Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 18.červen 8:43

Záleží na tom, v jaké společnosti se pohybujete, zda jste se třeba „zastyděl“, když jsem slyšel některý výraz. Tedy na citu, míře akceptovatelnosti, např. zda se vám líbí pořady v TV, v nichž se to hemží vulgárními výrazy i vtipy a zda se jim smějete společně s diváky. Společensky nevhodné.

Tzv. sprostá či vulgární slova jsou občas akceptovatelná v úzkém kruhu. Slouží k jakémusi ventilování emocí, ale nemělo by to být pravidelně.

Jako expresívní může působit i slovo, které je „mírné“, ale intonací se zvyšuje jeho hrubost, agresivita.

Za nejhorší vulgarismy se v češtině považují slova, která souvisejí s vylučováním a sexuálními aktivitami, ta jsou tabu.

Míra akceptovatelnosti závisí jen a jen na vás, také s mravností.

Mně osobně vadí, když někdo pravidelně používá vulgární výraz a písmenko vytečkuje.

Místo vulgarismů přece vznikla zástupná slova, která mají skytý význam. Týkalo se nejen klení, ale i různých částí těla.
Neutrální výraz se nahrazoval eufemismem – zmírněním.

Vše záleží na tom, kdo slova použije, zda pavidelně, v jakém kontextu atd.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 18.červen 9:07

Záleží na tom, v jaké společnosti se pohybujete, zda jste se třeba „zastyděl“, když jsem slyšel některý výraz. Tedy na citu, míře akceptovatelnosti atd. Např. jak se vám líbí pořady v TV, v nichž se to hemží vulgárními výrazy i vtipy a zda se jim smějete společně s diváky a považujete jako společensky nevhodné?

Tzv. sprostá či vulgární slova jsou občas akceptovatelná v úzkém kruhu. Slouží k jakémusi ventilování emocí, ale nemělo by to být pravidelně. Tehdy to jde ospravedlnit, dochází k úlevě.

Jako expresívní může působit i slovo, které je „mírné“, ale intonací se zvyšuje jeho hrubost, agresivita.

Za nejhorší vulgarismy se v češtině považují slova, která souvisejí s vylučováním a sexuálními aktivitami, ta jsou tabu.

Míra akceptovatelnosti závisí jen a jen na vás, souvisí s tím, co považuje za mravnost. Ta totiž vychází z každého jedince.

Mně osobně vadí, když někdo nejen mluví pravidelně vulgárně, bere jako vyscpávku, ale bohužel používá i v písemném projevu, i když písmenko vytečkuje. Tím výraz nezmírní.

Pokud je to pravidelně, jde o poruchu, která se nazývá „obsendantni koprolálie.“

Expresívní výraz se dá nahradit eufemismem. V češtině je takových to spojení dost. Např. Kýho výra! U sta hromů!

Slušný člověk se vulgarismům vyhýbá, ani dlaždič nemusí mluvit sprostě.

Pokud to někdo neumí a veřejně se takto prezentuje, neumí použít slušné výrazy, tak ať „jde k šípku“.

Vše se odvíjí od toho, , kdo a kde slova použije, zda pravidelně, v jakém kontextu atd.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 6.listopad 14:30

Záleží na tom, v jaké společnosti se pohybujete, zda jste se třeba „zastyděl“, když jsteslyšel některý výraz. Tedy na citu, míře akceptovatelnosti atd. Např. jak se vám líbí pořady v TV, v nichž se to hemží vulgárními výrazy i vtipy a zda se jim smějete společně s diváky a považujete jako společensky nevhodné?

Tzv. sprostá či vulgární slova jsou občas akceptovatelná v úzkém kruhu. Slouží k jakémusi ventilování emocí, ale nemělo by to být pravidelně. Tehdy to jde ospravedlnit, dochází k úlevě.

Jako expresívní může působit i slovo, které je „mírné“, ale intonací se zvyšuje jeho hrubost, agresivita.

Za nejhorší vulgarismy se v češtině považují slova, která souvisejí s vylučováním a sexuálními aktivitami, ta jsou tabu.

Míra akceptovatelnosti závisí jen a jen na vás, souvisí s tím, co považujete za mravné, Nravnost totiž vychází z každého jedince.

Mně osobně vadí, když někdo nejen mluví pravidelně vulgárně, bere jako vycpávku, ale bohužel používá i v písemném projevu, i když písmenko vytečkuje. Tím výraz nezmírní.

Pokud je to pravidelně, jde o poruchu, která se nazývá „obsendantni koprolálie.“

Expresívní výraz se dá nahradit eufemismem. V češtině je takových to spojení dost. Např. Kýho výra! U sta hromů!

Slušný člověk se vulgarismům vyhýbá, ani dlaždič nemusí mluvit sprostě.

Pokud to někdo neumí a veřejně se takto prezentuje, neumí použít slušné výrazy, tak ať „jde k šípku“.

Vše se odvíjí od toho, , kdo a kde slova použije, zda pravidelně, v jakém kontextu atd.