Historie úprav
Odpověděl/a – 12.březen 16:56
Lidé si sami sebe odjakživa rádi prohlíželi. Původně to byla pouze vodní hladina, která odrážela lidskou tvář, později se začaly používat mísy s olejem. Už v 6. století př.n.l. se objevují vyleštěné desky z obsidiánu. První závěsná zrcadla vnikla v době bronzové. Používali je jak staří Egypťané, tak Římané a Řekové. Výrobním materiálem bylo kromě kamenných desek zlato, stříbro, mosaz a bronz.
Koncem středověku byl benátskými skláři vynalezen postup nanášení stříbřité vrstvy, směsi rtuti a cínu, na rovnou skleněnou desku. Až v roce 1836 byl k tomuto účelu použit roztok stříbra. V období baroka (17. století) se zrcadla stávají běžnou součástí evropských příbytků, stále jsou však výsadou králů, šlechty a bohatých obchodníků; jsou symbolem určité prestiže a bohatství. Velký důraz byl kladen na kvalitu a zdobení rámu – ten je totiž jedinou částí zrcadla, která podléhá jednotlivým uměleckým slohům. Do domácností obyčejných měšťáků se zrcadla dostávají až v 19. století, ve století 20. už jsou běžnou součástí spotřebního zboží.
Dnes je při výrobě zrcadel využíván roztok dusičnanu stříbrného, kterým se polije povrch skla. V průběhu cca jedné hodiny je roztok zredukován na kovové stříbro. Často je také používána vrstva hliníku, která mj. lépe odolává korozi.
Moje odpověď na podobný dotaz, ale odkaz na stránku, z níž jsem čerpala neexistuje – byla zrušené k 30. 6. 2012.
Dalši odpověď
Zrcadlo je lesklá hladká plocha, která výborně odráží světlo. Prvním zrcadlem zřejmě byla vodní hladina, kde lidé mohli pozorovat obraz svého okolí nebo také svůj obráz. Někdy v 6. tisíciletí př. n. l. se objevují vyleštěné obsidiánové desky, které slouží jako zrcadla. Od 2. století př. n. l. se začínají vyrábět kovová zrcadla z leštěného bronzu.Ve starověkém Egyptě lidé používali jako zrcadla mnoho věcí včetně hladiny vody v nádobách, leštěného kovu (nejčastěji ze stříbra) či vlhkých kamenů. Ale ani jedna z nich nebyla dostatečně hladká, aby vytvářela skutečně ostré a dokonalé obrazy. Také Číňané vyráběli vynikající zrcadla z leštěného kovu před více než 2000 lety.
Římané už měli vylepšená zrcadla. Vyráběli je ze skla, jehož zadní stěnu pokryli tenkou cínovou vrstvičkou. Dokonce se v této době dočkala i válečného využití. Podle pověstí řecký vědec Archimédes (287 – 212 př. n. l.) použil řadu zrcadel k zapálení útočících římských lodí. Všechna zrcadla odrážela sluneční světlo do jediného místa na nepřátelské lodi až se na ní dřevo vznítilo. Konkávní zrcadla prý byla použita i během bitvy u Salaminy (480 př. n. l), kdy s jejich pomocí Řekové úspěšně zapalovali perské válečné lodě. Historicky to ale není doloženo, ačkoliv technicky to tehdy možné bylo.
Použití skleněných zrcadel se datuje od středověku. Ve středověku vyráběli nejdokonalejší zrcadla na světě Benátčané kolem roku 1300. Na zadní stranu skla natírali speciální směs rtuti a cínu (amalgám), kterou nebylo potřeba zahřívat. Recept na tuto směs střežili jako nejvzácnější tajemství – pro výrobu zrcadel vyhradili zvláštní ostrov. Jenomže rtuť je jedovatá a mnozí dělníci zemřeli nebo se zbláznili. Přesto tajemství nesměli pod hrozbou trestu smrti nikomu prozradit.
Kolem roku 1670 se toto tajemství nějakým záhadným způsobem rozšířilo do Francie a pak do celé Evropy. V roce 1840 německý chemik Justus von Liebig (1803 – 1873) přišel na způsob, jak pokrýt zadní stranu skla stříbrem pomocí dusičnanu stříbrného a jiných chemikálií.
Pokračování v odkazu
Odpověděl/a – 12.březen 17:40
Lidé si sami sebe odjakživa rádi prohlíželi. Původně to byla pouze vodní hladina, která odrážela lidskou tvář, později se začaly používat mísy s olejem. Už v 6. století př.n.l. se objevují vyleštěné desky z obsidiánu. První závěsná zrcadla vnikla v době bronzové. Používali je jak staří Egypťané, tak Římané a Řekové. Výrobním materiálem bylo kromě kamenných desek zlato, stříbro, mosaz a bronz.
Koncem středověku byl benátskými skláři vynalezen postup nanášení stříbřité vrstvy, směsi rtuti a cínu, na rovnou skleněnou desku. Až v roce 1836 byl k tomuto účelu použit roztok stříbra. V období baroka (17. století) se zrcadla stávají běžnou součástí evropských příbytků, stále jsou však výsadou králů, šlechty a bohatých obchodníků; jsou symbolem určité prestiže a bohatství. Velký důraz byl kladen na kvalitu a zdobení rámu – ten je totiž jedinou částí zrcadla, která podléhá jednotlivým uměleckým slohům. Do domácností obyčejných měšťáků se zrcadla dostávají až v 19. století, ve století 20. už jsou běžnou součástí spotřebního zboží.
Dnes je při výrobě zrcadel využíván roztok dusičnanu stříbrného, kterým se polije povrch skla. V průběhu cca jedné hodiny je roztok zredukován na kovové stříbro. Často je také používána vrstva hliníku, která mj. lépe odolává korozi.
Moje odpověď na podobný dotaz, ale odkaz na stránku, z níž jsem čerpala neexistuje – byla zrušené k 30. 6. 2012.
Dalši odpověď
Zrcadlo je lesklá hladká plocha, která výborně odráží světlo. Prvním zrcadlem zřejmě byla vodní hladina, kde lidé mohli pozorovat obraz svého okolí nebo také svůj obráz. Někdy v 6. tisíciletí př. n. l. se objevují vyleštěné obsidiánové desky, které slouží jako zrcadla. Od 2. století př. n. l. se začínají vyrábět kovová zrcadla z leštěného bronzu.Ve starověkém Egyptě lidé používali jako zrcadla mnoho věcí včetně hladiny vody v nádobách, leštěného kovu (nejčastěji ze stříbra) či vlhkých kamenů. Ale ani jedna z nich nebyla dostatečně hladká, aby vytvářela skutečně ostré a dokonalé obrazy. Také Číňané vyráběli vynikající zrcadla z leštěného kovu před více než 2000 lety.
Římané už měli vylepšená zrcadla. Vyráběli je ze skla, jehož zadní stěnu pokryli tenkou cínovou vrstvičkou. Dokonce se v této době dočkala i válečného využití. Podle pověstí řecký vědec Archimédes (287 – 212 př. n. l.) použil řadu zrcadel k zapálení útočících římských lodí. Všechna zrcadla odrážela sluneční světlo do jediného místa na nepřátelské lodi až se na ní dřevo vznítilo. Konkávní zrcadla prý byla použita i během bitvy u Salaminy (480 př. n. l), kdy s jejich pomocí Řekové úspěšně zapalovali perské válečné lodě. Historicky to ale není doloženo, ačkoliv technicky to tehdy možné bylo.
Použití skleněných zrcadel se datuje od středověku. Ve středověku vyráběli nejdokonalejší zrcadla na světě Benátčané kolem roku 1300. Na zadní stranu skla natírali speciální směs rtuti a cínu (amalgám), kterou nebylo potřeba zahřívat. Recept na tuto směs střežili jako nejvzácnější tajemství – pro výrobu zrcadel vyhradili zvláštní ostrov. Jenomže rtuť je jedovatá a mnozí dělníci zemřeli nebo se zbláznili. Přesto tajemství nesměli pod hrozbou trestu smrti nikomu prozradit.
Kolem roku 1670 se toto tajemství nějakým záhadným způsobem rozšířilo do Francie a pak do celé Evropy. V roce 1840 německý chemik Justus von Liebig (1803 – 1873) přišel na způsob, jak pokrýt zadní stranu skla stříbrem pomocí dusičnanu stříbrného a jiných chemikálií.
Pokračování v odkazu
http://fyzmatik.pise.cz/885-historie-zrcadel.html
Doplňuji:
V anglických zdrojích je mnohem víc informací o historii zrcadel, ale bez
fotografií. Našla jsem jen tyto fotografie.
Staré zrcadlo a další z 1. pol. 15. st.