Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 1.prosinec 22:19

Nebudu vyloženě definovat, jen vypíšu, co v sobě zahrnuje nebo jak se dá shrnout. Takže pokud jde o dnešní „pokrok“ a to, co představuje tak: homo nadšenec, hnutí, aktivismus, globalismus (to by normálně neměl být negativní pojem – ale jde o to, jaký globalismus a co v sobě představuje), liberál ke všemu, obrácený rasismus, „korektnost“ ve všem, takže politická kultura a politika v kultuře, ziskuchtivost, svoboda projevu a názorů – ale jen pokud říkáš (a zastáváš), co se smí a co jde s proudem, egoismus, fanatismus a extrémismu, právo na… (na všechno), „hlas lidu, hlas boží“, různá dogamta – dnes už nikoli náboženská, domnělé a pokrytecké pojmy, rovnost nade vše (jen někteří jsou si rovnější a je třeba dát privilegia menšinám a protěžovat je na základě toho), propagace LGBT (taky „pokrok“), nové vnímání normálnosti, normy a toho, co je přirozené, nové „hodnoty“ (spíše bych měl říci úpadek hodnot), zkažené mravy a morálka, právo a samozřejmost se hned soudit při sebemenšním pocitu „křivdy“, protože to je to, co představuje pokrokový, vyspělý a právní stát (to v sobě zahrnuje hned tři, čtyři předtím uvedené body: právo na všechno, egoismus, úpadek mravů/hodnot), demonstrace za každou volovinu, „nic než liberální demokracie nepřipadá v úvahu, cokoli jiného je nepřípustné a zlé“, vlády a práva popularit, médií a davového mínění, jediný správný názor a korektnost a s tím spjatá „demokratická cenzura“, zásluhy, odměny, práce, ale i právo na základě „rovnosti a svobod“ (tzn. pohlaví, rasa, mainstream/názor většiny, kvóty = hlavně neefektivita a nespravedlnost)… Žijeme přece v 21. století. ;) Zbožňuju tento argument, pod kterým každý akceptuje nějakou zvrhlost, překroucené hodnoty a mravy, nebo špatnosti, přestože to vlastně nic neznamená. MĚLO BY to snad v sobě zahrnouvat něco jako, že když žijeme v tak „vyspělé a pokorkové“ době, tak se nepřipouští „zpátečnické“ myšlení, stereotypy, tradice etc. Ono by to tak i mělo být, že když už má lidstvo za sebou, prošlo si jistými etypami, ten vývoj by měl dojít do uršitého bodu, kdy už víme, co je správné a že se tak společnost bude řídit (ale takhle to nefunguje a společnost snad vždy provází SKUTEČNÝ vývoj a úpadek – všeobecný).

V podstatě se tento „pokrok“ zaměňuje s úpadkem. Je to vývoj… ale vývoj k horšímu. V upadajících společnostech se často onen pokles mravů, hodnot, stability, práva, správnosti/spra­vedlnosti,… maskuje za pokrokem a vyspělostí (různé civilizace, říše, starověké demokracie,…). Stát/civilizace může mít řekněme „vyspělé“ zákony a může mít ledacos za sebou, jistý vývoj, technologický rokzvět, přesto upadne nebo začne upadat. Typicky starý Řím… než začal upadat, tak byl (logicky) na samém vrcholu, téměř ve všech aspektech. A v době samotného úpadku byl na technologickém vrcholu (přestože politicky, ekonomicky, mravně a celkově společensky degeneroval).
Drzost, bezpráví/nespra­vedlnost, anarchie, lži (nebo polopravdy), nemravnost, … ty se považují nebo maskují za právo, demokracii/li­beralismus, mínění většiny, svobodu, rovnost, pokrok.

Disraeli

Odpověděl/a – 1.prosinec 22:29

Nebudu vyloženě definovat, jen vypíšu, co v sobě zahrnuje nebo jak se dá shrnout. Takže pokud jde o dnešní „pokrok“ a to, co představuje tak: homo nadšenec, hnutí, aktivismus, globalismus (to by normálně neměl být negativní pojem – ale jde o to, jaký globalismus a co v sobě představuje), liberál ke všemu, obrácený rasismus, „korektnost“ ve všem, takže politická kultura a politika v kultuře, ziskuchtivost, svoboda projevu a názorů – ale jen pokud říkáš (a zastáváš), co se smí a co jde s proudem, egoismus, fanatismus a extrémismu, právo na… (na všechno), „hlas lidu, hlas boží“, různá dogamta – dnes už nikoli náboženská, domnělé a pokrytecké pojmy, rovnost nade vše (jen někteří jsou si rovnější a je třeba dát privilegia menšinám a protěžovat je na základě toho), propagace LGBT (taky „pokrok“), nové vnímání normálnosti, normy a toho, co je přirozené, nové „hodnoty“ (spíše bych měl říci úpadek hodnot), zkažené mravy a morálka, právo a samozřejmost se hned soudit při sebemenšním pocitu „křivdy“, protože to je to, co představuje pokrokový, vyspělý a právní stát (to v sobě zahrnuje hned tři, čtyři předtím uvedené body: právo na všechno, egoismus, úpadek mravů/hodnot), demonstrace za každou volovinu, „nic než liberální demokracie nepřipadá v úvahu, cokoli jiného je nepřípustné a zlé“, vlády a práva popularit, médií a davového mínění, jediný správný názor a korektnost a s tím spjatá „demokratická cenzura“, zásluhy, odměny, práce, ale i právo na základě „rovnosti a svobod“ (tzn. pohlaví, rasa, mainstream/názor většiny, kvóty = hlavně neefektivita a nespravedlnost)… Žijeme přece v 21. století. ;) Zbožňuju tento argument, pod kterým každý akceptuje nějakou zvrhlost, překroucené hodnoty a mravy, nebo špatnosti, přestože to vlastně nic neznamená. MĚLO BY to snad v sobě zahrnouvat něco jako, že když žijeme v tak „vyspělé a pokorkové“ době, tak se nepřipouští „zpátečnické“ myšlení, stereotypy, tradice etc. Ono by to tak i mělo být, že když už má lidstvo za sebou, prošlo si jistými etypami, ten vývoj by měl dojít do uršitého bodu, kdy už víme, co je správné a že se tak společnost bude řídit (ale takhle to nefunguje a společnost snad vždy provází SKUTEČNÝ vývoj a úpadek – všeobecný).

V podstatě se tento „pokrok“ zaměňuje s úpadkem. Je to vývoj… ale vývoj k horšímu. V upadajících společnostech se často onen pokles mravů, hodnot, stability, práva, správnosti/spra­vedlnosti,… maskuje za pokrokem a vyspělostí (různé civilizace, říše, starověké demokracie,…). Stát/civilizace může mít řekněme „vyspělé“ zákony a může mít ledacos za sebou, jistý vývoj, technologický rokzvět, přesto upadne nebo začne upadat. Typicky starý Řím… než začal upadat, tak byl (logicky) na samém vrcholu, téměř ve všech aspektech. A v době samotného úpadku byl na technologickém vrcholu (přestože politicky, ekonomicky, mravně a celkově společensky degeneroval). Bohatsví ani technologie neznamenají, že ta společnost není (a nemůže) upadat… akorát materiální bohatství a technologie to posithne nakonec.
Drzost, bezpráví/nespra­vedlnost, anarchie, lži (nebo polopravdy), nemravnost, … ty se považují nebo maskují za právo, demokracii/li­beralismus, mínění většiny, svobodu, rovnost, pokrok.