Historie úprav
Odpověděl/a – 9.březen 20:43
Ptáš se pořád dokola (a v podstatě furt dokola odpovídám). Smrt, náboženství/víra, co bude po smrti a stále se opakující otázky…
Tu máš možnosti a potenciální odůvodnění:
1-Otázka víry, náboženství. Tvá věc, případně otázka
na teology, filozofy, duchovní (různých náboženství)
2-Karma a následky (skrze životy, přes reinkarnaci), za zlé
činy zaplatíš (dáno vesmírnými zákony)
3-Koncept dobra a zla vytvořený lidmi (nikdo neříká, že
v Přírodě nebo božím vnímání existuje dobro a zlo, tak jak ho
chápeme)
4-determinsmus, predestinace; věci mají své přičíny, své
následky, vše někam (odněkud) směřuje a nic není bez důvodu, významu a
smyslu (ovšem my, jako lidí, nevíme a neznáme ty důvody ani kam co
směřuje)
5-existence Jednoty, mnohost je iluze. Vše je hra
Nejvyššího Já, které je do té hry ponořeno a rozděleně vše prožívá
(z našeho innvidiuálního vnímání: naše realita). Nic neexistuje samo
o osobě a nezávisle, ani izolovaé já, vše je bůh. A bůh/vesmír skrze
nás prožívá, neexistuje bůh/Bůh, který by nějak dohlížel na svět, byl
mimo něj a pozoroval jej (a zasahoval do něj). Vše, úplně vše co existuje,
je bůh, jeho část/podíl. Neexistuje zde trest (boží) ani vnímání dobra
a zla, existuje jen přítomný okamžik a děj – je úplně jedno jaký.
Vše je jen prožitek/zážitek. ‚Bůh je kruh, jehož střed je všude a jeho
obvod nikde.‘
5.1(zároveň 3.1)-Vše se řídí jen dvěma
základními přirodními (vesmírnými, příp. božími) silami: spojováním
a odělováním, přeměnou. Existuje omezený počet věcí ve vesmíru a ty se
akorát neustálá transformace. Rozpad znamenající třeba „smrt“ zde
není negativní a znamená akorát začátek (něčeho jiného)
5.2-Osvícení, Probuzení (prohlédnutí iluze, splynutí
s Jednotou, odhalení proměnlivé podstaty reality), nic není neměnné, vše
podléhá změně, utrpení pochází z nevědomosti, z lpění na věcech,
přehnaných potřebách (žádostí) a nepřipouštění si, že neměnnost a
stálost neexistuje; nic se nerodí, nic neumírá (mění se tvray, podoby,
uskupení); bolest je relativní a zbytečná. Kde je vnímání, tam je klam.
(Buddha, Empedokles, Pythagoras)
6-Lidské, omezené vnímání. Neznáme smysl žviota, boha/bohy ani pravdu, a
spol. Spokoj se se společenskými pravidly (zákony atd) a vnímáním, co je
dobré a špatné.
Nesnaž se rozumět vesmíru a vnějším věcem, poznej sebe sama (svou
podsatu, své vědomí, mysl), tím poznáš vesmír, skutečnou povahu reality
a boha (vše je propojené, závislé a jedno a též; z logiky věci je
podstata všech věcí stejná, základ reality a všeho je fundamentální
jednota, jeden zdroj).
Odpověděl/a – 9.březen 20:53
Ptáš se pořád dokola (a v podstatě furt dokola odpovídám). Smrt, náboženství/víra, co bude po smrti a stále se opakující otázky…
Tu máš možnosti a potenciální odůvodnění:
1-Otázka víry, náboženství. Tvá věc, případně otázka
na teology, filozofy, duchovní (různých náboženství)
2-Karma a následky (skrze životy, přes reinkarnaci), za zlé
činy zaplatíš (dáno vesmírnými zákony), dříve nebo pozdějí, psmrtně
nebo v příštím životě (narodíš se do opakovaně do špatných
podmínek, zemřeš při potratu/narození, v příštím životě se ten čin
stane tobě – a pak i třeba v dalším.. dokud se z toho neočistíš,
neprohlédneš/neponaučíš. Těm, co se to děje, jsou ti, co se nepoučili
a co se v některém předchozím životě dopouštěli něčeho zlého…
Harmonie/rovnováha zachována, napříč časem/životy).
3-Koncept dobra a zla vytvořený lidmi (nikdo neříká,
že v Přírodě nebo božím vnímání existuje dobro a zlo, tak jak ho
chápeme), Dobro a zlo v existenci (mimo lidskou soplečnost), mlže být zcela
irelevantní
4-determinsmus, predestinace; věci mají své přičíny, své
následky, vše někam (odněkud) směřuje a nic není bez důvodu, významu a
smyslu (ovšem my, jako lidí, nevíme a neznáme ty důvody ani kam co
směřuje), dobré řčiny mohou mít za následek, zlé, ty zlé za následek
dobré (nevíme, jaký dopad má jaký čin/událost), vše se však nějak
ovlivňuje a má význam.
5-existence Jednoty, mnohost je iluze. Vše je hra
Nejvyššího Já, které je do té hry ponořeno a rozděleně (v ilusorní
mnohosti) vše prožívá (z našeho indiviuálního vnímání: naše
realita). Nic neexistuje samo o osobě a nezávisle, ani izolovaé já, vše je
bůh. A bůh/vesmír skrze nás prožívá, neexistuje bůh/Bůh, který by
nějak dohlížel na svět, byl mimo něj a pozoroval jej (a zasahoval do něj).
Vše, úplně vše co existuje, je bůh, jeho část/podíl. Neexistuje zde
trest (boží) ani vnímání dobra a zla, existuje jen přítomný okamžik a
děj – je úplně jedno jaký. Vše je jen prožitek/zážitek. ‚Bůh je
kruh, jehož střed je všude a jeho obvod nikde.‘
Vše, co existuje, jsem já/my. Ostatní jsou taky ty. Když škodíš
ostatním, škodíš vlastně sobě (vyššímu já). Takže je to
bezvýznamné.
5.1(zároveň 3.1)-Vše se řídí jen dvěma
základními přirodními (vesmírnými, příp. božími) silami: spojováním
a odělováním, přeměnou. Existuje omezený počet věcí ve vesmíru a ty se
akorát neustálá transformace. Rozpad znamenající třeba „smrt“ zde
není negativní a znamená akorát začátek (něčeho jiného)
5.2-Osvícení, Probuzení (prohlédnutí iluze, splynutí
s Jednotou, odhalení proměnlivé podstaty reality), nic není neměnné, vše
podléhá změně, utrpení pochází z nevědomosti, z lpění na věcech,
přehnaných potřebách (žádostí) a nepřipouštění si, že neměnnost a
stálost neexistuje; nic se nerodí, nic neumírá (mění se tvray, podoby,
uskupení); bolest je relativní a zbytečná. Kde je vnímání, tam je klam.
(Buddha, Empedokles, Pythagoras)
6-Lidské, omezené vnímání. Neznáme smysl žviota, boha/bohy ani pravdu,
a spol. Spokoj se se společenskými pravidly (zákony atd) a vnímáním, co je
dobré a špatné.
Nesnaž se rozumět vesmíru a vnějším věcem, poznej sebe sama
(svou podsatu, své vědomí, mysl), tím poznáš vesmír, skutečnou povahu
reality a boha (vše je propojené, závislé a jedno a též; z logiky věci
je podstata všech věcí stejná, základ reality a všeho je fundamentální
jednota, jeden zdroj). Nemusí se chodit daleko a hledat vně, odpovědi by
měly být uvnitř. Není možné najít boha (či buddhu/buddhovství) jinde,
než uvnitř (ve své vlastní podstatě, duši, vědomí/mysli)…
