Historie úprav
Odpověděl/a – 31.leden 6:04
Je to přesně tak, jak píše bolak – „please call me [… křestní jméno]“. I led má pravdu v tom, že je to poznat i z toho, jak s dotyčným hovoříme. To, že se v angličtině vykání a tykání nerozlišuje, není zas až tak docela pravda – tykání je v ní rovno oslovování křestním jménem, zatímco vykání oslovování příjmením. Dříve se jako výraz úcty při vykání dodávalo oslovení „sir/madam“, což se dodnes zachovalo např. při oslovování učitelů žáky. A co se týče písemného stylu, pryč jsou doby, kdy – ještě celkem nedávno – jsme mohli i samotnému řediteli zeměkoule nadepsat dopis „Hi John“. Dnes se pomalu vrací oslovení „Dear Sir/Madam“ /vážený pane/paní) a zakončení dopisu „Yours Faithfully, …“ („s úctou váš…), případně "Yours Sincerely, …“, oslovíme-li adresáta stylem „Dear Mr/Mrs X“ namísto výše uvedeného obecného oslovení.
Odpověděl/a – 31.leden 6:06
Je to přesně tak, jak píše bolak – „please call me [… křestní jméno]“. I led má pravdu v tom, že je to poznat i z toho, jak s dotyčným hovoříme. To, že se v angličtině vykání a tykání nerozlišuje, není zas až tak docela pravda – tykání je v ní rovno oslovování křestním jménem, zatímco vykání oslovování příjmením. Dříve se jako výraz úcty při vykání dodávalo oslovení „sir/madam“, což se dodnes zachovalo např. při oslovování učitelů žáky. A co se týče písemného stylu, pryč jsou doby, kdy – ještě celkem nedávno – jsme mohli i samotnému řediteli zeměkoule nadepsat dopis „Hi John“. Dnes se pomalu vrací oslovení „Dear Sir/Madam“ (vážený pane/paní) a zakončení dopisu „Yours Faithfully, …“ („S úctou Váš…“), případně „Yours Sincerely, …“, oslovíme-li adresáta stylem „Dear Mr/Mrs X“ namísto výše uvedeného obecného oslovení.