Jak poznat míru expresivního zabarvení neslušného slova, co je zcela nepřípustný vulgarismus a co obecně akceptovatelné?

Záleží na tom, v jaké společnosti se pohybujete, zda jste se třeba „zastyděl“, když jsteslyšel některý výraz. Tedy na citu, míře akceptovatelnosti atd. Např. jak se vám líbí pořady v TV, v nichž se to hemží vulgárními výrazy i vtipy a zda se jim smějete společně s diváky a považujete jako společensky nevhodné?

Tzv. sprostá či vulgární slova jsou občas akceptovatelná v úzkém kruhu. Slouží k jakémusi ventilování emocí, ale nemělo by to být pravidelně. Tehdy to jde ospravedlnit, dochází k úlevě.

Jako expresívní může působit i slovo, které je „mírné“, ale intonací se zvyšuje jeho hrubost, agresivita.

Za nejhorší vulgarismy se v češtině považují slova, která souvisejí s vylučováním a sexuálními aktivitami, ta jsou tabu.

Míra akceptovatelnosti závisí jen a jen na vás, souvisí s tím, co považujete za mravné, Nravnost totiž vychází z každého jedince.

Mně osobně vadí, když někdo nejen mluví pravidelně vulgárně, bere jako vycpávku, ale bohužel používá i v písemném projevu, i když písmenko vytečkuje. Tím výraz nezmírní.

Pokud je to pravidelně, jde o poruchu, která se nazývá „obsendantni koprolálie.“

Expresívní výraz se dá nahradit eufemismem. V češtině je takových to spojení dost. Např. Kýho výra! U sta hromů!

Slušný člověk se vulgarismům vyhýbá, ani dlaždič nemusí mluvit sprostě.

Pokud to někdo neumí a veřejně se takto prezentuje, neumí použít slušné výrazy, tak ať „jde k šípku“.

Vše se odvíjí od toho, , kdo a kde slova použije, zda pravidelně, v jakém kontextu atd.

Upravil/a: annas

Já jsem zpozoroval, že se vnímání jednotlivých vulgarismů může lišit v různých krajích. Např. já Moravan jsem vždy považoval slovo k***t za docela silnou urážku a moje žena Středočeška mi tvrdí, že to vnímá docela mírně, něco jako trdlo nebo ťulpas.
Taky je známo, že slovo ku**a je u nás celkem velká urážka pro ženu a dosti peprné zaklení. V Polsku je to asi nejrozšířenější zaklení, používané i slečnami z lepších rodin.
No a pak taky záleží na situaci a společnosti, ve které se zrovna pohybujeme. Zatímco některá slova jsem nepoužíval před svými rodiči ani po své třicítce, tak třeba mezi chlapama v práci při neformálním rozhovoru prakticky neexistuje vulgarismus, který by byl tabu 🙂

Citem

Niekedy aj spisovné slušné slovo môže mať v nevhodnom podaní nádych „expresivního zabarvení neslušného slova až nepřípustného vulgarismu“
Preto treba vážiť slová.
Ps v Divadelnej inscenácii „Dom pre najmladšieho syna“ sa to podobnými vulgarizmami len hemžilo. Ale vzhľadom na duševné rozpoloženie hrdinov príbehu a dejovú situáciu, tieto výrazy neboli rušivé a urážajúce ucho diváka a preto boli „obecně akceptovatelné“. Okrem pomýlenej učiteľky, ktorá po jednom predstavení tejto inscenácie kritizovala hercov za výrazy. Nepochopila, že to bola jej chyba, keď sa vopred nepresvedčila o vhodnosti či nevhodnosti tohto konkrétneho titulu pre maloletého diváka a žiakov vopred nepripravila.

Upravil/a: led