Historie úprav
Odpověděl/a – 25.září 8:57
Oba výrazy mají společný původ.
Ve stare češtině bylo ohanbí definované jako přední strana pánvového oddílu trupu
"Hanba od haniti, haněti.
1– jaká, komu (po)hanění, (po)tupení, (slovní) urážení
2. čí, jaká, komu pohana, potupa, urážka
3. čí, koho, čeho, jaká (z)hanobení, zneuctívání, zneuctění; též
relig.; (ženy) znásilnění
4. čí, koho hanebnost, hanba, opovrženíhodný skutek, hanebný čin;
provinění; relig. hřích
5. jaká, čí hanba, potupa, ostuda; „nečest“ 4, opovržení, ztráta
dobré pověsti, újma na cti
6. koho, čí hanba, „nečest“ 1, bezectnost, stav bez cti, potupný
stav
7. hanba, zahanbení, stud, hanbení se býti hanba komu o co, za co, s inf.
ap. hanbit se, stydět se, pociťovat stud
8. čí, koho, jaká pohlavní orgán, zvl. mužský pohlavní úd; ohanbí,
nahota (synekdoch.)
9. protivenství, újma, příkoří, poškození
10. pronásledování, utiskování, násilí
11. ojed. ve funkci interj. hanba; vyjadřuje opovržení, nevoli, nesouhlas
Je jasné, že v minulosti na rozdíl od současnosti existoval mnohem větší stud, tedy hanba, odhalovat něco intimního, co je tabu. Takže nejde o chloubu.
Původ slova podle Machkova Etymologikého slovníku souvisí se slovem had, jehož se lidé báli proto o něm nemluvili, byl pro ně zakletý, slovo tabuované.
Další možný původ souvisí se slovesem hniti – pohniti – pohan – něco nečistého. , jiná možnost původu od tupiti – potupa.
Takže původ slov není jednoznačný.
--
Odpověděl/a – 25.září 9:06
Oba výrazy mají společný původ.
Ve stare češtině bylo ohanbí definované jako přední strana pánvového oddílu trupu
"Hanba od haniti, haněti.
1– jaká, komu (po)hanění, (po)tupení, (slovní) urážení
2. čí, jaká, komu pohana, potupa, urážka
3. čí, koho, čeho, jaká (z)hanobení, zneuctívání, zneuctění; též
relig.; (ženy) znásilnění
4. čí, koho hanebnost, hanba, opovrženíhodný skutek, hanebný čin;
provinění; relig. hřích
5. jaká, čí hanba, potupa, ostuda; „nečest“ 4, opovržení, ztráta
dobré pověsti, újma na cti
6. koho, čí hanba, „nečest“ 1, bezectnost, stav bez cti, potupný
stav
7. hanba, zahanbení, stud, hanbení se býti hanba komu o co, za co, s inf.
ap. hanbit se, stydět se, pociťovat stud
8. čí, koho, jaká pohlavní orgán, zvl. mužský pohlavní úd; ohanbí,
nahota (synekdoch.)
9. protivenství, újma, příkoří, poškození
10. pronásledování, utiskování, násilí
11. ojed. ve funkci interj. hanba; vyjadřuje opovržení, nevoli, nesouhlas
Je jasné, že v minulosti na rozdíl od současnosti existoval mnohem větší stud, tedy hanba, odhalovat něco intimního, co je tabu. Takže nejde o chloubu.
Původ slova podle Machkova Etymologikého slovníku souvisí se slovem had, jehož se lidé báli proto o něm nemluvili, byl pro ně zakletý, slovo tabuované.
Další možný původ souvisí se slovesem hniti – pohniti – pohan – něco nečistého. , jiná možnost původu od tupiti – potupa.
Takže původ slov není jednoznačný.
–
Myslím si, že i dnes by měla existovat určitá cudnost, při níž si muž
a žen chrání svou intiminu a odhalit ji ve správném okamžiku. Respektovat
intimitu druhých.
Souhlasím se slovy autora článku: Jana Lukavce, která vyjdřuje názor ke knize Maxe Kašparů O zemi bez studu
"Žijeme v zemi, ze které se vytrácí cit pro čest, důstojnost, noblesu,
džentlmenství a vytříbené chování. Neexistují pozitivní vzory. Zmizela
obyčejná lidská slušnost a bourají se všechna osvědčená tabu.“
http://www.iliteratura.cz/Clanek/36259/kasparu-max-o-zemi-bez-studu
Odpověděl/a – 25.září 12:55
Oba výrazy mají společný původ.
Ve staré češtině bylo ohanbí definované jako přední strana pánvového oddílu trupu.
"Hanba od haniti, haněti.
1– jaká, komu (po)hanění, (po)tupení, (slovní) urážení
2. čí, jaká, komu pohana, potupa, urážka
3. čí, koho, čeho, jaká (z)hanobení, zneuctívání, zneuctění; též
nábožensky.; (ženy) znásilnění
4. čí, koho hanebnost, hanba, opovrženíhodný skutek, hanebný čin;
provinění; nábožensky. hřích
5. jaká, čí hanba, potupa, ostuda; „nečest“ 4, opovržení, ztráta
dobré pověsti, újma na cti
6. koho, čí hanba, „nečest“ 1, bezectnost, stav bez cti, potupný
stav
7. hanba, zahanbení, stud, hanbení se, býti hanba komu o co, za co, s inf.
ap. hanbit se, stydět se, pociťovat stud
8. čí, koho, jaká, pohlavní orgán, zvl. mužský pohlavní úd; ohanbí,
nahota (synekdoch.)
9. protivenství, újma, příkoří, poškození
10. pronásledování, utiskování, násilí
11. ojediněle ve funkci citoslovce. hanba; vyjadřuje opovržení, nevoli, nesouhlas"
Je jasné, že v minulosti na rozdíl od současnosti existoval mnohem větší stud, tedy hanba, odhalovat něco intimního, co je tabu. Takže nejde o chloubu.
Původ slova hanba podle Machkova Etymologického slovníku souvisí se slovem had, jehož se lidé báli, proto o něm nemluvili, byl pro ně zakletý, slovo tabuované.
Další možný původ souvisí se slovesem hniti – pohniti – pohan – něco nečistého., jiná možnost původu od tupiti – potupa.
Takže původ není jednoznačný.
–
Myslím si, že i dnes by měla existovat určitá cudnost, při níž si muž
a žen chrání svou intimitu a odhalit ji ve správném okamžiku. Respektovat
intimitu druhých.
Souhlasím se slovy autora článku: Jana Lukavce, která vyjadřuje názor ke knize O zemi bez studu od Maxe Kašparů.
"Žijeme v zemi, ze které se vytrácí cit pro čest, důstojnost, noblesu,
džentlmenství a vytříbené chování. Neexistují pozitivní vzory. Zmizela
obyčejná lidská slušnost a bourají se všechna osvědčená tabu.“
http://www.iliteratura.cz/Clanek/36259/kasparu-max-o-zemi-bez-studu