Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 23.únor 23:09

Ne, na co? Není třeba poukazovat na to, co je zřejmé a co ví každý. Mladým, nezletilým se to dle zákona prodávat nesmí (že se k tomu NAVZDORY tomu dostanou je o něčem jiném) a u dospělcýh je to jejich vlastní zodpovědnost – plus státu, že má „špatné“ občany, kteří žijí nezdravě a že si je tak vychoval (ale nějaké obrázky nejsou řešením). Tento přístup a osvojení tohoto zlozvyku má kořeny spíš v samotné společnosti a jejím systému (systémech), mj. výchovném a školském, které mají toho člověka něco naučit, něco mu vštípit, před něčím ho varovat – a aby se tomu vyvaroval.

Můžou zvýšit ceny neúměrně vysoko (jako třeba v Austrálii), aby zamezili distribuci cigaret a spol všeobecně. ;) :D Ale huliči si stejně připlatí – a pěkně se zadluží (anebo ti šťastnější/chyt­řejší kupují ilegálně přes své dealery). Pro srovnání příklad (že to není o restrikcích, ale o systému a celkovém přítupu souvisejícím s mravy a výchovou). Austrálie i Nový Zéland podnikli plno kroků k omezení cigaret – nejen neúměrné ceny a přesto tam hulí cca téměř 20 % populace, na druhou stranu třeba Omán nemá vůbec žádné restrikce vůči cigaretám – ani ty ošklivé obrázky (kromě vyšší spotř. daně, zákazu reklamy tabákových produktů, kouření pod 18 a kouření v určitých prostorách) a navíc je má levné a přesto je tam minimum kuřáků (přestože to jsou Arabi, kteří rádi hulí a mají k tomu vlastně „predispozice“ – a to nejen cigarety, ale celkově vodní dýmky, opia a spol). Cigarety tam stojí 6× míň (nebo ještě míň) a nejsou tam de facto žádné restrikce, které by distribuci a kouření cigaret omezovaly a kuřáků je tam ve srovnání s Austrálií zanedbatelně – kde mají v tomto směru de facto prohibici… 1. Volné X 2. silně omezené a regulované; přesto 1. minimum kuřáků X 2. ne sice nějak mnoho kuřáků, ale s přihlédnutím k těm všem zákazům a varováním je tam vlastně těch kuřáků hromada. V Asutrálii mají asi tolik kuřáků jako v Severní Koreji (na procentuální zastoupení v populaci i doslova, protože mají tyto země přibližně stejný počet obyvatel) – a tam taky nemají skoro žádné restrikce (naopak se to spíš neoficiálně podporovalo – alespoŇ u mužů a nemají tam dokonce ani ty odpuzující obrázky na cigaretách). Takže Astrálie, která se tolik o to, aby její lid nekouřil má tolik kuřák jako KLDR, kterým je docela volné, jak moc Korejci hulí.
Je prostě vidět, že to prostě není o těch restrikcích a nějakých takových varováních.

Z filmu Děkujeme, že kouříte: https://www.a­mericanrhetoric­.com/MovieSpe­eches/moviespe­echthankyoufor­smoking2.html (asi od 1:50). Je to sice spíš černá komedie, ale v tomto má pravdu. Není třeba varovat takovým způsobem a poukazovat na něco tak samozřejmého…

Disraeli

Odpověděl/a – 23.únor 23:14

Ne, na co? Není třeba poukazovat na to, co je zřejmé a co ví každý. Mladým, nezletilým se to dle zákona prodávat nesmí (že se k tomu NAVZDORY tomu dostanou je o něčem jiném) a u dospělcýh je to jejich vlastní zodpovědnost – plus státu, že má „špatné“ občany, kteří žijí nezdravě a že si je tak vychoval (ale nějaké obrázky nejsou řešením). Tento přístup a osvojení tohoto zlozvyku má kořeny spíš v samotné společnosti a jejím systému (systémech), mj. výchovném a školském, které mají toho člověka něco naučit, něco mu vštípit, před něčím ho varovat – a aby se tomu vyvaroval.

Můžou zvýšit ceny neúměrně vysoko (jako třeba v Austrálii), aby zamezili distribuci cigaret a spol všeobecně. ;) :D Ale huliči si stejně připlatí – a pěkně se zadluží (anebo ti šťastnější/chyt­řejší kupují ilegálně přes své dealery). Pro srovnání příklad (že to není o restrikcích, ale o systému a celkovém přítupu souvisejícím s mravy a výchovou). Austrálie i Nový Zéland podnikli plno kroků k omezení cigaret – nejen neúměrné ceny a přesto tam hulí cca téměř 20 % populace, na druhou stranu třeba Omán nemá vůbec žádné restrikce vůči cigaretám – ani ty ošklivé obrázky (kromě vyšší spotř. daně, zákazu reklamy tabákových produktů, kouření pod 18 a kouření v určitých prostorách) a navíc je má levné a přesto je tam minimum kuřáků (přestože to jsou Arabi, kteří rádi hulí a mají k tomu vlastně „predispozice“ – a to nejen cigarety, ale celkově vodní dýmky, opia a spol). Cigarety tam stojí 6× míň (nebo ještě míň) a nejsou tam de facto žádné restrikce, které by distribuci a kouření cigaret omezovaly a kuřáků je tam ve srovnání s Austrálií zanedbatelně – kde mají v tomto směru de facto prohibici… 1. Volné X 2. silně omezené a regulované; přesto 1. minimum kuřáků X 2. ne sice nějak mnoho kuřáků, ale s přihlédnutím k těm všem zákazům a varováním je tam vlastně těch kuřáků hromada. V Asutrálii mají asi tolik kuřáků jako v Severní Koreji (na procentuální zastoupení v populaci i doslova, protože mají tyto země přibližně stejný počet obyvatel) – a tam taky nemají skoro žádné restrikce (naopak se to spíš neoficiálně podporovalo – alespo%n u mužů a nemají tam dokonce ani ty odpuzující obrázky na cigaretách). Takže Astrálie, která se tolik snaží o to, aby její lid nekouřil, má tolik kuřáků jako KLDR, kterým je docela volné, jak moc Korejci hulí.
Je prostě vidět, že to není o těch restrikcích a nějakých takových zbytečných varováních.

Z filmu Děkujeme, že kouříte: https://www.a­mericanrhetoric­.com/MovieSpe­eches/moviespe­echthankyoufor­smoking2.html (asi od 1:50). Je to sice spíš černá komedie, ale v tomto má pravdu. Není třeba varovat takovým způsobem a poukazovat na něco tak samozřejmého…