Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 8.březen 18:17

Když jsem byla na chirurgii po operaci, ležely jsem 3 na pokoji a probíraly, co se dalo.

Zjistily jsem, že máme jednoho společného známého a některá z nás začala vyprávět jeho legrační „úlety“. Smály jsme, jenže za břicho jsme se nemohly popadnout.

Musely jsme zatnout zuby, vzpomínám si že jsme vydávaly jen jakési skřeky, protože břicho bolelo. Smích neléčil, ale veselá mysl snad ano.

Dokonce se přišla na nás podívat sestřička, co se děje, že takový jekot dlouho neslyšela.

Bylo to před velikonočními svátky, takže jsme si v nemocnici všechny pobyly déle. Připadala jsem si jako „na dovolené“..

Když jsem ležela na neurologii s kapačkami, nikomu nám do smíchu nebylo.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 8.březen 18:32

Po operaci na chirugii jsme ležely 3 na pokoji a probíraly, co se dalo.

Zjistily jsem, že máme jednoho společného známého a některá z nás začala vyprávět jeho legrační „úlety“. Smály jsme, jenže za zašité břicho jsme se nemohly popadnout.

Musely jsme zatnout zuby, vzpomínám si, .že jsme vydávaly jen jakési skřeky, protože břicho bolelo. Smích neléčil, ale veselá mysl snad ano.

Dokonce se přišla na nás podívat sestřička, co se děje, že takový jekot dlouho neslyšela.

Bylo to před velikonočními svátky, takže jsme si v nemocnici všechny pobyly déle. Připadala jsem si jako „na dovolené“..

Když jsem ležela na neurologii s kapačkami, nikomu nám do smíchu nebylo.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 8.březen 18:52

Po operaci na chirugii jsme ležely 3 na pokoji a probíraly, co se dalo.

Zjistily jsem, že máme jednoho společného známého a některá z nás začala vyprávět jeho legrační „úlety“. Smály jsme, jenže za zašité břicho jsme se nemohly popadnout.

Musely jsme zatnout zuby, vzpomínám si, .že jsme vydávaly jen jakési skřeky, protože břicho bolelo, horší kdyby praskly stehy. Smích neléčil, ale veselá mysl snad ano.

Dokonce se přišla na nás podívat sestřička, co se děje, že takový jekot dlouho neslyšela.

Bylo to před velikonočními svátky, takže jsme si v nemocnici všechny pobyly déle. Připadala jsem si jako „na dovolené“..

Když jsem ležela na neurologii s kapačkami, nikomu nám do smíchu nebylo.