Historie úprav
Odpověděl/a – 14.prosinec 17:58
Díky za otázku. Shodou okolností jsem včera narazila na podobný dotaz a vysvětlení k němu v MF Dnes. Do tajemství vánoční nadílky zasvětil čtenáře Lukáš Hron. Něco jsem převzala z dvoustránkového článku, upravila a dodala něco vlastního.
Tradice dárků souvisí ser třemi králi, kteří obdarovali narozeného Ježíše. Dary nebudu zmiňovat, jsou dostatečně známé.
„Ale stoprocentně je nadělování darů spojeno se 13. stoletím, kdy podle jistých záznamů panovník obdaroval svou ženu prstenem“, píše autor.
Dárky pod stromečkem? Objevily se až v době reformace. V lidovém
prostředí se zcela jistě nenadělovaly takové dárky jako v nedávné
minulosti či současnosti. Tehdy to bylo cokoliv, co sloužilo dítěti ke
každodenním potřebám. Dárky se rozdávaly i koledníkům, kteří chodili
dům od domu, a přáli Štědrý večer. Dostali ovoce, pečivo, sladkosti,
někdy peníze, které umožnily těm chudším přežít. Prostí sedláci
neobdarovávali jen koledníky, ale i zvířata .." kravám po výslužce,
kohoutovi česneku,, hrachu jeho družce … " – .z kterého
díla jsem citovala, poznáte sami.
Jak šel čas, tak se měnily i dárky. Nikdy dřív nedostávaly děti tolik dárků jako v současnosti. Jindy stačila hezká knížka a jiné drobnosti, dnes je třeba málo zájezd do Karibiku…
Autor připomkínu ještě dobu socialismu jíž jsem zažila. Komunisté se snažili komunisté „zliíkvidovat“ vánoční zvyky, ale potlačit i duchovní aspekt svátků. Sice ruský Děda Mráz Ježíška nevyštípal, ale duchovní aspekt Vánoc se zřejmě zcela nevrátil. Oslavy se u většiny lidí zvrhl na honičku za dárky, na fronty u pokladem. S tím spojený stres. Atmosféru blížících se svátků připomínají hlasitě hrající reproduktory s pí, občas proložené reklamami – vše rve uši.
K Vánocům dárky patří. Kdo prý neobdaruje někoho jiného, tak zchudne, tvrdí tradice.
Vájnoce slaví křesťané, ale domnívám se , že nekřesťané je mohu brát třeba jako oslavu slunovratu, příležitost setkat se s příbuznými, přáteli , předat dárky a způsobit radost těm, které mají rádi. Je však nutné dárky vybírat, protože chci někoho potěšit, nikoliv shánět, protože musím. Jedině v prvním případě je radost dvojnásobná.
Jsou i tací, kteří Vánoce z různých důvodů neslaví, i když možná i jejich duše touží po tom, aby to bylo jinak … Pro každého znamenají Vánoce totiž něco jiného …
Odpověděl/a – 14.prosinec 18:21
Díky za otázku. Shodou okolností jsem včera narazila na podobný dotaz a vysvětlení k němu v MF Dnes. Do tajemství vánoční nadílky zasvětil čtenáře Lukáš Hron. Něco jsem převzala z dvoustránkového článku, upravila a dodala něco vlastního.
Tradice dárků souvisí ser třemi králi, kteří obdarovali narozeného Ježíše. Dary nebudu zmiňovat, jsou dostatečně známé.
„Ale stoprocentně je nadělování darů spojeno se 13. stoletím, kdy podle jistých záznamů panovník obdaroval svou ženu prstenem“, píše autor.
Dárky pod stromečkem? Objevily se až v době reformace. V lidovém
prostředí se zcela jistě nenadělovaly takové dárky jako v nedávné
minulosti či současnosti. Tehdy to bylo cokoliv, co sloužilo dítěti ke
každodenním potřebám. Dárky se rozdávaly i koledníkům, kteří chodili
dům od domu, a přáli Štědrý večer. Dostali ovoce, pečivo, sladkosti,
někdy peníze, které umožnily těm chudším přežít. Prostí sedláci
neobdarovávali jen koledníky, ale i zvířata .." kravám po výslužce,
kohoutovi česneku,, hrachu jeho družce … " – .z kterého
díla jsem citovala, poznáte sami.
Jak šel čas, tak se měnily i dárky. Nikdy dřív nedostávaly děti tolik dárků jako v současnosti. Jindy stačila hezká knížka a jiné drobnosti, dnes je třeba málo zájezd do Karibiku…
Autor připomkínu ještě dobu socialismu jíž jsem zažila. Komunisté se snažili komunisté „zliíkvidovat“ vánoční zvyky, ale potlačit i duchovní aspekt svátků. Sice ruský Děda Mráz Ježíška nevyštípal, ale duchovní aspekt Vánoc se zřejmě zcela nevrátil. Oslavy se u většiny lidí zvrhl na honičku za dárky, na fronty u pokladem. S tím spojený stres. Atmosféru blížících se svátků připomínají hlasitě hrající reproduktory s pí, občas proložené reklamami – vše rve uši.
K Vánocům dárky patří. Kdo prý neobdaruje někoho jiného, tak zchudne, tvrdí tradice.
Vájnoce slaví křesťané, ale domnívám se , že nekřesťané je mohu brát třeba jako oslavu slunovratu, příležitost setkat se s příbuznými, přáteli , předat dárky a způsobit radost těm, které mají rádi. Je však nutné dárky vybírat, protože chci někoho potěšit, nikoliv shánět, protože musím. Jedině v prvním případě je radost dvojnásobná.
Jsou i tací, kteří Vánoce z různých důvodů neslaví, i když
možná i jejich duše touží po tom, aby to bylo jinak … Pro každého
znamenají Vánoce totiž něco jiného …
Doplňuji:
Když vložila Agneta otázku, dívala jsem se do archívu, bohužel
špatně.
Informace z článku, které jsem vložila a doplnila, jsou jiné, aktuální, je jich mnohem víc než v minulosti.
Je vidět, že za 3 roky od vložení otázky a odpovědi se objevuje
i jiný pohled na tajemství vánoční nadílky.
Poslední věta platí stále:
„Ovšem lidové tradice způsobily, že ani čas, ani osoba dárce není
v Evropě vůbec jednotná.“
víc diskuse