Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 3.březen 21:19

Je to problém celé společnosti – která ovlivňuje jednotlivce. V tom smyslu, že mají charakterové a osobnostní problémy. Nedostatek vyzrálosti, EGO, problémy se sebevědomím/vlastní hodnotou, idealizace, špatná/přehnaná očekávání a plno dalších problémů, které ale většinou primárně pramení z toho ega.
Vztahy se především budují a NIKDY se nedá stavět jen na pouhé lásce nebo jen zamilovanosti. Rozhodně ne dlouhodobě. Podotkl bych, že „svobodný“ výběr partnera a svatba z lásky jsou vcelku novodobý jev; historii dominovaly rozumové (politické, ekonomické), domluvené a jinak plánované sňatky (a fungovaly vcelku dobře)… to neznamená, že byly bez lásky. Láska přišla – když se snažili, když spolupracovali a měli dobré soužití (založené na přístupu a vlastním charakteru).
Důležitá je věrnost, důvěra, přátelství, správná komunikace, atd. atd.
Dnes se chtějí ženit i LGBT, což je samozřejmě naprostý nesmysl a zhovadilost. Další problém společnosti. Jenže i „klasická, tradiční“ rodina je narušena a už moc neexistuje (vzathy/manželství se rozpadají, navzdory de iure monogamii je tu de facto nevěra, mnoho partnerů atd). Protože jak LGBT (jejcih šíření, aktivismum, pokroucené hodnoty), tak nefunkční tradiční rodina pramení většinou ze stejných (společenských) problémů. Mentální, charakterové/o­sobnostní, hormonální, mravní, kulturní, hodnotové a jiné problémy.

Taky zamilovanost a láska není totéž (stejně jako být zamilovaný a milovat). Zamilovanost vždycky opadne – ať už po pár měsících nebo třeba po dvou letech, ale zamilovanost se vytratí a každý vzath v jisté míře potká jistý „úpadek“, či útlum (co se týká přitažlivosti, vášně/romantiky). Z partnera se stane zvyk, „samozřejmost“ atd. Jenže tohle je jen jedna fáze vztahu, kterou mnozí dnešní rozmazlení, nevzrálí a egoističtí lidé v moderní, „progresivní“ (ve skutečnosti regresivní, či spíše degenerativní) společnosti nechápou. Nastanou nějaké prvotní problémy a je to pro ně konec vztahu i manželství. Jenže jak už jsem psal, vztah se buduje a láska (jako i dobré vztahy) se udržují. Při dobrém charakteru/osob­nosti – zahrnující i pokoru a vyzrálost – je velmi malá šance, že by se jim vztah rozpadl a láska nevydržela (naopak by měla spíš růst a posilovat). Jenže dnešení společnost (hlavně západní) MÁ problém s egem. Zamilovanost se vytratí – nastanou vztahové problémy (protože růžové brýle jsou tytam a před sebou mají skutečného nedokonalého partnera s chybami) – a protože jsou nevyzrálí, vztahovační, neumí a nechtějí řešit problémy (a svůj vztah stavěli především na zamilovanosti) – tak v celku brzy opadne i láska (a buď se promění v lhostejnost, vztek anebo dokonce nenávist).

BTW Stejná krev – příbuzenství, pokrevní rodinný vztah – je trochu hlubší nebo spíše zakořenější, než jiné vztahy s „neznámými“ lidmi – jako kamarádi, přátelé a partneři. Přestože partnerská láska by mohla být srovnatelně silná nebo i větší (než k dítěti většinou ne, ale než k rodičům, sourozencům,.. ano). Tady tyto vztahy a láska k těm příbuzným je zakořenější, protože je to rodina a „musíš“ je milovat nebo nějak snášet. :D A co se týká té „nejčistší“ a nejhlubší lásky: rodič-dítě (ale dokonce i to se dnes degeneruje, neb máme plnom krkavčích matek), tak ta paradoxně stojí na tom egu, která tuto lásku přiživuje. Protože je to částečně láska k sobě samému, k vlastnímu dědictví, k části sebe sama, mému malému, „dokonalému“ stvoření, které vzešlo ze mě (takže ho/ji budeš milovat, i když to bude třeba nakonec feťak nebo vrah). Navíc je tato láska živena i některými hormony a hlavně pudy/instinkty (u savců a pak nejvíc u člověka se vytvořily velmi silné mateřské – a dá se říct i otcovské – instinkty, ochtanitelství, velmi silná pouta, atd.).

V dobrém i ve zlém,… při sobě státi … do konce života, do smrti… Jj, to DNES pro většinu států neplatí. Rozvodovost je dobrých 50 % (a někde i více). Pak se znovu žení. A polovina (možná i víc) z těch, co se nerozvedou, to neudělají jen proto, že BUĎ se jejich vztah stane zvykem, neopustí partnera ze špatných a též i egoistických důvodů (taky komplexy, strach ze změny, ze samoty,..) – a to i přesto, že se už nemohou moc vystát anebo jejich vztah nefunguje, je zdravý a láska už tam není, ANEBO další, kteří se nerozvedou protože, ovdoví a třeba i brzy (nemají čas/příležitost se rozvést) anbo žijí s někým koho se bojí (tyrani, násilníci,… ale tohle je zrovna minorita).

Takže, jednoduchá odpověď by byla: Problémy ve společnosti (s morálkou, mravy) – a z ní vycházející individuální problémy týkající se mentality. Pro hrubé zjenodušení – Nezdravá společnost, nezdraví lidé, nezdravé vztahy.

Disraeli

Odpověděl/a – 3.březen 23:04

Je to problém celé společnosti – která ovlivňuje jednotlivce. V tom smyslu, že mají charakterové a osobnostní problémy. Nedostatek vyzrálosti, EGO, problémy se sebevědomím/vlastní hodnotou, idealizace, špatná/přehnaná očekávání a plno dalších problémů, které ale většinou primárně pramení z toho ega.
Vztahy se především budují a NIKDY se nedá stavět jen na pouhé lásce nebo jen zamilovanosti. Rozhodně ne dlouhodobě. Podotkl bych, že „svobodný“ výběr partnera a svatba z lásky jsou vcelku novodobý jev; historii dominovaly rozumové (politické, ekonomické), domluvené a jinak plánované sňatky (a fungovaly vcelku dobře)… to neznamená, že byly bez lásky. Láska přišla – když se snažili, když spolupracovali a měli dobré soužití (založené na přístupu a vlastním charakteru).
Důležitá je věrnost, důvěra, přátelství, správná komunikace, atd. atd.
Dnes se chtějí ženit i LGBT, což je samozřejmě naprostý nesmysl a zhovadilost. Další problém společnosti. Jenže i „klasická, tradiční“ rodina je narušena a už moc neexistuje (vzathy/manželství se rozpadají, navzdory de iure monogamii je tu de facto nevěra, mnoho partnerů atd). Protože jak LGBT (jejcih šíření, aktivismum, pokroucené hodnoty), tak nefunkční tradiční rodina pramení většinou ze stejných (společenských) problémů. Mentální, charakterové/o­sobnostní, hormonální, mravní, kulturní, hodnotové a jiné problémy.

Taky zamilovanost a láska není totéž (stejně jako být zamilovaný a milovat). Zamilovanost vždycky opadne – ať už po pár měsících nebo třeba po dvou letech, ale zamilovanost se vytratí a každý vzath v jisté míře potká jistý „úpadek“, či útlum (co se týká přitažlivosti, vášně/romantiky, entusiasmu). Z partnera se stane zvyk, „samozřejmost“ atd. Jenže tohle je jen jedna fáze vztahu, kterou mnozí dnešní rozmazlení, nevyzrálí a egoističtí lidé v moderní, „progresivní“ (ve skutečnosti regresivní, či spíše degenerativní) společnosti nechápou. Nastanou nějaké prvotní problémy a je to pro ně konec vztahu i manželství. Jenže jak už jsem psal, vztah se buduje a láska (jako i dobré vztahy) se udržují. Při dobrém charakteru/osob­nosti – zahrnující i pokoru a vyzrálost – je velmi malá šance, že by se jim vztah rozpadl a láska nevydržela (naopak by měla spíš růst a posilovat). Jenže dnešní společnost (hlavně západní) MÁ problém s egem. Zamilovanost se vytratí – nastanou vztahové problémy (protože růžové brýle jsou tytam a před sebou mají skutečného nedokonalého partnera s chybami) – a protože jsou nevyzrálí, vztahovační, neumí a nechtějí řešit problémy (a svůj vztah stavěli především na zamilovanosti) – tak v celku brzy opadne i láska (a buď se promění v lhostejnost, vztek anebo dokonce nenávist).

BTW Stejná krev – příbuzenství, pokrevní rodinný vztah – je trochu hlubší nebo spíše zakořenější, než jiné vztahy s „cizími“ lidmi – jako kamarádi, přátelé a partneři. Přestože partnerská láska by mohla být srovnatelně silná nebo i větší (než k dítěti většinou ne, ale než k rodičům, sourozencům,.. ano). Tady tyto vztahy a láska k těm příbuzným je zakořenější, protože je to rodina a „musíš“ je milovat nebo nějak snášet. :D A co se týká té „nejčistší“ a nejhlubší lásky: rodič-dítě (ale dokonce i to se dnes degeneruje, neb máme plnom krkavčích matek), tak ta paradoxně stojí na tom egu, která tuto lásku přiživuje. Protože je to částečně láska k sobě samému, k vlastnímu dědictví, k části sebe sama, mému malému, „dokonalému“ stvoření, které vzešlo ze mě (takže ho/ji budeš milovat, i když to bude třeba nakonec feťak nebo vrah). Navíc je tato láska živena i některými hormony a hlavně pudy/instinkty (u savců a pak nejvíc u člověka se vytvořily velmi silné mateřské – a dá se říct i otcovské – instinkty, ochtanitelství, velmi silná pouta, atd.).

V dobrém i ve zlém,… při sobě státi … do konce života, do smrti… Jj, to DNES pro většinu států neplatí. Rozvodovost je dobrých 50 % (a někde i více). A polovina (možná i víc) z těch, co se nerozvedou, to neudělají jen proto, že BUĎ se jejich vztah stane zvykem, neopustí partnera ze špatných a též i egoistických důvodů (taky komplexy, strach ze změny, ze samoty,..) – a to i přesto, že se už nemohou moc vystát anebo jejich vztah nefunguje, je nezdravý a láska už tam není, ANEBO další, kteří se nerozvedou protože, ovdoví a třeba i brzy (nemají čas/příležitost se rozvést) anebo žijí s někým koho se bojí (tyrani, násilníci,… ale tohle je zrovna minorita).

Takže, jednoduchá odpověď by byla: Problémy ve společnosti (s morálkou, mravy) – a z ní vycházející individuální problémy týkající se mentality. Pro hrubé zjenodušení – Nezdravá společnost, nezdraví lidé, nezdravé vztahy.