Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 25.prosinec 19:12

Tato „škola“ by měla představovat jisté životní zkušenosti a tím i nabyté vědomosti, přehled a intelekt. Mělo by to odpovídat zdravému, selskému rozumu. Pochopitelně to není žádná skutečná škola, jako špíš „škola života“ (co tě naučí sám život, jaká moudra ti předá). To co se ti děje, to co zažíváš a zároveň tě to učí, něco ti dává (osvětu).
Na ní se člověk nemusíš dostávat.. Do jisté míry je to přirozený proces – podmínkou je, že ten život musí dotyčný poznávat, zažívat, s něčím novým se setkávat a učit se. Pokud jeho život představuje jednu velkou rutinu, žádnou změnu, výzvu ani aktivnost, tak ho ten život moc nenaučí (a dá se brát že tuto školu nestuduje nebo nestudoval). I tak mu život může něco dát – i když je neaktivní, doma zalezený nebo max třeba s běžnou prací – uštědřit lekce, dát mu podpásky, jednu ránu za druhou, srazit ho k zemi, dát mu něco neobvyklého do cesty, prožít bolest/ztráty, události s hlubokým prožitkem… ale pořád je to minimum s tím, co může předat – když je člověk aktivnější a prožívá život a změny (obzlvášť pokud toho dotyčné nic z toho JEŠTĚ nepotkalo).

Avšak s „vysokou školou života“ se často ohánějí jedinci, které spojují sklony k předsudkům, xenofobii, rasismu (a podobným omezenostem), absenci logiky a právě onoho zdravého rozumu, podléhání konspiracím a dezinformacím, lidé bez skutečného vyššího vzdělání, zkušeností a mouder (bez opravdových prožitků – nikde nebyli, nic nezažili, s ničím se nesetkali, nic nestudovali,.. ale vědí vše). Takže nevím, zda se to dá brát pozitivně.
Na školu života bych se ale negativně nedíval, protože život umí dávat dobré a hodnotné lekce, ze kterých se člověk MŮŽE naučit a poučit.

Disraeli

Odpověděl/a – 25.prosinec 19:16

Tato „škola“ by měla představovat jisté životní zkušenosti a tím i nabyté vědomosti, přehled a intelekt. Mělo by to odpovídat zdravému, selskému rozumu. Pochopitelně to není žádná skutečná škola, jako špíš „škola života“ (co tě naučí sám život, jaká moudra ti předá). To co se ti děje, to co zažíváš a zároveň tě to učí, něco ti dává (osvětu).
Na ní se člověk nemusí dostávat.. Do jisté míry je to přirozený proces – podmínkou je, že ten život musí dotyčný poznávat, zažívat, s něčím novým se setkávat a učit se. Pokud jeho život představuje jednu velkou rutinu, žádnou změnu, výzvu ani aktivnost a dá se řcít, že stojí na místě, tak ho ten život moc nenaučí (a dá se brát že tuto školu nestuduje nebo nestudoval). Samozřejmě i tak mu život může něco dát – i když je neaktivní, doma zalezený nebo max třeba s běžnou prací – uštědřit lekce, dát mu podpásovky, jednu ránu za druhou, srazit ho k zemi, postavit mu něco neobvyklého do cesty, prožít bolest/ztráty, události s hlubokým prožitkem… ale pořád je to minimum s tím, co může předat – když je člověk aktivnější a prožívá život a změny (a obzlvášť pokud toho dotyčné nic z uvedeného JEŠTĚ nepotkalo).

Avšak s „vysokou školou života“ se často ohánějí jedinci, které spojují sklony k předsudkům, xenofobii, rasismu (a podobným omezenostem), domněnkám, absenci logiky a právě onoho zdravého rozumu, podléhání konspiracím a dezinformacím, lidé bez skutečného vyššího vzdělání, zkušeností a mouder (bez opravdových prožitků – nikde nebyli, nic nezažili, s ničím se nesetkali, nic nestudovali – myslím obecně, nejen na školách,.. ale vědí vše). Takže nevím, zda se to dá brát pozitivně.
Na školu života bych se ale negativně nedíval, protože život umí dávat dobré a hodnotné lekce, ze kterých se člověk MŮŽE dost naučit a poučit.