Historie úprav
Odpověděl/a – 16.srpen 13:57
Všechno je dané historicky. Několikrát jsem vysvětlovala . Je to opravdu velmi složité.
Např. rozlišení jazyků satemových a kentumových.
https://www.odpovedi.cz/otazky/satemove-a-kentumove-jazyky
Podobně
https://www.odpovedi.cz/otazky/proc-maji-francouzi-tolik-pismen-na-tak-malo-hlasek
https://www.odpovedi.cz/otazky/jak-vznika-prizvuk-v-jednom-jazyku
a dašlí
Není na tom nic zvláštního, když si uvědomíme, že čeština i francouzština, byť jde o jazyk slovanský a románský, patří do jazyka indoevorpského.
Genetická typologie jazyků vychází z toho, že jazyky mají společný prazáklad.Nejlépe prozkoumané jsou jazyky indoevropské, mezi něž patří jazyky slovanské, germánské, románské atd.
Dnešní podoba jazyků se postupně vyvíjela už od rozpadu praindoevropského jazyka na prajazyky ostatní.
Takže základ pro pojmenování skutečnosti byl společný jazyk, jenže vlivem stěhování atd. docházelo k hláskovým úpravám, zániku určitých hlásek atd.
Zjistila historicko- srovnávací jazykověda, etymologie atd. Jazykovědci pomocí rekonstrukcí dokázali, že i když pra- či starojazyky jsou na pohled různé, že mají něco společného.
Takže i když vznikla pojmenování ze stejného základu, rozlišila se. Existovalo nejdříve skloňování, kmenované, pak rodové, nesouviselo to s osobněním, ale zakončením.
Etymologie slova moře z Rejzkova Etymologického slovníku. Jak se slovo vyvíjelo v různých jazycích.
moře, mořský, námořní, námořník, námořnický, zámoří, zámořský, přímořský, nadmořský, podmořský.
Všeslovanské – p. morze, r. móre, s./ch. môre, stsl. morje.
Psl. *mor’e (z *mori͡o-) je rozšířením ie. *mori-, *mōri- ‘moře,
jezero’, které je v lit. mãrė ‘moře, (Kurský) záliv’, gót. marei
‘moře’, stangl. mere ‘moře, jezero, močál’, něm. Moor
‘močál’, Meer ‘moře’, stir. muir, lat. mare tv., další ie. paralely
chybí, jsou však zřejmě i paralely neie. – fin. meri ‘moře’
(možná z ie.), kavkazské (megrelské) mere ‘jezero’, mong. möre
‘(velká) řeka’, tedy asi slovo nostratického stáří.
Snad jsou zkratky srozumitelné. Vychází se z jazyka indoevropského, z něhož vzniklo mnoho jazyků.
To, že nemáme moře nic neznamená. Kdysi mělo Slované blízko k baltským jazykům a moře je přece v Polsku.
Odpověděl/a – 16.srpen 14:58
Všechno je dané historicky. Několikrát jsem vysvětlovala . Je to opravdu velmi složité.
Např. rozlišení jazyků satemových a kentumových.
https://www.odpovedi.cz/otazky/satemove-a-kentumove-jazyky
Podobně
https://www.odpovedi.cz/otazky/proc-maji-francouzi-tolik-pismen-na-tak-malo-hlasek
https://www.odpovedi.cz/otazky/jak-vznika-prizvuk-v-jednom-jazyku
a dašlí
Není na tom nic zvláštního, když si uvědomíme, že čeština i francouzština, byť jde o jazyk slovanský a románský, patří do jazyka indoevorpského.
Genetická typologie jazyků vychází z toho, že jazyky mají společný prazáklad.Nejlépe prozkoumané jsou jazyky indoevropské, mezi něž patří jazyky slovanské, germánské, románské atd.
Dnešní podoba jazyků se postupně vyvíjela už od rozpadu praindoevropského jazyka na prajazyky ostatní.
Takže základ pro pojmenování skutečnosti byl společný jazyk, jenže vlivem stěhování atd. docházelo k hláskovým úpravám, zániku určitých hlásek atd.
Zjistila historicko- srovnávací jazykověda, etymologie atd. Jazykovědci pomocí rekonstrukcí dokázali, že i když pra- či starojazyky jsou na pohled různé, že mají něco společného.
Takže i když vznikla pojmenování ze stejného základu, rozlišila se. Existovalo nejdříve skloňování, kmenované, pak rodové, nesouviselo to s osobněním, ale zakončením.
Etymologie slova moře z Rejzkova Etymologického slovníku. Jak se slovo vyvíjelo v různých jazycích.
moře, mořský, námořní, námořník, námořnický, zámoří, zámořský, přímořský, nadmořský, podmořský.
Všeslovanské – p. morze, r. móre, s./ch. môre, stsl. morje.
Psl. *mor’e (z *mori͡o-) je rozšířením ie. *mori-, *mōri- ‘moře,
jezero’, které je v lit. mãrė ‘moře, (Kurský) záliv’, gót. marei
‘moře’, stangl. mere ‘moře, jezero, močál’, něm. Moor
‘močál’, Meer ‘moře’, stir. muir, lat. mare tv., další ie. paralely
chybí, jsou však zřejmě i paralely neie. – fin. meri ‘moře’
(možná z ie.), kavkazské (megrelské) mere ‘jezero’, mong. möre
‘(velká) řeka’, tedy asi slovo nostratického stáří.
Snad jsou zkratky srozumitelné. Vychází se z jazyka indoevropského, z něhož vzniklo mnoho jazyků.
To, že nemáme moře, nic neznamená. Kdysi mělo Slované blízko k baltským jazykům a moře je přece v Polsku.
Navíc v původním skloňování nezáleželo na zájmech ten, ta, to, ale na zakončení. Určení rodu vzniklo mnoho později než slovo moře
Odpověděl/a – 16.srpen 16:13
Všechno je dané historicky. Několikrát jsem vysvětlovala . Je to opravdu velmi složité.
Např. rozlišení jazyků satemových a kentumových.
https://www.odpovedi.cz/otazky/satemove-a-kentumove-jazyky
Podobně
https://www.odpovedi.cz/otazky/proc-maji-francouzi-tolik-pismen-na-tak-malo-hlasek
https://www.odpovedi.cz/otazky/jak-vznika-prizvuk-v-jednom-jazyku
a dašlí
Není na tom nic zvláštního, když si uvědomíme, že čeština i francouzština, byť jde o jazyk slovanský a románský, patří do jazyka indoevorpského.
Genetická typologie jazyků vychází z toho, že jazyky mají společný prazáklad.Nejlépe prozkoumané jsou jazyky indoevropské, mezi něž patří jazyky slovanské, germánské, románské atd.
Dnešní podoba jazyků se postupně vyvíjela už od rozpadu praindoevropského jazyka na prajazyky ostatní.
Takže základ pro pojmenování skutečnosti byl společný jazyk, jenže vlivem stěhování atd. docházelo k hláskovým úpravám, zániku určitých hlásek atd.
Zjistila historicko- srovnávací jazykověda, etymologie atd. Jazykovědci pomocí rekonstrukcí dokázali, že i když pra- či starojazyky jsou na pohled různé, že mají něco společného.
Takže i když vznikla pojmenování ze stejného základu, rozlišila se. Existovalo nejdříve skloňování, kmenované, pak rodové, nesouviselo to s osobněním, ale zakončením.
Etymologie slova moře z Rejzkova Etymologického slovníku. Jak se slovo vyvíjelo v různých jazycích.
moře, mořský, námořní, námořník, námořnický, zámoří, zámořský, přímořský, nadmořský, podmořský.
Všeslovanské – p. morze, r. móre, s./ch. môre, stsl. morje.
Psl. *mor’e (z *mori͡o-) je rozšířením ie. *mori-, *mōri- ‘moře,
jezero’, které je v lit. mãrė ‘moře, (Kurský) záliv’, gót. marei
‘moře’, stangl. mere ‘moře, jezero, močál’, něm. Moor
‘močál’, Meer ‘moře’, stir. muir, lat. mare tv., další ie. paralely
chybí, jsou však zřejmě i paralely neie. – fin. meri ‘moře’
(možná z ie.), kavkazské (megrelské) mere ‘jezero’, mong. möre
‘(velká) řeka’, tedy asi slovo nostratického stáří.
Snad jsou zkratky srozumitelné. Vychází se z jazyka indoevropského,
z něhož vzniklo mnoho jazyků. Nostratické stáří = eristuji i vztahy
mezi ostatními jazykay Asie, Afriky atd., tedy neindoevropskými.
https://www.czechency.org/slovnik/NOSTRATICK%C3%81%20TEORIE
To, že nemáme moře, nic neznamená. Kdysi mělo Slované blízko k baltským jazykům a moře je přece v Polsku.
Navíc v původním skloňování nezáleželo na zájmech ten, ta, to, ale na zakončení. Určení rodu vzniklo mnoho později než slovo moře
Odpověděl/a – 16.srpen 16:52
Všechno je dané historicky. Několikrát jsem vysvětlovala . Je to opravdu velmi složité.
Např. rozlišení jazyků satemových a kentumových.
https://www.odpovedi.cz/otazky/satemove-a-kentumove-jazyky
Podobně
https://www.odpovedi.cz/otazky/proc-maji-francouzi-tolik-pismen-na-tak-malo-hlasek
https://www.odpovedi.cz/otazky/jak-vznika-prizvuk-v-jednom-jazyku
a dašlí
Není na tom nic zvláštního, když si uvědomíme, že čeština i francouzština, byť jde o jazyk slovanský a románský, patří do jazyka indoevorpského.
Genetická typologie jazyků vychází z toho, že jazyky mají společný prazáklad.Nejlépe prozkoumané jsou jazyky indoevropské, mezi něž patří jazyky slovanské, germánské, románské atd.
Dnešní podoba jazyků se postupně vyvíjela už od rozpadu praindoevropského jazyka na prajazyky ostatní.
Takže základ pro pojmenování skutečnosti byl společný jazyk, jenže vlivem stěhování atd. docházelo k hláskovým úpravám, zániku určitých hlásek atd.
Zjistila historicko- srovnávací jazykověda, etymologie atd. Jazykovědci pomocí rekonstrukcí dokázali, že i když pra- či starojazyky jsou na pohled různé, že mají něco společného.
Takže i když vznikla pojmenování ze stejného základu, rozlišila se. Existovalo nejdříve skloňování, kmenované, pak rodové, nesouviselo to s osobněním, ale zakončením.
Etymologie slova moře z Rejzkova Etymologického slovníku. Jak se slovo vyvíjelo v různých jazycích.
moře, mořský, námořní, námořník, námořnický, zámoří, zámořský, přímořský, nadmořský, podmořský.
Všeslovanské – p. morze, r. móre, s./ch. môre, stsl. morje.
Psl. *mor’e (z *mori͡o-) je rozšířením ie. *mori-, *mōri- ‘moře,
jezero’, které je v lit. mãrė ‘moře, (Kurský) záliv’, gót. marei
‘moře’, stangl. mere ‘moře, jezero, močál’, něm. Moor
‘močál’, Meer ‘moře’, stir. muir, lat. mare tv., další ie. paralely
chybí, jsou však zřejmě i paralely neie. – fin. meri ‘moře’
(možná z ie.), kavkazské (megrelské) mere ‘jezero’, mong. möre
‘(velká) řeka’, tedy asi slovo nostratického stáří.
Snad jsou zkratky srozumitelné. Vychází se z jazyka indoevropského,
z něhož vzniklo mnoho jazyků. Nostratické stáří = eristuji i vztahy
mezi ostatními jazykay Asie, Afriky atd., tedy neindoevropskými.
https://www.czechency.org/slovnik/NOSTRATICK%C3%81%20TEORIE
To, že nemáme moře, nic neznamená. Kdysi mělo Slované blízko k baltským jazykům a moře je přece v Polsku.
Navíc v původním skloňování nezáleželo na zájmech ten, ta, to, ale na zakončení. Určení rodu vzniklo mnoho později než slovo moře
Z toho všeho vyplývá, že vývojem došlo k tomu, že ve francouzštině existují jen dva rody mužský a ženský
Narozdíl od češtiny jsou podstatná jména doprovázena příslušným členem,le doprovází podstatná jména rodu mužského,la podstatná jména rodu ženského"
.Pokud stojí le nebo la před samohláskou nebo němým h, nahrazuje se u le a la koncové e nebo a apostrofem:
Proto je moře rodu ženského.
http://www.jednoduchafrancouzstina.estranky.cz/clanky/gramatika/clen-urcity.html