Odpověděl/a – 25.prosinec 19:12
Tato „škola“ by měla představovat jisté životní zkušenosti a tím
i nabyté vědomosti, přehled a intelekt. Mělo by to odpovídat zdravému,
selskému rozumu. Pochopitelně to není žádná skutečná škola, jako
špíš „škola života“ (co tě naučí sám život, jaká moudra ti
předá). To co se ti děje, to co zažíváš a zároveň tě to učí, něco
ti dává (osvětu).
Na ní se člověk nemusíš dostávat.. Do jisté míry je to přirozený
proces – podmínkou je, že ten život musí dotyčný poznávat, zažívat,
s něčím novým se setkávat a učit se. Pokud jeho život představuje jednu
velkou rutinu, žádnou změnu, výzvu ani aktivnost, tak ho ten život moc
nenaučí (a dá se brát že tuto školu nestuduje nebo nestudoval). I tak mu
život může něco dát – i když je neaktivní, doma zalezený nebo max
třeba s běžnou prací – uštědřit lekce, dát mu podpásky, jednu ránu
za druhou, srazit ho k zemi, dát mu něco neobvyklého do cesty, prožít
bolest/ztráty, události s hlubokým prožitkem… ale pořád je to minimum
s tím, co může předat – když je člověk aktivnější a prožívá
život a změny (obzlvášť pokud toho dotyčné nic z toho JEŠTĚ
nepotkalo).
Avšak s „vysokou školou života“ se často ohánějí jedinci, které
spojují sklony k předsudkům, xenofobii, rasismu (a podobným omezenostem),
absenci logiky a právě onoho zdravého rozumu, podléhání konspiracím a
dezinformacím, lidé bez skutečného vyššího vzdělání, zkušeností a
mouder (bez opravdových prožitků – nikde nebyli, nic nezažili, s ničím
se nesetkali, nic nestudovali,.. ale vědí vše). Takže nevím, zda se to dá
brát pozitivně.
Na školu života bych se ale negativně nedíval, protože život umí dávat
dobré a hodnotné lekce, ze kterých se člověk MŮŽE naučit a poučit.
Odpověděl/a – 25.prosinec 19:16
Tato „škola“ by měla představovat jisté životní zkušenosti a tím
i nabyté vědomosti, přehled a intelekt. Mělo by to odpovídat zdravému,
selskému rozumu. Pochopitelně to není žádná skutečná škola, jako
špíš „škola života“ (co tě naučí sám život, jaká moudra ti
předá). To co se ti děje, to co zažíváš a zároveň tě to učí, něco
ti dává (osvětu).
Na ní se člověk nemusí dostávat.. Do jisté míry je to přirozený
proces – podmínkou je, že ten život musí dotyčný poznávat, zažívat,
s něčím novým se setkávat a učit se. Pokud jeho život představuje jednu
velkou rutinu, žádnou změnu, výzvu ani aktivnost a dá se řcít, že stojí
na místě, tak ho ten život moc nenaučí (a dá se brát že tuto školu
nestuduje nebo nestudoval). Samozřejmě i tak mu život může něco dát –
i když je neaktivní, doma zalezený nebo max třeba s běžnou prací –
uštědřit lekce, dát mu podpásovky, jednu ránu za druhou, srazit ho
k zemi, postavit mu něco neobvyklého do cesty, prožít bolest/ztráty,
události s hlubokým prožitkem… ale pořád je to minimum s tím, co
může předat – když je člověk aktivnější a prožívá život a změny
(a obzlvášť pokud toho dotyčné nic z uvedeného JEŠTĚ nepotkalo).
Avšak s „vysokou školou života“ se často ohánějí jedinci, které
spojují sklony k předsudkům, xenofobii, rasismu (a podobným omezenostem),
domněnkám, absenci logiky a právě onoho zdravého rozumu, podléhání
konspiracím a dezinformacím, lidé bez skutečného vyššího vzdělání,
zkušeností a mouder (bez opravdových prožitků – nikde nebyli, nic
nezažili, s ničím se nesetkali, nic nestudovali – myslím obecně, nejen
na školách,.. ale vědí vše). Takže nevím, zda se to dá brát
pozitivně.
Na školu života bych se ale negativně nedíval, protože život umí dávat
dobré a hodnotné lekce, ze kterých se člověk MŮŽE dost naučit a
poučit.