Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 9.červenec 9:41

Opět dotaz na téma krásy. Pravidelně opakující se dotaz.

Opavdu nejste filozof, nerozlišujete vnější krásu od vnitřní.

Pohled na krásu se měnil – už jsem to sice uváděla, ale připomenu – pojetí krásy je ovlivněno historicky, společensky atd. V antice – krásná dívka, to je krása, tzv. kalokagathia – člověk krásný tělesně, ale i duševně – krása a ctnostt, dobra – spojení krásy vnější i vnitřní. Později se pojem krásy rozšířil i na přírodu. Když si vezme středověk, tak ve středověk byl ideálem krásy světec a mučedník.

Když půjdete dál, tak u dalších uměleckých směrů se to, co člověk vidí, cítí v daném okamžiku, to vyjádří.

Co považujete za krásu? Je to subjektivní pocit. Někdo vidí krásu v ošklivosti,

Máme přece více smyslů než je zrak. Hudebně nadaný člověk, skladatel slyší třeba zvuk motýlů, šumění větru, bublání vody atd., protože to zvuky uchvátí, jsou pro něho krásné.

Nevidomý člověk rozlišuje krásu hmatem.

Stejně tak pohybem – přece zdraví, krása a pohyb k sobě patří. – vzniká příjemný pocit. Tančit prý je krásné …

Řekněme, že takto poznáváme vnější krásu, která v každém z nás vyvolává jiné pocity.

Existuje ale i vnitřní krása, která se skrývá uvnitř člověka a z něho vyzařuje, je nám s tímto člověkem dobře – těžko tuto krásu popsat.
Vzpomeňte si na Quasimoda – vzhledem ošklivý, ale co z něho udělala člověka krásného?

Není vždy zlato, co se třpytí.

annas

Odpověděl/a – 9.červenec 10:47

Opět dotaz na téma krásy. Pravidelně opakující se dotaz.

Opavdu nejste filozof, nerozlišujete vnější krásu od vnitřní.

Pohled na krásu se měnil – už jsem to sice uváděla, ale připomenu – pojetí krásy je ovlivněno historicky, společensky atd. V antice – krásná dívka, to je krása, tzv. kalokagathia – člověk krásný tělesně, ale i duševně – krása a ctnostt, dobra – spojení krásy vnější i vnitřní. Později se pojem krásy rozšířil i na přírodu. Když si vezme středověk, tak ve středověk byl ideálem krásy světec a mučedník.

Když půjdete dál, tak u dalších uměleckých směrů a některých filozofických se považuje za krásu to, co člověk vidí, cítí v daném okamžiku a vyjádří to. třeba slovy.

Podněty pro vnímání krásy jako „pravdu okamžiku“ vyslovuje impresionismus, nebo expresionismus – „svět je moje představa“ atd

Co považujete vy za krásu? Je to subjektivní pocit. Někdo vidí krásu třeba v ošklivosti,

Máme přece více smyslů, než je zrak. Hudebně nadaný člověk, skladatel slyší třeba zvuk motýlů, šumění větru, bublání vody atd., protože ho zvuky uchvátí, jsou pro něho krásné.

Nevidomý člověk rozlišuje krásu hmatem.

Stejně tak pohybem – přece zdraví, krása a pohyb k sobě patří. – vzniká příjemný pocit. Tančit prý je krásné …

Řekněme, že takto poznáváme vnější krásu, která v každém z nás vyvolává jiné pocity.

Existuje ale i vnitřní krása, která se skrývá uvnitř člověka a z něho vyzařuje, je nám s tímto člověkem dobře – těžko tuto krásu popsat.
Vzpomeňte si na Quasimoda – vzhledem ošklivý, ale co z něho udělalo člověka krásného?

Není vždy zlato, co se třpytí.