Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 13.říjen 15:03

Jsem nekuřák a jsem za to stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout, přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám. Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni přece kouří. To byl vždy argument mistrů.

Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří zdraví.“
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je 30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.
Pracoval jsem též s lidmi, kteří bydlí v paneláku a nadávali na kuřáky.Z vrchních balkonů klepali dolů popel, takže veškeré prádlo na balkoně špinavé a když kouřili zase ti ze spodních pater, tak v létě při otevřených balkonových oknech šel všechen kouř k nim dovnitř.
Takže kuřáci i ve svém soukromí zhoršují ovzduší lidem co nekouří.

anonym

Odpověděl/a – 13.říjen 15:21

Jsem nekuřák a jsem za to stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout, přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám. Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni přece kouří. To byl vždy argument mistrů.

Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří zdraví.“
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je 30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.
Pracoval jsem též s lidmi, kteří bydlí v paneláku a nadávali na kuřáky.Z vrchních balkonů klepali dolů popel, takže veškeré prádlo na balkoně špinavé a když kouřili zase ti ze spodních pater, tak v létě při otevřených balkonových oknech šel všechen kouř k nim dovnitř.
Takže kuřáci i ve svém soukromí zhoršují ovzduší lidem co nekouří.

A ještě doplním.Největší argument mám ten, že ženská která kouří nejméně dvacet let (čili čtyřicátnice) je tak prosáklá kouřem, že je to cítit i ze všech pórů(myslím tím i z vagíny).Ne­říkám, že chlapi také tak nesmrdí, ale já mám zkušenosti se ženskýma.Ono ve dvaceti ještě cítit nic není, ale ve čtyřiceti…?