Historie úprav
Odpověděl/a – 16.březen 16:39
Já bych si nestěžoval.
1–Otázka komfortu, luxusu, vymožeností, možností (…) je obecně/společensky vůbec nejvyšší v historii. Téměř nikdy nebylo pro celou populaci tolik dosptupností, tolik prostředků, volného času, tak málo práce (jakože si může dovolit pracovat málo a nenamáhavě… ne že by jinak nebylo dostatek práce, to spíš naopak), apod.
2–Důležité je především, kdo jak si to zařídí. Pokud nežiju v zemi, kde je hladomor, extra chudoba, násilí/nestabilita a válka, tak jsem primárně já sám zodpovědný za své hospodaření, materiální bohaství (a samozřejěm i celý život). Platí to i pro ty chudé země, ale obzvlášť zde, ve vyspělých zemích by to měla být samozřejmost. Problémy být můžou, systémy horší, vlády a hospodaření horší.. ale jednotlivec má zpravidla X možností a vše ostatní jsou pak jen výmluvy, nedostatek vyspělosti/zodpovědnosti nebo nějaký syndrom oběti (kde se dotyčný cítí jako věčná oběť, viní vše ostatní – on sám nic nezmůže, je to mimo něj). Ve vyspělém světě je především problém s mravy a egem – společensky i individuálně. Lidi de facto ve většině případů nemají proč být nespokojení. Oni si tu nespokojenost vytvářejí – buď skutečnou anebo ve svě hlavě/mentalitě.
Odpověděl/a – 16.březen 16:41
Já bych si nestěžoval.
1–Otázka komfortu, luxusu, vymožeností, možností (…) je obecně/společensky vůbec nejvyšší v historii. Téměř nikdy nebylo pro celou populaci tolik dostupností, levnosti, tolik prostředků, volného času, tak málo práce (jakože si může dovolit pracovat málo a nenamáhavě… ne že by jinak nebylo dostatek práce, to spíš naopak), apod.
2–Důležité je především, kdo jak si to zařídí. Pokud nežiju v zemi, kde je hladomor, extra chudoba, násilí/nestabilita a válka, tak jsem primárně já sám zodpovědný za své hospodaření, materiální bohaství (a samozřejěm i celý život). Platí to i pro ty nejchudší země, ale obzvlášť zde, ve vyspělých zemích by to měla být samozřejmost. Lidem se asi nelíbí představa, že si za svůj život můžou z větší míry sami. Problémy být můžou, systémy horší, vlády a hospodaření horší.. ale jednotlivec má zpravidla X možností a vše ostatní jsou pak jen výmluvy, nedostatek vyspělosti/zodpovědnosti nebo nějaký syndrom oběti (kde se dotyčný cítí jako věčná oběť, viní vše ostatní – on sám nic nezmůže, je to mimo něj). Ve vyspělém světě je především problém s mravy a egem – společensky i individuálně. Lidi de facto ve většině případů nemají proč být nespokojení. Oni si tu nespokojenost vytvářejí – buď skutečnou anebo ve svě hlavě/mentalitě.