Historie úprav
Odpověděl/a – 13.březen 18:46
Nedá, protože neexistuje nějaká exaktní definice konservativismu, nebo liberalismu. Ke společenským vědám nelze přistupovat technokraticky.
Dá se ale říct, že liberální pojetí sleduje omezení vlivu autorit. Budeme-li se bavit o ekonomickém liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci trhu, jakékoli zásahy z vnějšku považuje za nežádoucí. Bavíme-li se o společenském liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci společnosti, vycházeje ze základní thesis, že zásahy autority (státu, církve, obce …) by měly být pouze a jen v nezbytně nutném rozsahu, subsidiární. Náhled na definici i margo svobody se liší a dá se říci, že liberální pojetí svobody je silně individualistické, nejsilněji ze všech nosných společenských thesis.
Konservativismus se dá, základně, definovat jako otevřená tendence bránit se (rychlým) změnám a podporovat tradiční hodnoty, normy. Pak je otázka příslušné definice, co se rozumí onou „tradiční“ – normou, hodnotou atp. **Ekonomický konservativismus fiskální prosazuje úspory a šetření státních financí. **Ekonomický konservativismus libertariánský vychází z nosné thesis, že konkurence, tedy hospodářská soutěž, je nejstarší, a tedy evolucí prověřený, princip, který by měl být zachován jako ona tradiční norma.
Společenský konservativismus je téměř vždy nějakým způsobem spojený s náboženstvím. Neokonservativismus kritisuje úpadek mravů a vlivu autority. Z něj vycházející nový konservativismus se ještě více zaměřuje na náboženství a morálku. Jinak je konservativismus spojený s náboženstvím. Ať už se jedná, třeba, o integrální katholicismus, kde nosnou thesis je tradiční katholická morální theologie, podobně může být postaven konservativismus evangelický, jak lutherský, tak kalvinský, těch možností je nespočet.
Konservativismus není primárně o nějaké autoritě, ale o nosné hodnotě, či normě, která je považována za tradiční. Liberalismus také není primárně o svobodě, arciť jí postavil na piedestal a pořád jí omílá – jde totiž o svobodu individuální a nikde není řečeno, že o individuální pojetí svobody musí nutně každý usilovat, ani to, že s ním bude každý spokojen. Konec konců, jsou svobody, které mají když ne ryze, tak silně, kolektivní charakter, a ty liberalismus ostentativně ignoruje – jak systémově, nepovažuje je za svobodu, nebo fakticky, tvrdě, že jich lze dosáhnout individuálně, což, samozřejmě, nelze.
Jinými slovy, i liberalismus se může stát totální ideologií, stejně, jako konservativismus. Záleží na míře, a na tom, kdo se toho chopí.
Odpověděl/a – 13.březen 19:45
Nedá, protože neexistuje nějaká exaktní definice konservativismu, nebo liberalismu. Ke společenským vědám nelze přistupovat technokraticky.
Dá se ale říct, že liberální pojetí sleduje omezení vlivu autorit. Budeme-li se bavit o ekonomickém liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci trhu, jakékoli zásahy z vnějšku považuje za nežádoucí. Bavíme-li se o společenském liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci společnosti, vycházeje ze základní thesis, že zásahy autority (státu, církve, obce …) by měly být pouze a jen v nezbytně nutném rozsahu, subsidiární. Náhled na definici i margo svobody se liší a dá se říci, že liberální pojetí svobody je silně individualistické, nejsilněji ze všech nosných společenských thesis.
Konservativismus se dá, základně, definovat jako otevřená tendence bránit se (rychlým) změnám a podporovat tradiční hodnoty, normy. Pak je otázka příslušné definice, co se rozumí onou „tradiční“ – normou, hodnotou atp. Ekonomický konservativismus fiskální prosazuje úspory a šetření státních financí. Ekonomický konservativismus libertariánský vychází z nosné thesis, že konkurence, tedy hospodářská soutěž, je nejstarší, a tedy evolucí prověřený, princip, který by měl být zachován jako ona tradiční norma.
Společenský konservativismus je téměř vždy nějakým způsobem spojený s náboženstvím. Neokonservativismus kritisuje úpadek mravů a vlivu autority. Z něj vycházející nový konservativismus se ještě více zaměřuje na náboženství a morálku. Jinak je konservativismus spojený s náboženstvím. Ať už se jedná, třeba, o integrální katholicismus, kde nosnou thesis je tradiční katholická morální theologie, podobně může být postaven konservativismus evangelický, jak lutherský, tak kalvinský, těch možností je nespočet.
Konservativismus není primárně o nějaké autoritě, ale o nosné hodnotě, či normě, která je považována za tradiční. Liberalismus také není primárně o svobodě, arciť jí postavil na piedestal a pořád jí omílá – jde totiž o svobodu individuální a nikde není řečeno, že o individuální pojetí svobody musí nutně každý usilovat, ani to, že s ním bude každý spokojen. Konec konců, jsou svobody, které mají když ne ryze, tak silně, kolektivní charakter, a ty liberalismus ostentativně ignoruje – jak systémově, nepovažuje je za svobodu, nebo fakticky, tvrdě, že jich lze dosáhnout individuálně, což, samozřejmě, nelze.
Jinými slovy, i liberalismus se může stát totální ideologií, stejně, jako konservativismus. Záleží na míře, a na tom, kdo se toho chopí.
Odpověděl/a – 13.březen 19:46
Nedá, protože neexistuje nějaká exaktní definice konservativismu nebo liberalismu. Ke společenským vědám nelze přistupovat technokraticky.
Dá se ale říct, že liberální pojetí sleduje omezení vlivu autorit. Budeme-li se bavit o ekonomickém liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci trhu, jakékoli zásahy z vnějšku považuje za nežádoucí. Bavíme-li se o společenském liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci společnosti, vycházeje ze základní thesis, že zásahy autority (státu, církve, obce …) by měly být pouze a jen v nezbytně nutném rozsahu, subsidiární. Náhled na definici i margo svobody se liší a dá se říci, že liberální pojetí svobody je silně individualistické, nejsilněji ze všech nosných společenských thesis.
Konservativismus se dá, základně, definovat jako otevřená tendence bránit se (rychlým) změnám a podporovat tradiční hodnoty, normy. Pak je otázka příslušné definice, co se rozumí onou „tradiční“ – normou, hodnotou atp. Ekonomický konservativismus fiskální prosazuje úspory a šetření státních financí. Ekonomický konservativismus libertariánský vychází z nosné thesis, že konkurence, tedy hospodářská soutěž, je nejstarší, a tedy evolucí prověřený, princip, který by měl být zachován jako ona tradiční norma.
Společenský konservativismus je téměř vždy nějakým způsobem spojený s náboženstvím. Neokonservativismus kritisuje úpadek mravů a vlivu autority. Z něj vycházející nový konservativismus se ještě více zaměřuje na náboženství a morálku. Jinak je konservativismus spojený s náboženstvím. Ať už se jedná, třeba, o integrální katholicismus, kde nosnou thesis je tradiční katholická morální theologie, podobně může být postaven konservativismus evangelický, jak lutherský, tak kalvinský, těch možností je nespočet.
Konservativismus není primárně o nějaké autoritě, ale o nosné hodnotě, či normě, která je považována za tradiční. Liberalismus také není primárně o svobodě, arciť ji postavil na piedestal a pořád jí omílá – jde totiž o svobodu individuální a nikde není řečeno, že o individuální pojetí svobody musí nutně každý usilovat, ani to, že s ním bude každý spokojen. Konec konců, jsou svobody, které mají když ne ryze, tak silně, kolektivní charakter, a ty liberalismus ostentativně ignoruje – jak systémově, nepovažuje je za svobodu, nebo fakticky, tvrdě, že jich lze dosáhnout individuálně, což, samozřejmě, nelze.
Jinými slovy, i liberalismus se může stát totální ideologií, stejně, jako konservativismus. Záleží na míře, a na tom, kdo se toho chopí.