Odpověděl/a – 7.červenec 15:13
Ještě jako malý prcek jsem si vysloužil uznání od velké postavy
východočeského loutkového divadla – když dotyčný docent viděl naše
představení, pravil o mně, že tak přirozený dětský výkon ještě
neviděl. Prospěch s vyznamenáním jsem si udržel do sekundy na gymnáziu
(tedy cca sedmá třída, tehdy jsem urval i pochvalu za vynikající
prospěch); do páté třídy ZŠ samé jedničky. Několikrát jsem postoupil
do okresního kola v recitační soutěži; pravidelně jsem postupoval do
okresního kola v olympiádě z angličtiny (s jednou výjimkou – na
gymnáziu v tercii, kdy v dané kategorii soutěžily mezi sebou tercie a
kvarty; první a druhé místo obsadili logicky kvartáni, kteří byli věkově
a tím i objemem zkušeností ve výhodě, třetí místo jsem však urval já
jako jediný medailový tercián, třetí místo však do okresu
nepostupovalo…; na maturitním večírku pak angličtinářka pravila:
„Tykej mi, umíš anglicky líp jak já…“); získal jsem čestné uznání
v celostátní literární soutěži JWG Teplice; ještě před koncem VŠ
studií jsem vstoupil do východočeského scrabblového týmu, který po mně
hmátl bez váhání na základě mých dobrých umístění na turnajích.
Ještě si vzpomínám na perlu od němčináře na gymnáziu – blížil se
mu důchodový věk a jednou v květnu už přišel na hodinu značně unaven.
Zavolal si mě a řekl: „Vem to za mě, já ti to zaplatím…“
V prvním ročníku VŠ jsem složil na poprvé postupovou zkoušku, na niž
tehdy vyletěla pětina ročníku. O čtyři roky později jsem úspěšně
obhájil bakalářskou práci.
Odpověděl/a – 7.červenec 15:13
Ještě jako malý prcek jsem si vysloužil uznání od velké postavy
východočeského loutkového divadla – když dotyčný docent viděl naše
představení, pravil o mně, že tak přirozený dětský výkon ještě
neviděl. Prospěch s vyznamenáním jsem si udržel do sekundy na gymnáziu
(tedy cca sedmá třída, tehdy jsem urval i pochvalu za vynikající
prospěch); do páté třídy ZŠ samé jedničky. Několikrát jsem postoupil
do okresního kola v recitační soutěži; pravidelně jsem postupoval do
okresního kola v olympiádě z angličtiny (s jednou výjimkou – na
gymnáziu v tercii, kdy v dané kategorii soutěžily mezi sebou tercie a
kvarty; první a druhé místo obsadili logicky kvartáni, kteří byli věkově
a tím i objemem zkušeností ve výhodě, třetí místo jsem však urval já
jako jediný medailový tercián, třetí místo však do okresu
nepostupovalo…; na maturitním večírku pak angličtinářka pravila:
„Tykej mi, umíš anglicky líp jak já…“); získal jsem čestné uznání
v celostátní literární soutěži JWG Teplice; ještě před koncem VŠ
studií jsem vstoupil do východočeského scrabblového týmu, který po mně
hmátl bez váhání na základě mých dobrých umístění na turnajích.
Ještě si vzpomínám na perlu od němčináře na gymnáziu – blížil se
mu důchodový věk a jednou v květnu už přišel na hodinu značně unaven.
Zavolal si mě a řekl: „Vem to za mě, já ti to zaplatím…“
V prvním ročníku VŠ jsem složil na poprvé postupovou zkoušku, na niž
tehdy vyletěla pětina ročníku. O čtyři roky později jsem úspěšně
obhájil bakalářskou práci.