Historie úprav
Odpověděl/a – 18.červen 11:09
Zřejmě se ptáte na slovní přízvuk. Není to jednoduché, vše souvisí s historií a vývojem jazyka, takže nevím, zda to bude dostačující.
1. Obecně – v rámci jednotlivých jazyků.
Existují jazyk satemové a kentumové – vychází se z pojmenování
číslovky sto – centum = kentum – jazyky kentumové , a podle
staropanského sto = satem – jazyky satemové.
Kentumové jazyky řečtina, latina, jazyky germánské a keltšti-
na; do skupiny jazyků satémových patří stará indičtina, perština a
jazyky baltoslovanské (litevština a praslovanština)
,
Dále se pak rozlišují jazyky podle skloňování a časování nebo se
spojují slova v celek atd.
Podle toho se pak odvíjel i přízvuk, výslovnost atd. Tónovací jazyky
rozlišují význam slov pomocí tónu – jsou to především jazyky
východoasijské. Přízvučné jazyky mají přízvuk na různém umístění
slabik – na první, na poslední, pohyblivý přízvuk atd.
Slovní přízvuk vychází z toho, že některá slabika ve slově je
„prominentní“ a zdůrazňovaná.
Je to jako v hudbě, vzniká tzv. takt. Střídání přízvučných a nepřízvučných slabik. V češtině v běžné řeči nepoznáme, v jiných jazycích ano.
Přízvuk často určuje tempo řeči, důraz, to že samohlásky, které
zpravidla tvoří jádro slabiky, jsou tóny.
–
Pokud máte zájem dovědět se o přízvuku víc, pročtěte si textu
z učebnice Fonetika a fonologie.
https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:f9PzK9GB3OwJ:https://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch07s02s01.html+&cd=6&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-b
2. Domnívám se, že nejen výslovnost angličtiny se liší podle toho, odkud pocházejí obyvatelé, kteří se přistěhovali, a jejich potomci získali přízvuk z původního jazyka, podle oblasti..
Rodilý mluvčí x tomu, kdo se angličtinu učí v jiné zemi, než v její domovině. Vnímá ji jinak atd.
Vezměte si třeba češtinu – pražskou výslovnost, brněnskou či ostravskou atd. Všichni mluví stejným jazykem ale liší se přízvukem, zabarvením hlasu, koncovkami atd,.
Stejně jako nářečí, kdy rozdíly vznikaly v době středověku, když
se lidé nemohli stěhovat. Takže se naučili mluvit tak, jak mluvili, zůstalo
zabarvení a přízvuk., často až do současnosti.
Na Ostravsku třeba vliv polštiny. atd.
Byl to velmi složitý proces, souvisel i se stěhováním národů. Každý národ na novém místě něco zanechal, tedy třeba i výslovnost.
Odpověděl/a – 1.říjen 18:14
Zřejmě se ptáte na slovní přízvuk. Není to jednoduché, vše souvisí s historií a vývojem jazyka, takže nevím, zda to bude dostačující.
1. Obecně – v rámci jednotlivých jazyků.
Existují jazyk satemové a kentumové – vychází se z pojmenování
číslovky sto – centum = kentum – jazyky kentumové , a podle
staropanského sto = satem – jazyky satemové.
Kentumové jazyky řečtina, latina, jazyky germánské a keltšti-
na; do skupiny jazyků satémových patří stará indičtina, perština a
jazyky baltoslovanské (litevština a praslovanština)
,
Dále se pak rozlišují jazyky podle skloňování a časování nebo se
spojují slova v celek atd.
Podle toho se pak odvíjel i přízvuk, výslovnost atd. Tónovací jazyky
rozlišují význam slov pomocí tónu – jsou to především jazyky
východoasijské. Přízvučné jazyky mají přízvuk na různém umístění
slabik – na první, na poslední, pohyblivý přízvuk atd.
Slovní přízvuk vychází z toho, že některá slabika ve slově je
„prominentní“ a zdůrazňovaná.
Je to jako v hudbě, vzniká tzv. takt. Střídání přízvučných a nepřízvučných slabik. V češtině v běžné řeči nepoznáme, v jiných jazycích ano.
Přízvuk často určuje tempo řeči, důraz, to že samohlásky, které
zpravidla tvoří jádro slabiky, jsou tóny.
–
Pokud máte zájem dovědět se o přízvuku víc, pročtěte si textu
z učebnice Fonetika a fonologie.
https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:f9PzK9GB3OwJ:https://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch07s02s01.html+&cd=6&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-b
2. Domnívám se, že nejen výslovnost angličtiny se liší podle toho, odkud pocházejí obyvatelé, kteří se přistěhovali, a jejich potomci získali přízvuk z původního jazyka, podle oblasti..
Rodilý mluvčí x tomu, kdo se angličtinu učí v jiné zemi, než v její domovině. Vnímá ji jinak atd.
Vezměte si třeba češtinu – pražskou výslovnost, brněnskou či ostravskou atd. Všichni mluví stejným jazykem ale liší se přízvukem, zabarvením hlasu, koncovkami atd,.
Stejně jako nářečí, kdy rozdíly vznikaly v době středověku, když
se lidé nemohli stěhovat. Takže se naučili mluvit tak, jak mluvili, zůstalo
zabarvení a přízvuk., často až do současnosti.
Na Ostravsku třeba vliv polštiny. atd.
Byl to velmi složitý proces, souvisel i se stěhováním národů. Každý národ na novém místě něco zanechal, tedy třeba i výslovnost.
Podle učebnice staroslověnštiny, autor Kurz