenuceně. Projevit nezávazný zájem. „Jsi docela fajn, víš to? Zavolej mi.“ Hotovo. Nepodbízet se, nekomplikovat to, nedostat protějšek pod tlak, nenutit ho k okamžitému rozhodování.
Ale pokud to kafe (kino, sport, párty,…) alespoň trochu jde, pak by to byla dobrá volba.
Držím palce.
Odpověděl/a – 2.říjen 3:41
Odpověď jste mi zmařila tou poslední větou – přes „kafe“ se to totiž obvykle hraje. Ne nutně skutečné kafe, myslím prostě přes společné aktivity, konverzace atd. – a s tím postupné lámání ledů a sbližování se. Neuvádíte, proč to v tomhle případě nejde, tak nemůžu poradit, jak to obejít.
Ale pokud z nějakého důvodu prostě nemůžete jít na kafe (nebo tenis, nebo do kina, nebo na společenskou událost, nebo…), pak asi nic jiného, než to na něj „vybalit“, nezbývá. Ale rozhodně bych zvážil, co řeknete. Zmínku o dlouhodobé zamilovanosti a „jenom bych Tě ráda poznala“ bych raději vynechal… Představte si, že za Vámi přijde někdo, o kom jste romanticky nikdy neuvažovala (třeba ten bývalý spolužák, jehož jménem si ani nejste jistá a který toho moc nenamluví) a začne Vám říkat, že je do Vás roky zamilovaný a že chce, aby přeskočila jiskra – asi byste nebyla nadšená, že? Kromě toho „Jsem do Tebe x let zamilovaná, ale z Tvojí strany nic nečekám“ si docela odporuje. Zní to nečestně, jako byste se za své city styděla nebo si nevěřila. To je špatně.
Úspěch nikdo nezaručí, každý člověk je jiný. Někdo skutečně prahne po nedostupných, to pak ale nemůžete v podstatě nic dělat, než doufat, že si Vás všimne sám. Takových je ale naštěstí menšina. Takže doporučení: Promluvit si krátce a nenuceně. Projevit nezávazný zájem. „Jsi docela fajn, víš to? Zavolej mi.“ Hotovo. Nekomplikovat to, nedostat protějšek pod tlak, nenutit ho k okamžitému rozhodování, ale zároveň (!) se nepodbízet, nevypadat jako „tutovka“.
Ale pokud to kafe (kino, sport, párty,…) alespoň trochu jde, pak by to byla dobrá volba.
Držím palce.